Nîmes: Porovnání verzí
m fmt, comm z wd |
m oprava číselných údajů za účelem umožnění automatického výpočtu hustoty; kosmetické úpravy |
||
Řádek 22: | Řádek 22: | ||
| velikost mapy = |
| velikost mapy = |
||
| rozloha = 161,85 |
| rozloha = 161,85 |
||
| počet obyvatel = |
| počet obyvatel = 140267 |
||
| rok = 2008 |
| rok = 2008 |
||
| hustota zalidnění = 869 |
|||
| etnické složení = |
| etnické složení = |
||
| náboženské složení = |
| náboženské složení = |
||
Řádek 34: | Řádek 33: | ||
| název statistického celku = 30189 |
| název statistického celku = 30189 |
||
}} |
}} |
||
'''Nîmes''' ({{Vjazyce|oc}}: ''{{Cizojazyčně|oc|Nimes}}'' [[latina|lat.]] ''Nemausus'') je [[město]] na jihu [[Francie]], v regionu [[Languedoc-Roussillon]], hlavní město departementu [[Gard]]. Město s bohatou historií a množstvím zejména starověkých památek leží mezi Středozemním mořem a pohořím [[Cévennes]], v kraji, kde se od nepaměti pěstovalo víno a olivy. Nimes je sídlem vysokých škol a biskupství, od 18. století významným střediskem textilního průmyslu. Látka, z niž se šijí [[džíny]], se nazývá [[denim]], tj. doslova „z Nimes“, kde se začala vyrábět. |
'''Nîmes''' ({{Vjazyce|oc}}: ''{{Cizojazyčně|oc|Nimes}}'' [[latina|lat.]] ''Nemausus'') je [[město]] na jihu [[Francie]], v regionu [[Languedoc-Roussillon]], hlavní město departementu [[Gard]]. Město s bohatou historií a množstvím zejména starověkých památek leží mezi Středozemním mořem a pohořím [[Cévennes]], v kraji, kde se od nepaměti pěstovalo víno a olivy. Nimes je sídlem vysokých škol a biskupství, od 18. století významným střediskem textilního průmyslu. Látka, z niž se šijí [[džíny]], se nazývá [[denim]], tj. doslova „z Nimes“, kde se začala vyrábět. |
||
Řádek 41: | Řádek 40: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
Město Nimes se v období [[Kelti|Keltů]] jmenovalo ''Nemausos'' a bylo hlavním městem oblasti ''Volcae Arecomici'' v římské provincii ''[[Gallia Narbonensis]]''. Z tohoto období pochází do dneška zachovaná "Velká věž" (Tour Magne), která byla [[Starověký Řím|Římany]] začleněna do 7 km dlouhého [[opevnění]] města. Výhodně položené město u silnice [[Via Domitia]] mělo významnou mincovnu a zhruba 25 000 obyvatel. O tehdejším významu vypovídají zachované památky jako jsou [[Amfiteátr v Nîmes|Amfiteátr]], ''castellum'', 50 km dlouhý akvadukt s mostem [[Pont du Gard]] severně od města, [[Maison Carrée]] (jeden z nejlépe zachovaných [[Starověký Řím|římských]] [[ |
Město Nimes se v období [[Kelti|Keltů]] jmenovalo ''Nemausos'' a bylo hlavním městem oblasti ''Volcae Arecomici'' v římské provincii ''[[Gallia Narbonensis]]''. Z tohoto období pochází do dneška zachovaná "Velká věž" (Tour Magne), která byla [[Starověký Řím|Římany]] začleněna do 7 km dlouhého [[opevnění]] města. Výhodně položené město u silnice [[Via Domitia]] mělo významnou mincovnu a zhruba 25 000 obyvatel. O tehdejším významu vypovídají zachované památky jako jsou [[Amfiteátr v Nîmes|Amfiteátr]], ''castellum'', 50 km dlouhý akvadukt s mostem [[Pont du Gard]] severně od města, [[Maison Carrée]] (jeden z nejlépe zachovaných [[Starověký Řím|římských]] [[chrám]]ů vůbec) nebo Augustova brána. |
||
V pozdní antice se Nimes stalo [[biskup]]ským sídlem a na počátku [[5. století]] bylo dobyto [[Vizigóti|Vizigóty]], kteří toto území dlouho bránili v bojích s [[Frankové|Franky]]. Roku [[725]] dobyli Nimes [[Arabové]], roku 752 je dobyl zpět [[Pipin Krátký]] a dlouho mu vládla místní hrabata. Roku 1228 je dobyl král [[Ludvík VII.]] a po roce 1250 připadlo definitivně k Francii. |
