Exil: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
verze 19653812 uživatele Svenkaj (diskuse) zrušena - ještě se diskutuje na Diskuse Exulanti
značka: vrácení zpět
verze 19653862 uživatele Svenkaj (diskuse) zrušena- po diskusi na "Exulanti" a návrhu na slouč. na Exil sloučeno s "Exulant", rozšířeno, zdroje
Řádek 1: Řádek 1:
[[File:Napoleon sainthelene.jpg|thumb|[[Napoleon Bonaparte]] v exilu na ostrově [[Svatá Helena (ostrov)|Svatá Helena]] (autor François Joseph Sandmann)]]
[[File:Napoleon sainthelene.jpg|thumb|[[Napoleon Bonaparte]] v exilu na ostrově [[Svatá Helena (ostrov)|Svatá Helena]] (autor François Joseph Sandmann)]]
'''Exil''' (z [[Latina|latinského]] ''exilium'' - vyhnanství a ''exul'' - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny '''exulantů''', lidí, kteří museli opustit svou [[vlast]] v důsledku vypovězení, vyhnání, [[odsun]]u, [[deportace]], [[ztráta státního občanství|ztráty občanství]], a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování.
'''Exil''' (z [[Latina|latinského]] ''exilium'' - vyhnanství a ''exul'' - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny '''exulantů''', lidí, kteří museli opustit svou [[vlast]] v důsledku vypovězení, vyhnání, [[odsun]]u, [[deportace]], [[ztráta státního občanství|ztráty občanství]], hrozby osobního nebezpečí, a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování.


V přeneseném smyslu pak výraz ''exil'' může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s československým předválečným exilem, [[Ruská emigrace v Československu|ruským exilem]] po bolševické revoluci v Rusku atd.
V přeneseném smyslu pak výraz ''exil'' může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s československým předválečným exilem, [[Ruská emigrace v Československu|ruským exilem]] po bolševické revoluci v Rusku atd.
'''Exulant''' (z [[Latina|latiny]]) je osoba, která nedobrovolně opustila svou vlast, pobývá v [[Exil|exilu]] a má v úmyslu se do své země vrátit, až důvody náboženského či politického [[Perzekuce|pronásledování]] pominou.


== Exil a emigrace ==
== Exil a emigrace ==
Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo [[emigrace]], které se však liší tím, že
Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo [[emigrace]], které se však liší tím, že může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený.
* emigrace může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený,
⚫
* exulant (člověk v exilu) často předpokládá, že by se při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrace je spíše natrvalo.<ref>K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky''. Praha: Libri 2004, str. 123 n.</ref>


Rozdíl mezi exulantem a emigrantem vysvětlil už [[Jan Amos Komenský]].<ref name=":0">Historie o těžkých protivenstvích církve české. Praha 1888. (Poprvé vyšla kniha v latinském znění v roce 1647. Český překlad pořídil Adam Hartman, vydáno v Lešně v roce 1655.)</ref>
⚫
V&nbsp;demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí [[azyl]]u, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.


{{Citát|Nicméně však přece ti, jimž nebeské věci nad zemské milejší byly... zanechavše dědičných svých sídel a všechněch nemovitin... šli z země do okolních krajin Foitlandu, Míšně, Lužic, Slezska, Polska i do Uher se rozptýlivše. Někteří až do Prus, do Rus, do Sedmihradské země, do Denemarku i do Nidrlandu, aby vyhnanství své snášeti mohli, se odebrali... Nepřátelé mezi tím těch, kteří z vlasti ustoupili, nechtěli je nazývati exulanty, ale emigranty (t. j. ne vyhnance, ale vystěhovalce), jako by ne od císaře vyhnáni, ale vzpourou sami z vlasti vyšli...|[[Jan Amos Komenský]]<ref name=":0" />}}
⚫
== Exil politiků ==

⚫
Do exilu lidé někdy odcházejí, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických. Příkladem může být exilová vláda vedená prezidentem [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] v době [[Druhá světová válka|2. světové války]] jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem [[Emil Hácha|Emilem Háchou]].
Komunistická propaganda odmítala již od počátku 50. let 20. století užívat výraz ''exulant'' pro ty, kdo opustili tehdejší Československo.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Glazarová
| jméno1 = Jarmila
| titul = Nad rodným krajem
| periodikum = Rudé právo
| datum_vydání = 1951-10-04
| strany = 3
| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1951/10/4/3.png
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref> Jako emigrant tak např. byl označen i politický exulant [[Pavel Tigrid]] a mnozí další.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rozum chladí hlavu
| periodikum = Rudé právo
| datum_vydání = 1970-01-29
| strany = 5
| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1970/1/29/5.png
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref>


