Březinské tisy: Porovnání verzí
m úprava |
m →Přírodní poměry: fix |
||
| Řádek 41: | Řádek 41: | ||
[[Soubor:Mechorosty.jpg|náhled|balvanitá suť pokrytá mechorosty]] |
[[Soubor:Mechorosty.jpg|náhled|balvanitá suť pokrytá mechorosty]] |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
=== Flóra === |
=== Flóra === |
||
[[Tis červený]] ''(Taxus baccata)'' je [[původním druhem]] v této lokalitě, ovšem v minulosti došlo ke značným změnám dřevinné skladby a to hlavně díky výraznému posílení zastoupení smrku. Vyskytuje se zde v podobě nejmenších exemplářů, až po samostatné statné jedince. Rostou samostatně podél skalních stěn, nebo ve skupinách s různou velikostí. Tis a jeho centrum rozšíření bychom hledali hlavně ve východní části přírodní národní památky buď samotně, nebo jako součást smíšeného lesního porostu se smrkem, jasanem, habrem, bukem, a nebo dubem. Více na jih se pak nachází společenstvo tisu a lípy. V bylinném patře se zde, kromě běžných druhů nachází také kyčelnice cibulkonosná ''(Cardamine bulbifera)'' , či lilie zlatohlávek ''(Lilium martagon).''<ref name="spinar"/> |
[[Tis červený]] ''(Taxus baccata)'' je [[původním druhem]] v této lokalitě, ovšem v minulosti došlo ke značným změnám dřevinné skladby a to hlavně díky výraznému posílení zastoupení smrku. Vyskytuje se zde v podobě nejmenších exemplářů, až po samostatné statné jedince. Rostou samostatně podél skalních stěn, nebo ve skupinách s různou velikostí. Tis a jeho centrum rozšíření bychom hledali hlavně ve východní části přírodní národní památky buď samotně, nebo jako součást smíšeného lesního porostu se smrkem, jasanem, habrem, bukem, a nebo dubem. Více na jih se pak nachází společenstvo tisu a lípy. V bylinném patře se zde, kromě běžných druhů nachází také kyčelnice cibulkonosná ''(Cardamine bulbifera)'' , či lilie zlatohlávek ''(Lilium martagon).''<ref name="spinar"/> |
||
| Řádek 63: | Řádek 58: | ||
| strany = |
| strany = |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
== Předmět ochrany == |
== Předmět ochrany == |
||
Verze z 17. 11. 2020, 19:33
 Březinské tisy | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
.jpg) západní část chráněného území | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 31. května 1969[1] |
| Nadm. výška | 158–372[1] m n. m. |
| Rozloha | 35,71 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Děčín |
| Umístění | Březiny |
| Souřadnice | 50°45′24,62″ s. š., 14°14′45,17″ v. d. |
  Březinské tisy | |
| Další informace | |
| Kód | 2433 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Březinské tisy je národní přírodní památka, vyhlášená v roce 1969. Nachází se u obce Březiny v okrese Děčín v Ústeckém kraji. Péčí o území je pověřeno regionální pracoviště Ústecko AOPK ČR. V roce 1969 došlo také ke zřízení ochrany rozsáhlé populace tisu červeného. Na území je současně chráněno i významné paleontologické naleziště třetihorní fauny a flóry.
Přírodní poměry
Geologie
Lokalita Bechlejovice se z paleontologického hlediska považuje za jednu z nejvýznamnějších oblastí ve středohorském vulkanosedimentárním komplexu. Rostlinné a živočišné společenstvo, které je zde uchované, je zatím nejkomplexnější z dosud prozkoumaných nalezišť této jednotky. Zde dochované společenstvo rostlin reprezentuje až dosud nejstarší známou flóru, která vznikla z vulkanogenních hornin terciéru českého masivu.[2]
Bechlejovická stěna
Bechlejovická stěna dominuje velmi příkrému svahu. Je tvořena příkrovem čedičové horniny, která vznikla jako následek proplynění a je vyplněna dutinami. Na úpatí stěny se nachází balvanitá suť, která je z větší části pokrytá mechy. V dolní části balvanité sutě se nachází vrstevnaté diatomitové břidlice. V nichž byly v minulosti nalezeny otisky měkkých částí těla nekterých druhů žab, které zde žily ve třetihorních jezerech.[3] Dále se zde nalezly například šípky třetihorních růží a řáčci rodu Bechleja, kteří kdysi volně plavali ve vodách jezera. Rodový název Bechleja vznikl podle jména sousední osady Bechlejovice.