V pozdní antice se Nimes stalo [[biskup]]ským sídlem a na počátku [[5. století]] bylo dobyto [[Vizigóti|Vizigóty]], kteří toto území dlouho bránili v bojích s [[Frankové|Franky]]. Roku [[725]] dobyli Nimes [[Arabové]], roku 752 je dobyl zpět [[Pipin Krátký]] a dlouho mu vládla místní hrabata. Roku 1228 je dobyl král [[Ludvík VII.]] a po roce 1250 připadlo definitivně k Francii. |
||
Od počátku 16. století se významná část obyvatel přiklonila k reformaci a do konce století město zažilo mnoho násilí. V 18. století zdejšímu hospodářství prospěl průplav ''[[Canal du Midi]]'', spojující Atlantické se Středozemním mořem. Po Francouzské revoluci vypukly v kraji další kruté bouře, v průběhu 19. století však město opět prosperovalo a bohatlo. Za obou světových válek nebylo příliš poškozeno, za Druhé světové války byl kraj kolem Nimes útočištěm četných partyzánů. |
Od počátku 16. století se významná část obyvatel přiklonila k reformaci a do konce století město zažilo mnoho násilí. V 18. století zdejšímu hospodářství prospěl průplav ''[[Canal du Midi]]'', spojující Atlantické se Středozemním mořem. Po Francouzské revoluci vypukly v kraji další kruté bouře, v průběhu 19. století však město opět prosperovalo a bohatlo. Za obou světových válek nebylo příliš poškozeno, za Druhé světové války byl kraj kolem Nimes útočištěm četných partyzánů. |
||
Řádek 50: | Řádek 49: | ||
* '''''Maison Carrée''''' (čtvercový dům) z roku 19 př. n. l. je jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů. |
* '''''Maison Carrée''''' (čtvercový dům) z roku 19 př. n. l. je jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů. |
||
* '''''Tour Magne''''', zbytek starověkého opevnění na návrší ''Mt Cavalier'' za ''Jardin de la Fontaine'', slouží jako vyhlídková věž. Další dvě zachované starověké brány jsou Augustova a Francouzská. |
* '''''Tour Magne''''', zbytek starověkého opevnění na návrší ''Mt Cavalier'' za ''Jardin de la Fontaine'', slouží jako vyhlídková věž. Další dvě zachované starověké brány jsou Augustova a Francouzská. |
||
* '''''Castellum divisorium''''' (''rue Lampèze'', na úpatí Fort Vauban) je koncová nádrž římského vodovodu, odkud se voda olověnými trubkami rozváděla do fontán aj. po městě. Je to jediná zachovaná stavba tohoto druhu. |
* '''''Castellum divisorium''''' (''rue Lampèze'', na úpatí Fort Vauban) je koncová nádrž římského vodovodu, odkud se voda olověnými trubkami rozváděla do fontán aj. po městě. Je to jediná zachovaná stavba tohoto druhu. |
||
* '''Katedrála P. Marie a sv. Castora''', románská stavba ze 12. století, ve 14. století rozšířená a v 17. století po náboženských válkách barokně přestavěná. V 19. století byla opravena v novobyzantském slohu, jen západní průčelí se zachovalo s původní středověkou plastickou výzdobou. |
* '''Katedrála P. Marie a sv. Castora''', románská stavba ze 12. století, ve 14. století rozšířená a v 17. století po náboženských válkách barokně přestavěná. V 19. století byla opravena v novobyzantském slohu, jen západní průčelí se zachovalo s původní středověkou plastickou výzdobou. |
||
* '''''Jardins de la Fontaine''''', velkolepý barokní park na severozápadním okraji historického města, s řadou dalších antických zřícenin (chrám Diany aj.) |
* '''''Jardins de la Fontaine''''', velkolepý barokní park na severozápadním okraji historického města, s řadou dalších antických zřícenin (chrám Diany aj.) |
||
Řádek 122: | Řádek 121: | ||
</timeline> |
</timeline> |
||
== Osobnosti spjaté s městem == |
== Osobnosti spjaté s městem == |
||
[[Soubor:Nîmes-Esnest Denis.jpg| |
[[Soubor:Nîmes-Esnest Denis.jpg|náhled|Pomník Ernesta Denise v Nîmes]] |
||
* [[Domitius Afer]] († [[59]]) |
* [[Domitius Afer]] († [[59]]) |
||