== Exulant ==
== Exulant ==
''Exulant'' je osoba, která je nucena svou vlast nedobrovolně, pod politickým tlakem opustit, aby se vyhnul nebezpečí, např. vězení nebo i ztrátě života. Často je mu zabráněno se do vlasti vrátit.<ref>{{Citace kvalifikační práce
⚫
{{Podrobně|Exulant}}
| příjmení = Oktábec
V&nbsp;původním významu slova byl exulant někdo, kdo nuceně odešel do zahraničí ze své původní vlasti kvůli zákazu, hrozbě postihu, ztráty, často z politických důvodů.
| jméno = Petr
Často s předpokladem návratu po skonční hrozby, např. změně režimu, kvůli němuž musel odejít, zajímá se o&nbsp;svou původní vlast, často s&nbsp;naději a ambicemi se do ní vrátit. Klasickým příkladem exulanta je [[Jan Amos Komenský|Jan Ámos Komenský]]. V&nbsp;moderní češtině je výraz ''exulant'' často zaměňován s&nbsp;výrazem ''[[Emigrace|emigrant]]''. Emigrant je osoba odcházející z&nbsp;různých důvodů, např. jako exulant, ale i ze studijních, výdělkových, partnerských nebo zdravotních důvodů.
| instituce = Univerzita Karlova
| titul = Emigrace z Československa do Rakouska v osmdesátých letech 20. století
| url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/152505/
| typ_práce = Diplomová práce
| vedoucí = Přemysl Houda
| místo = Praha
| strany = 11-12
| rok = 2016
⚫
}}</ref> Obvykle se předpokládá, že by se exulant při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrant se usazuje spíše natrvalo.<ref>K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky''. Praha: Libri 2004, str. 123 n.</ref>

⚫
V&nbsp;demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí [[azyl]]u, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Ošťádalová
| jméno1 = Šárka
| titul = Na cestě za mezinárodní ochranou: Stručný průvodce řízením o udělení azylu či doplňkové ochrany
| periodikum = Právní prostor
| datum_vydání = 2015-10-02
| url = https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/na-ceste-za-mezinarodni-ochranou-strucny-pruvodce-rizenim-o-udeleni-azylu-ci-doplnkove-ochrany-cast-i
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref>

== Příklady exilu ==
=== Náboženský exil ===
⚫
{{Podrobně|Exulanti}}
V [[Doba pobělohorská|pobělohorské době]] odešla ze [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] řada osobností, které odmítly [[Konverze (náboženství)|konvertovat]] ke [[Katolická víra|katolické víře]].

K exilu z náboženských důvodů docházelo již před rokem 1620, jako byl např. [[Dekret z Alhambry|v XV. století odchod Židů]] z [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]]. Za exil je často považován i odchod křesťanů z [[Blízký východ|Blízkého východu]], i když zde se může jednat i o ekonomickou emigraci z rozvrácených států.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Novák
| jméno1 = Martin
| titul = Křesťané masově odcházejí z Blízkého východu, u mladých je to tragédie, říká historik
| periodikum = Aktuálně.cz
| datum_vydání = 2018-12-24
| url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/postaveni-arabskych-zen-se-zlepsuje-ale-pomalu-rika-profesor/r~aa09206ce35611e8a470ac1f6b220ee8/
| datum_přístupu = 2021-03-28
}}</ref>

=== Politický exil ===
⚫
==== Exil politiků ====
⚫
Do exilu lidé někdy odcházejí, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických. Příkladem může být exilová vláda vedená prezidentem [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] v době [[Druhá světová válka|2. světové války]]<ref group="p">Sám Edvard Beneš z funkce československého presidenta abdikoval.</ref> jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem [[Emil Hácha|Emilem Háchou]]. Obdobně existovaly během druhé světové války exilové vlády dalších zemí.

