Křečík džungarský: Porovnání verzí
→Rozmnožování a odchov mláďat: nějaká další reformulace co jsem si všiml, a pro jistotu další přímé požadavky na zdroj k poněkud "silným" tvrzením značka: editace z Vizuálního editoru |
- doporučení konkrétní značky |
||
| Řádek 100: | Řádek 100: | ||
Klec či jiné zařízení by mělo obsahovat domeček (úkryt), napáječku na pití, misku na jídlo a doporučenou podestýlku (viz níže); |
Klec či jiné zařízení by mělo obsahovat domeček (úkryt), napáječku na pití, misku na jídlo a doporučenou podestýlku (viz níže); |
||
Domeček k úkrytu a spaní mu může sloužit i jako spižírna – otvor by měl být jen jeden kulatý o průměru asi 3,5 cm.{{Zdroj?}} Lze jej vyrobit také ze skořápky z [[Kokosový ořech|kokosového ořechu]]. Samozřejmě nesmí chybět napáječka k napití – nedoporučuje se miska s vodou, neboť ji může snadno převrhnout a mohlo by dojít k znečištění podestýlky, která by poté plesnivěla (některé křečíky, hlavně mláďata, je však nutno naučit pít dotekem koncem napáječky křečíkovy tlamičky, aby vytekla voda).{{Zdroj?}} Velmi rádi se také křečíci „koupou“ v misce naplněné pískem pro činčily – ten zvyšuje kvalitu jejich srsti. Samotné dno obydlí by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými, aby je nevdechoval). Můžeme přidat i trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček, případně i podestýlku pro hlodavce |
Domeček k úkrytu a spaní mu může sloužit i jako spižírna – otvor by měl být jen jeden kulatý o průměru asi 3,5 cm.{{Zdroj?}} Lze jej vyrobit také ze skořápky z [[Kokosový ořech|kokosového ořechu]]. Samozřejmě nesmí chybět napáječka k napití – nedoporučuje se miska s vodou, neboť ji může snadno převrhnout a mohlo by dojít k znečištění podestýlky, která by poté plesnivěla (některé křečíky, hlavně mláďata, je však nutno naučit pít dotekem koncem napáječky křečíkovy tlamičky, aby vytekla voda).{{Zdroj?}} Velmi rádi se také křečíci „koupou“ v misce naplněné pískem pro činčily – ten zvyšuje kvalitu jejich srsti. Samotné dno obydlí by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými, aby je nevdechoval). Můžeme přidat i trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček, případně i podestýlku pro hlodavce. Na hnízdo můžeme použít buničinu, neparfémované papírové kapesníčky nebo toaletní papír).{{Zdroj?}} |
||
Jeho obydlí můžeme obohatit kolem (kolotočem), v kterém se křečík proběhne, ale řada chovatelů jej nedoporučuje, nebo považují za vhodné, aby k němu neměl celodenní přístup (hlavně přes noc, kdy je velmi aktivní). V opačném případě dokáže zvíře běžet prakticky bez ustání a vyčerpat se k smrti (infarkt).<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika |
Jeho obydlí můžeme obohatit kolem (kolotočem), v kterém se křečík proběhne, ale řada chovatelů jej nedoporučuje, nebo považují za vhodné, aby k němu neměl celodenní přístup (hlavně přes noc, kdy je velmi aktivní). V opačném případě dokáže zvíře běžet prakticky bez ustání a vyčerpat se k smrti (infarkt).<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika |
||
Verze z 3. 2. 2020, 00:45
 Křečík džungarský | |
|---|---|
 Křečík džungarský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | křečkovití (Cricetidae) |
| Rod | křečík (Phodopus) |
| Binomické jméno | |
| Phodopus sungorus (Pallas, 1773) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře. Je zajímavý neobvyklým chováním samce, který asistuje samičce při porodu a pomáhá jí starat se o mláďata.[2]Jde také o oblíbeného domácího mazlíčka vedle křečka zlatého. Oproti němu je křečík džungarský o něco menší, tělo má dlouhé asi 65–100 mm.