* [[Klement IV.]] (cca [[1195]] - [[1268]]), papež |
* [[Klement IV.]] (cca [[1195]] - [[1268]]), papež |
||
Řádek 129: | Řádek 128: | ||
* [[Antoine de Rivarol]] ([[1753]] – [[181]]), spisovatel |
* [[Antoine de Rivarol]] ([[1753]] – [[181]]), spisovatel |
||
* [[Jean-Pierre Claris de Florian]] ([[1757]] – [[1794]]), spisovatel |
* [[Jean-Pierre Claris de Florian]] ([[1757]] – [[1794]]), spisovatel |
||
* [[François Guizot]] ([[1787]] – [[1874]]), historik a liberální politik |
* [[François Guizot]] ([[1787]] – [[1874]]), historik a liberální politik |
||
* [[Adolphe Crémieux]] ([[1796]] - [[1880]]), právník, politik a novinář |
* [[Adolphe Crémieux]] ([[1796]] - [[1880]]), právník, politik a novinář |
||
* [[Frédéric Mistral]] ([[1830]] – [[1907]]), lyrický a epický básník z Provence |
* [[Frédéric Mistral]] ([[1830]] – [[1907]]), lyrický a epický básník z Provence |
||
Řádek 135: | Řádek 134: | ||
* [[Jean Gaston Darboux]] ([[1842]] – [[1917]]), matematik |
* [[Jean Gaston Darboux]] ([[1842]] – [[1917]]), matematik |
||
* [[Ernest Denis]] ([[1849]] – [[1921]]), historik, politik, slavista a především bohemista |
* [[Ernest Denis]] ([[1849]] – [[1921]]), historik, politik, slavista a především bohemista |
||
* [[Gaston Doumergue]] ([[1863]] – [[1937]]), politik a prezident |
* [[Gaston Doumergue]] ([[1863]] – [[1937]]), politik a prezident |
||
* [[Marguerite Longová]] ([[1874]] - [[1966]]), pianistka |
* [[Marguerite Longová]] ([[1874]] - [[1966]]), pianistka |
||
* [[Henri Donnedieu de Vabres]] ([[1880]] - [[1952]]), profesor práva a soudce během Norimberského procesu |
* [[Henri Donnedieu de Vabres]] ([[1880]] - [[1952]]), profesor práva a soudce během Norimberského procesu |
Verze z 16. 7. 2017, 14:13
Nîmes | |
---|---|
Historické město, uprostřed amfiteátr | |
Poloha | |
Souřadnice | 43°50′16″ s. š., 4°21′39″ v. d. |
Nadmořská výška | 21 – 215 m n. m. |
Stát | Francie |
region | Languedoc-Roussillon |
departement | Gard |
arrondissement | Nîmes |
kanton | chef-lieu 6 kantonů + Kanton La Vistrenque |
Nimes | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 161,85 km² |
Počet obyvatel | 140 267 |
Hustota zalidnění | 866,6 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Jean-Paul Fournier (UMP) |
Oficiální web | www |
PSČ | 30000 a 30900 |
INSEE | 30189 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nîmes (okcitánsky: Nimes lat. Nemausus) je město na jihu Francie, v regionu Languedoc-Roussillon, hlavní město departementu Gard. Město s bohatou historií a množstvím zejména starověkých památek leží mezi Středozemním mořem a pohořím Cévennes, v kraji, kde se od nepaměti pěstovalo víno a olivy. Nimes je sídlem vysokých škol a biskupství, od 18. století významným střediskem textilního průmyslu. Látka, z niž se šijí džíny, se nazývá denim, tj. doslova „z Nimes“, kde se začala vyrábět.
Geografie
Sousední obce: Milhaud, La Calmette, La Rouvière, Gajan, Parignargues, Caveirac, Générac, Saint-Gilles, Caissargues, Bouillargues, Rodilhan, Marguerittes a Poulx.
Historie
Město Nimes se v období Keltů jmenovalo Nemausos a bylo hlavním městem oblasti Volcae Arecomici v římské provincii Gallia Narbonensis. Z tohoto období pochází do dneška zachovaná "Velká věž" (Tour Magne), která byla Římany začleněna do 7 km dlouhého opevnění města. Výhodně položené město u silnice Via Domitia mělo významnou mincovnu a zhruba 25 000 obyvatel. O tehdejším významu vypovídají zachované památky jako jsou Amfiteátr, castellum, 50 km dlouhý akvadukt s mostem Pont du Gard severně od města, Maison Carrée (jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů vůbec) nebo Augustova brána.