Jako soudobý příklad může sloužit exilová vláda Tibetu, která sídlí v Indii.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = ‚Vysíláme zprávu, že Tibet je okupovaný.‘ Tibeťané v indickém exilu vybírají nového předsedu vlády
| periodikum = iRozhlas
| vydavatel = Český rozhlas
| datum_vydání = 2021-01-03
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tibet-cina-dharamsala-exilova-tibetska-vlada-lobsang-sanggja-indie-zahranici_2101031736_gak
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref> Politiky–exulanty v 21. století jsou např. běloruská [[Svjatlana Cichanouská]] či katalánský [[Carles Puigdemont]].


==== Politický exil osobností (příklady) ====
Minimálně po 2. světové válce se obecně zavedlo užívat pro Čechy v exilu název ''emigrant'' bez rozlišení důvodu a neužívá se ''exulant'' jako zastaralé.
* Syn [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparte]], [[Napoleon II.]], pobýval po vojenské porážce a abdikaci svého otce v Rakousku a českých [[Zákupy (zámek)|Zákupech]].
Tyto pojmy se týkají jak přechodného, tak dlouhodobého pobytu v zahraničí, zpravidla ale alespoň několikaletého.
* Známým exulantem 19. století byl [[Victor Hugo]], který za vlády [[Napoleon III.|Napoleona III.]] žil téměř 20 let v zahraničí.
* [[Bolševici|Bolševický]] revolucionář [[Lev Nikolajevič Trockij]] byl po [[Vladimir Iljič Lenin|Leninově]] smrti ze země vypovězen a v exilu byl zavražděn.
* Ruský disident [[Alexandr Solženicyn]] byl ze [[Svaz sovětských socialistických republik|Sovětského svazu]] vypovězen v roce 1974 a vrátil se až v roce 1994, když již Sovětský svaz neexistoval.
* Československý novinář [[Pavel Tigrid]] setrval v prvním exilu po dobu [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupace]] šest let (v letech 1939–1945) a ve druhém 21 let (1948–1989), do zániku komunistické vlády.
* Jako mnoho dalších osobností z oblasti kultury opustil Československo v roce 1978 po soustavné policejní šikaně hudebník [[Jaroslav Hutka]]; do vlasti se vrátil na konci roku 1989.


== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="p" />
=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />
Řádek 42: Řádek 112:
* [[Emigrace]]
* [[Emigrace]]
* [[Gulag]]
* [[Gulag]]
* [[Exulanti]]


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===

Verze z 31. 3. 2021, 16:02

Napoleon Bonaparte v exilu na ostrově Svatá Helena (autor François Joseph Sandmann)

Exil (z latinského exilium - vyhnanství a exul - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny exulantů, lidí, kteří museli opustit svou vlast v důsledku vypovězení, vyhnání, odsunu, deportace, ztráty občanství, hrozby osobního nebezpečí, a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování.

V přeneseném smyslu pak výraz exil může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s československým předválečným exilem, ruským exilem po bolševické revoluci v Rusku atd. Exulant (z latiny) je osoba, která nedobrovolně opustila svou vlast, pobývá v exilu a má v úmyslu se do své země vrátit, až důvody náboženského či politického pronásledování pominou.

Exil a emigrace

Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo emigrace, které se však liší tím, že může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený.

Rozdíl mezi exulantem a emigrantem vysvětlil už Jan Amos Komenský.[1]

„ Nicméně však přece ti, jimž nebeské věci nad zemské milejší byly... zanechavše dědičných svých sídel a všechněch nemovitin... šli z země do okolních krajin Foitlandu, Míšně, Lužic, Slezska, Polska i do Uher se rozptýlivše. Někteří až do Prus, do Rus, do Sedmihradské země, do Denemarku i do Nidrlandu, aby vyhnanství své snášeti mohli, se odebrali... Nepřátelé mezi tím těch, kteří z vlasti ustoupili, nechtěli je nazývati exulanty, ale emigranty (t. j. ne vyhnance, ale vystěhovalce), jako by ne od císaře vyhnáni, ale vzpourou sami z vlasti vyšli... “
— Jan Amos Komenský[1]

Komunistická propaganda odmítala již od počátku 50. let 20. století užívat výraz exulant pro ty, kdo opustili tehdejší Československo.[2] Jako emigrant tak např. byl označen i politický exulant Pavel Tigrid a mnozí další.[3]

Exulant

Exulant je osoba, která je nucena svou vlast nedobrovolně, pod politickým tlakem opustit, aby se vyhnul nebezpečí, např. vězení nebo i ztrátě života. Často je mu zabráněno se do vlasti vrátit.[4] Obvykle se předpokládá, že by se exulant při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrant se usazuje spíše natrvalo.[5]

V demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí azylu, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.[6]

Příklady exilu

Náboženský exil

Podrobnější informace naleznete v článku Exulanti.

