Křečík džungarský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKřečík džungarský
alternativní popis obrázku chybí
Křečík džungarský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď křečkovití (Cricetidae)
Rod křečík (Phodopus)
Binomické jméno
Phodopus sungorus
(Pallas, 1773)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře. Je zajímavý neobvyklým chováním samce, který asistuje samičce při porodu a pomáhá jí starat se o mláďata.[2]Jde také o oblíbeného domácího mazlíčka vedle křečka zlatého, který je populárnější. Křečík džungarský je o něco menší, než již zmiňovaný křeček zlatý.

Křečík má na předních tlapkách 4 prsty, na zadních 5.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Křečík džungarský se dožívá 2 až 3 let v zajetí, mimo zajetí méně.[zdroj?] Má zavalité tělo vajíčkovitého tvaru, s kulatou širokou hlavičkou, korálkovitýma očima a krásně kulaté uši posazené z boků hlavičky. Křečík džungarský je charakteristický svými černými oblouky nad pacičkami a úhledně černým hřbetním proužkem linoucím se od hlavičky až k ocásku. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Tělo má dlouhé 65–102 mm a váží 30-55 g. Ocásek má maličký, od 2 do 4 mm.

Zvláštní zbarvení[editovat | editovat zdroj]

Kromě základního zbarvení, které se nazývá agouti, byly vyšlechtěny další dvě varianty:[3]

Bílá varianta pearl
  • Sapphire má srst s jemným, kouřově modrošedým nádechem. Toto zbarvení se někdy nesprávně nazývá modrá agouti.
  • Pearl vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě agouti pearl (bílá s černými stíny) nebo saphire pearl (bílá s modrými stíny).
  • (Poznámka: V zimě se křečíkům džungarským mění srst do bíla.)

Oblast rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Vyskytují se od nížin do hor (až 3000 m n. m.).[4]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Křečíci jsou noční zvířata, tedy jsou nejvíce aktivní v noci. Mají hmatové fousky, které používají k orientaci ve tmě. Jejich domovským prostředím je step. Ve volné přírodě začíná být křečík aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Je to nenáročné a tiché zvíře, v noci však často vyvíjí činnost. Nedoporučuje se dávat dvě samice k sobě, jinak dojde k potyčce. Stejně i tak dva samce. Nikdy nedávejte nového křečka do klece jiného křečka, který v ní žije. Jinak se oba dva vzájemně sežerou.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), ale křečci potřebují i živočišné bílkoviny, mohou se tedy přidat například kvalitní kočičí granule (v menším množství) nebo kousek nesoleného a nekořeněného masa, které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce je třeba dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množstvím slunečnicových semen anebo ořechů, protože tato semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu. Lze jim natrhat pampeliškové listy, jitrocel, jetel. Rádi si pochutnají i na šešulkách kokošky pastuší tobolky. Lahůdkou je pro ně drobný hmyz, zejména mouční červi, cvrčci a sarančata, která je možné v létě nachytat na většině luk. Křečci jsou někdy vybíraví. Rostliny není vhodné trhat u silnic nebo tam, kde lidé často venčí psy. Pokud není jiná možnost, je třeba je alespoň umýt.Ovšem můžete jim také uvařit kuskus s nastrouhanou mrkví nebo jiné.Nesmí například marshmalouny, gumové medvídky, čokoláda je pro ně jedovatá a tak dále.

Obydlí[editovat | editovat zdroj]

Pro křečíka je vhodné terárium nebo plastbox. Lepší jsou uzavřené plastboxy nebo vyšší terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodné jsou např. jakékoliv krabice, ze kterých se může křečík prokousat ven.

Dno obydlí by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými, aby je nevdechoval). Vhodné je i trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček.Ovšem také můžete použít Asan . Úkryt (domeček), ve kterém bude spát, lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rádi se také křečíci „koupou“ v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti.

Nesmí chybět miska s jídlem, napáječka, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu, ale ne z peckovin, jehličnanů, dubu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory aj).

Je třeba dát pozor na nebezpečí, která křečíkovi v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.

Obsah klece[editovat | editovat zdroj]

  • Klec pro křečíka džungarského by měla obsahovat domeček, napáječku, misku, kolo na běhání a minimálně jedno patro navíc.
  • Domeček ke schování a spaní, může mu sloužit i jako spižírna. Otvor by měl být jen jeden kulatý a průměr by měl být velký asi 3,5 cm.
  • Napáječka k napití. Kdyby měl misku s vodou snadno jí

může zvrhnout a mohlo by dojít k znečištění podestýlky. Některé křečíky je však nutno naučit pít dotekem koncem napáječky křečíkovy tlamičky, aby vytekla voda. Hlavně mláďata.

  • Misku na jídlo.
  • Kolo na běhání k proběhnutí. Ale pozor, křeček se může stát závislým na běhání bez cíle, což může později vést k úplnému vyčerpání a nakonec k smrti.[zdroj?]
  • Patro navíc, aby křečík měl klec prostornější.
  • Materiál na hnízdo (buničina, neparfémované papírové kapesníčky, toaletní papír), hodně materiálu potřebuje březí samice.
  • koupací písek pro činčily - křeček si v něm očistí srst.

Rozmnožování a odchov mláďat[editovat | editovat zdroj]

V době rozmnožování se samec i samice konečně snesou. Nejprve sameček v době námluv začíná očichávat samičku do slabin. Samičce podáváme vyšší přísun bílkovin, jako je mleté maso, krmný hmyz, vařené vajíčko apod. Není dobré samičku stresovat, protože ta by mohla ve stresu sežrat mláďata a když jsou mláďata malá a ještě holá, nesahejte na ně. Teprve až se jim otevřou oči a osrstí se. Mláďata jsou nezávislá již po měsíci.

Nemoci a prevence[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. JUDSONOVÁ, Olivia. Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření. 1. vyd. [s.l.]: Argo, 2003. ISBN 80-86569-50-0. 
  3. JUDITH, Lissenberg. Křečíci. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-290-8. S. 97-98. 
  4. VELENSKÁ, Nataša. Hlodavci. 1. vyd. Rudná u Prahy: Vydavatelství a nakladatelství Robimaus - sdružení Magdálena a Robert Javorských, 2007. ISBN 978-80-903-3572-1. S. 89-90. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]