Popis
Má zavalité tělo vajíčkovitého tvaru, s kulatou širokou hlavičkou, korálkovitýma očima a kulaté uši posazené na bocích hlavičky. Charakteristický je svými černými oblouky nad pacičkami a úhledně černým hřbetním proužkem táhnoucím se od hlavičky až k ocásku. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je převážně tmavší a v zimním období je naopak světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Tělo má dlouhé asi 65–100 mm a váží 19–50 gramů (větší hmotnosti dosahuje hlavně v zajetí).[3][4] Tělesná hmotnost rapidně kolísá v průběhu celého roku (v zimě je nejnižší).[5] Ocásek je krátký obvykle 5–15 mm dlouhý.[3][4] Na předních tlapkách má 4 prsty, na zadních 5.
Zvláštní zbarvení
Kromě základního zbarvení, které se nazývá agouti, byly vyšlechtěny další dvě varianty:[6]
- Pearl vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě agouti pearl (bílá s černými stíny) nebo saphire pearl (bílá s modrými stíny).
- Sapphiere modrá safírová barva křečka džungarského. Vznikne když zmizí z křečka aguti znaky. Safírový křeček se nám narodí pouze ze dvou křečků safírků nebo s genem pro safírovou. Vhodnější je když je jeden křečík safír a druhý aguti s genem pro safír.
- (Poznámka: V zimě se křečíkům džungarským mění srst do bíla.)
Oblast rozšíření
Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až po Mandžusko. Vyskytují se od nížin do hor (až 3000 m n. m.).[7]
Životní prostředí
Křečíci jsou noční zvířata, nejvíce aktivní jsou tedy v noci. Mají hmatové fousky, které používají k orientaci ve tmě. Jejich domovským prostředím je step. Ve volné přírodě začíná být křečík aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem. Občas se tito křečci vyskytují v rodinných skupinkách.
Chov
Je to nenáročné a tiché zvíře, v noci však často vyvíjí činnost. Nedoporučuje se dávat dvě samice, stejně tak i samce, k sobě, jinak dojde k potyčce. Zrovna tak se nedoporučuje dávat nového křečka do klece jiného křečka, který v ní žije. Navzájem se mohou pokousat a zranit, nebo jeden druhého sežrat.[zdroj?] Proto je lepší kupovat dva křečky, kteří se znají.[zdroj?]
Potrava
Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), ale křečci potřebují i živočišné bílkoviny, mohou se tedy přidat například kvalitní kočičí granule (v menším množství) nebo kousek nesoleného a nekořeněného masa, které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce je třeba dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množstvím slunečnicových semen anebo ořechů, protože tato semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu. Lze jim natrhat pampeliškové listy, jitrocel, jetel. Rádi si pochutnají i na šešulkách kokošky pastuší tobolky. Lahůdkou je pro ně drobný hmyz, zejména mouční červi, cvrčci a sarančata, která je možné v létě nachytat na většině luk. Křečci jsou někdy vybíraví. Rostliny není vhodné trhat u silnic nebo tam, kde lidé často venčí psy. Pokud není jiná možnost, je třeba je alespoň umýt. Ovšem můžete jim také uvařit kuskus s nastrouhanou mrkví nebo jiné. Nesmí například marshmalouny, gumové medvídky, čokoláda je pro ně jedovatá a tak dále.
Obydlí
Pro křečíka je vhodné terárium, klec nebo plastbox. Vhodnějši jsou uzavřené plastboxy nebo vyšší terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodné jsou např. jakékoliv krabice, ze kterých se může křečík prokousat ven.