V pobělohorské době odešla ze zemí Koruny české řada osobností, které odmítly konvertovat ke katolické víře.

K exilu z náboženských důvodů docházelo již před rokem 1620, jako byl např. v XV. století odchod Židů z Pyrenejského poloostrova. Za exil je často považován i odchod křesťanů z Blízkého východu, i když zde se může jednat i o ekonomickou emigraci z rozvrácených států.[7]

Politický exil

Exil politiků

Do exilu lidé někdy odcházejí, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických. Příkladem může být exilová vláda vedená prezidentem Edvardem Benešem v době 2. světové války[p 1] jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem Emilem Háchou. Obdobně existovaly během druhé světové války exilové vlády dalších zemí.

Jako soudobý příklad může sloužit exilová vláda Tibetu, která sídlí v Indii.[8] Politiky–exulanty v 21. století jsou např. běloruská Svjatlana Cichanouská či katalánský Carles Puigdemont.

Politický exil osobností (příklady)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Sám Edvard Beneš z funkce československého presidenta abdikoval.

Reference

  1. ↑ a b Historie o těžkých protivenstvích církve české. Praha 1888. (Poprvé vyšla kniha v latinském znění v roce 1647. Český překlad pořídil Adam Hartman, vydáno v Lešně v roce 1655.)
  2. ↑ GLAZAROVÁ, Jarmila. Nad rodným krajem. S. 3. Rudé právo [online]. 1951-10-04 [cit. 2021-03-27]. S. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ Rozum chladí hlavu. S. 5. Rudé právo [online]. 1970-01-29 [cit. 2021-03-27]. S. 5. Dostupné online. 
  4. ↑ OKTÁBEC, Petr. Emigrace z Československa do Rakouska v osmdesátých letech 20. století. Praha, 2016. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Přemysl Houda. s. 11-12. Dostupné online.
  5. ↑ K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004, str. 123 n.
  6. ↑ OŠŤÁDALOVÁ, Šárka. Na cestě za mezinárodní ochranou: Stručný průvodce řízením o udělení azylu či doplňkové ochrany. Právní prostor [online]. 2015-10-02 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ NOVÁK, Martin. Křesťané masově odcházejí z Blízkého východu, u mladých je to tragédie, říká historik. Aktuálně.cz [online]. 2018-12-24 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ ‚Vysíláme zprávu, že Tibet je okupovaný.‘ Tibeťané v indickém exilu vybírají nového předsedu vlády. iRozhlas [online]. Český rozhlas, 2021-01-03 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • BOBKOVÁ, Lenka. Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639. Praha: Scriptorium, 1999. 228 s. ISBN 80-86197-05-0. 
  • D. Brandes, Exil v Londýně 1939-1943: Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem. Praha: Karolinum, 2003 - 566 s. ; 25 cm. ISBN 80-246-0488-4
  • V. Burian a kol., Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu: informatorium pro učitele, studenty i laiky. Olomouc: Hanácké noviny, 1991 - 165 s.
  • FILÍPEK, Jan. Odlesky dějin československého exilu. Praha: [vl. nákl.], 1999. 172 s. ISBN 80-902023-8-1. 
  • Z. Jirásek, Československá poúnorová emigrace a počátky exilu. Brno: Prius, 1999 - 88 s
  • F. Knopp, Česká literatura v exilu 1948-1989: bibliografie. Praha: Makropulos, 1996 - 631 s. ISBN 80-86003-00-0
  • sbírka plných textů českých exilových periodik i monografií scriptum.cz
  • Ottův slovník naučný, heslo Exilium. Sv. 8, str. 953
  • K. Pacner a kol., Čeští vědci v exilu. Praha: Karolinum, 2007 - 357 s. ; 20 cm ISBN 978-80-246-1412-0

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Exil&oldid=19666977“