V pozdní antice se Nimes stalo biskupským sídlem a na počátku 5. století bylo dobyto Vizigóty, kteří toto území dlouho bránili v bojích s Franky. Roku 725 dobyli Nimes Arabové, roku 752 je dobyl zpět Pipin Krátký a dlouho mu vládla místní hrabata. Roku 1228 je dobyl král Ludvík VII. a po roce 1250 připadlo definitivně k Francii. Od počátku 16. století se významná část obyvatel přiklonila k reformaci a do konce století město zažilo mnoho násilí. V 18. století zdejšímu hospodářství prospěl průplav Canal du Midi, spojující Atlantické se Středozemním mořem. Po Francouzské revoluci vypukly v kraji další kruté bouře, v průběhu 19. století však město opět prosperovalo a bohatlo. Za obou světových válek nebylo příliš poškozeno, za Druhé světové války byl kraj kolem Nimes útočištěm četných partyzánů.
Pamětihodnosti
- Amfiteátr (Arènes) z doby kolem roku 70 o rozměrech 133 x 101 m, s dvojím patrem arkád a více než 20 tisíci míst byl koncem 20. století nákladně opraven, aby mohl sloužit pro různé kulturní události i nekrvavé býčí zápasy. Má nyní pohyblivou střechu a přes 16 tisíc míst k sezení.
- Maison Carrée (čtvercový dům) z roku 19 př. n. l. je jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů.
- Tour Magne, zbytek starověkého opevnění na návrší Mt Cavalier za Jardin de la Fontaine, slouží jako vyhlídková věž. Další dvě zachované starověké brány jsou Augustova a Francouzská.
- Castellum divisorium (rue Lampèze, na úpatí Fort Vauban) je koncová nádrž římského vodovodu, odkud se voda olověnými trubkami rozváděla do fontán aj. po městě. Je to jediná zachovaná stavba tohoto druhu.
- Katedrála P. Marie a sv. Castora, románská stavba ze 12. století, ve 14. století rozšířená a v 17. století po náboženských válkách barokně přestavěná. V 19. století byla opravena v novobyzantském slohu, jen západní průčelí se zachovalo s původní středověkou plastickou výzdobou.
- Jardins de la Fontaine, velkolepý barokní park na severozápadním okraji historického města, s řadou dalších antických zřícenin (chrám Diany aj.)
- Carré d’art, muzeum moderního umění podle návrhu amerického architekta Normana Fostera (1986) stojí naproti Maison Carrée.
Galerie
-
Tour Magne
-
Amfiteátr
-
Maison Carrée
-
Katedrála, průčelí
-
Figurální římsa na průčelí katedrály
-
Jardin de la Fontaine
-
Carré d'Art (N. Foster, 1986)
Demografie
Počet obbyvatel
Osobnosti spjaté s městem
- Domitius Afer († 59)
- Klement IV. (cca 1195 - 1268), papež
- Jean Nicot (1530 – 1600), francouzský diplomat
- Louis-Joseph de Montcalm (1712 – 1759), šlechtic, velitel francouzských severoamerických vojsk v sedmileté válce
- Antoine de Rivarol (1753 – 181), spisovatel
- Jean-Pierre Claris de Florian (1757 – 1794), spisovatel
- François Guizot (1787 – 1874), historik a liberální politik
- Adolphe Crémieux (1796 - 1880), právník, politik a novinář
- Frédéric Mistral (1830 – 1907), lyrický a epický básník z Provence
- Alphonse Daudet (1840 – 1897), spisovatel a dramatik
- Jean Gaston Darboux (1842 – 1917), matematik
- Ernest Denis (1849 – 1921), historik, politik, slavista a především bohemista
- Gaston Doumergue (1863 – 1937), politik a prezident
- Marguerite Longová (1874 - 1966), pianistka
- Henri Donnedieu de Vabres (1880 - 1952), profesor práva a soudce během Norimberského procesu
- Édouard Daladier (1884 – 1970), politik
- Jean Paulhan (1884 – 1968), spisovatel a publicista
- Bernadette Lafont (1938-2013), herečka
Čestní občané
- 3. října 1925 získal pražský primátor Karel Baxa (v nepřítomnosti) a jeho náměstek Ludvík Vaněk od nîmeského starosty Rougera čestné občanství města. Stalo se tak na slavnostním shromáždění u příležitosti odhalení pomníku Ernesta Denise, za přítomnosti francouzského premiéra Paula Painlevé.[1]
Partnerská města
- Preston, Spojené království, od 1955.
- Verona, Itálie, od 1960.
- Braunschweig, Německo, od 1962.
- Praha, Česko, od 1967.
- Frankfurt nad Odrou, Německo, od 1976.
- Salamanca, Španělsko, od 1979.
- Rišon le-Cijon, Izrael, od 1986.
- Meknes, Maroko, od 2005.
Reference
- ↑ Na radnici v Nîmes. Národní listy. 1925-10-04, roč. 65, čís. 271, s. 2. Dostupné online [cit. 2013-10-13].
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Nimes. Sv. 7, str. 581
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nîmes na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky města
- Turistické informace