Klec či jiné zařízení by mělo obsahovat domeček (úkryt), napáječku na pití, misku na jídlo a doporučenou podestýlku (viz níže);
Domeček k úkrytu a spaní mu může sloužit i jako spižírna – otvor by měl být jen jeden kulatý o průměru asi 3,5 cm.[zdroj?] Lze jej vyrobit také ze skořápky z kokosového ořechu. Samozřejmě nesmí chybět napáječka k napití – nedoporučuje se miska s vodou, neboť ji může snadno převrhnout a mohlo by dojít k znečištění podestýlky, která by poté plesnivěla (některé křečíky, hlavně mláďata, je však nutno naučit pít dotekem koncem napáječky křečíkovy tlamičky, aby vytekla voda).[zdroj?] Velmi rádi se také křečíci „koupou“ v misce naplněné pískem pro činčily – ten zvyšuje kvalitu jejich srsti. Samotné dno obydlí by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými, aby je nevdechoval). Můžeme přidat i trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček, případně i podestýlku pro hlodavce. Na hnízdo můžeme použít buničinu, neparfémované papírové kapesníčky nebo toaletní papír).[zdroj?]
Jeho obydlí můžeme obohatit kolem (kolotočem), v kterém se křečík proběhne, ale řada chovatelů jej nedoporučuje, nebo považují za vhodné, aby k němu neměl celodenní přístup (hlavně přes noc, kdy je velmi aktivní). V opačném případě dokáže zvíře běžet prakticky bez ustání a vyčerpat se k smrti (infarkt).[8] Dále mu můžeme zpestřit zařízení kouskem dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu, ale ne z peckovin, jehličnanů, dubu) a jinými, méně náchylnými prolézačkami na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory aj). Vhodné by bylo také patro navíc, aby měl příbytek prostornější.
Mimo obydlí
Je třeba dát pozor na nebezpečí, která křečíkovi hrozí, nachází-li se mimo své zázemí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.
Rozmnožování a péče o mláďata
V období rozmnožování se obě pohlaví snesou, sameček očichává samičce slabiny. Je vhodné podávat samičce vyšší přísun bílkovin, jako je mleté maso, krmný hmyz nebo vařené vajíčko.[zdroj?] Samička by neměla být ve stresu, v opačném případě by mohla mláďata sežrat.[zdroj?] Čerstvé narozená a ještě holá mláďata se nedoporučuje brát do rukou. Učinit tak lze v případě, že už jsou osrstěná a mají otevřené oči.[zdroj?] Mláďata jsou nezávislá zhruba po jednom měsíci, ale často i dříve (okolo 20 dní). Když mláďata trochu povyrostou, je lepší oddělit mláďata od rodičů, protože by je rodiče mohli pokousat, zranit nebo sežrat.[zdroj?] Křečík džungarský se dožívá často jen jednoho roku, případně dvou let, ale může se dožít až tří let (dle informací od některých chovatelů dokonce až čtyř let).[3][4][8] Vyššího věku dosáhne spíše v zajetí a nepochybně tehdy, když je mu poskytnuta kvalitní péče.
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ JUDSONOVÁ, Olivia. Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření. 1. vyd. [s.l.]: Argo, 2003. ISBN 80-86569-50-0.
- ↑ a b c Phodopus - an overview | ScienceDirect Topics. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2019-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c NAGAMINE, Claude M.; SHEN, Zeli; LUONG, Richard H. Co-infection of the Siberian hamster (Phodopus sungorus) with a novel Helicobacter sp. and Campylobacter sp.. Journal of Medical Microbiology. 2015-5, roč. 64, čís. Pt 5, s. 575–581. PMID: 25752854 PMCID: PMC4635475. Dostupné online [cit. 2019-10-31]. ISSN 0022-2615. DOI 10.1099/jmm.0.000051. PMID 25752854.
- ↑ Bartness & Wade, 1985
- ↑ JUDITH, Lissenberg. Křečíci. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-290-8. S. 97-98.
- ↑ VELENSKÁ, Nataša. Hlodavci. 1. vyd. Rudná u Prahy: Vydavatelství a nakladatelství Robimaus - sdružení Magdálena a Robert Javorských, 2007. ISBN 978-80-903-3572-1. S. 89-90.
- ↑ a b Křeček džungarský - poradna.net. tera.poradna.net [online]. [cit. 2019-10-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu křečík džungarský na Wikimedia Commons 
Taxon Phodopus sungorus ve Wikidruzích