Flóra
Tis červený (Taxus baccata) je původním druhem v této lokalitě, ovšem v minulosti došlo ke značným změnám dřevinné skladby a to hlavně díky výraznému posílení zastoupení smrku. Vyskytuje se zde v podobě nejmenších exemplářů, až po samostatné statné jedince. Rostou samostatně podél skalních stěn, nebo ve skupinách s různou velikostí. Tis a jeho centrum rozšíření bychom hledali hlavně ve východní části přírodní národní památky buď samotně, nebo jako součást smíšeného lesního porostu se smrkem, jasanem, habrem, bukem, a nebo dubem. Více na jih se pak nachází společenstvo tisu a lípy. V bylinném patře se zde, kromě běžných druhů nachází také kyčelnice cibulkonosná (Cardamine bulbifera) , či lilie zlatohlávek (Lilium martagon).[3]
V roce 2012 na tomto území proběhl bryolforistický průzkum. Bylo zde zjištěno 79 druhů mechorostů, z čehož bylo 9 druhů játrovek a 70 druhů mechů. Byly zde nalezeny i vzácnější druhy, jako je Ptychodium plicatum, který se řadí mezi ohrožené druhy, či Amblystegium tenax.[4]
Fauna
Zoologický průzkum probíhá v této lokalitě od roku 2013, ovšem výsledky stále nebyly zveřejněny. Dá se však předpokládat, že se zde vyskytuje vysoká biodiverzita především obojživelníků, hmyzu a ptáků, jejichž život je vázán na tento biotop.
Předmět ochrany
Předmětem ochrany jsou smíšené porosty s vtroušeným tisem červeným (Taxus baccata) a paleontologické naleziště Bechlejovická stěna. Důvod k ochraně tisů v tomto chráněném území je způsoben především postupným snižováním v přirozených a to zejména suťových lesích, kvůli přeměně lesa na intenzivně obhospodařovanou lesní monokulturu. Tis červený byl dříve využíván i hospodářsky.[5]
Hospodářské využití
Dnes již les není nijak hospodářsky využíván, avšak v rámci péče o území se realizují opatření, která směřují k pozměnění nepůvodní druhové skladby lesa a to ve prospěch tisu.
Střet zájmů
Geologická lokalita je součástí CHKO České středohoří a zároveň je zahrnuta do maloplošného chráněného území. Fosiliferní polohy jsou nedosažitelné bez velmi rozsáhlých výkopových prací. Diatomové úlomky a jejich následný sběr, které lze naleznout v kvartérním sedimentu podél potoka chráněné území nijak neohrožuje.[3]
Turismus
Území láká především amatérské hledače zkamenělin,[3] kteří odcizují paleontologické nálezy. V okolí se dá navštívit také rozhledna Velký Chlum nebo například zámek Benešov nad Ploučnicí. Nejlepší přístup k národní přírodní památce vede z Bechlejovic po silnici podél železniční tratě.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c NPP Březinské tisy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2010-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Špinar, Z. V. (1972): Dvacet let paleontologických výzkumů lokality Bechlejovice u Děčína
- ↑ a b c d ŠPINAR, Zdeněk. Dvacet let paleontologických výzkumů lokality Bechlejovice u Děčína. Časopis pro mineralogii a geologii. 1972, roč. 17, čís. 1, s. 99–104.
- ↑ VOBRÁTILOVÁ, Zuzana. Mechorosty NPP Březinské tisy v Českém středohoří. Ústí nad Labem, 2013. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Vedoucí práce Lenka Němcová.
- ↑ Knobloch, E. (1994): Einige neue Erkenntnisse zur oligozan Flora von Bechlejovice bei Děčín