Louis-Joseph de Montcalm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Louis-Joseph de Montcalm
Narození 28. února 1712
Nîmes
Úmrtí 14. září 1759 (ve věku 47 let)
Québec
Povolání vojenská osoba
Ocenění rytíř Řádu svatého Ludvíka
Kmotr podpory zvláštní vojenské školy Saint-Cyr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Joseph de Montcalm-Gozon, markýz ze Saint-Véran (28. února 171214. září 1759) byl francouzský šlechtic, který se proslavil jakožto velitel francouzských severoamerických vojsk v sedmileté válce. Jde o do jisté míry kontroverzní postavu: zatímco většina ostatních (a zejména pak francouzských a kanadských) historiků jej hodnotí jako vynikajícího velitele, v americké odborné literatuře i beletrii je většinou značně haněn, ať už jde o jeho vojevůdcovské či morální vlastnosti.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Louis-Joseph byl synem Louise-Daniela de Montcalm and Marie-Thérèse de Lauris. Narodil se v rodinném sídle Chateau de Candiac poblíž Nîmes v jižní Francii. Po smrti svého otce (1735) získal titul markýze a s ním související práva, povinnosti a značně zadlužený rodový majetek. Jeho svízelná finanční situace se však vyřešila krátce poté sňatkem s Angelikou de Bulay. Původně byl původně domluven z čistě politických a finančních důvodů, přesto byl výsledkem milující pár, z kterého vzešlo 10 dětí.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Montcalm se pokouší zastavit indiány masakrující britské vojáky a civilisty opuštějící pevnost William Henry. Dřevoryt od Alfreda Bobbetta po vybarvení Felixe Octaviem Carrem Darleyem. Publikováno mezi lety 1870 a 1880.

Louis-Josef byl odmalička připravován pro vojenskou kariéru, kterou zahájil v roce 1729 ve věku 15 let v hodnosti kapitána, kterou mu otec koupil. Sloužil ve válkách o dědictví polské a rakouské, v nichž si vysloužil hodnost plukovník, a u auxerroiského pluku (1743). O dva roky později byl raněn a zajat při tažení v Itálii. Po několika měsících věznění byl propuštěn na čestné slovo, po návratu k francouzské armádě byl povýšen na brigadýra.

V roce 1756 byl Montcalm vyslán do Severní Ameriky jako vrchní velitel francouzských vojsk na tomto válčišti sedmileté války (v USA se konflikt nazývá francouzsko-indiánská válka). Jeho pozice byla nelehká, neboť musel čelit zdrcující početní převaze britských vojsk. Na počátku války sice dosáhl díky odvážné agresívní strategii a vyspělejší taktice rozsáhlých úspěchů, nicméně převaha na nepřátelské straně spíše rostla. Dokončil stavbu pevnosti Carillon (Ticonderoga) na jezeře Champlain, a zničil britské pevnosti Oswego (1756) a William Henry (1757), viz bitva o pevnost Oswego a bitva o pevnost William Henry. Zejména druhý případ byl jeho vynikajícím vojenským úspěchem, dosaženým promyšlenou lstí; jeho pověsti však přinesl hluboké šrámy poté, co někteří z francouzských indiánských spojenců porušili dohodu o volném odchodu a napadli neozbrojené britské vojáky a jejich rodiny.

V masakru u Fort Henry patrně tkví příčina, proč je Montcalm v americké literatuře tak haněn, ačkoliv se zdá být zřejmé, že se snažil masakru zabránit. Později dokonce vykupoval Brity a Američany odvlečené Indiány, a posílal je domů. To však nezměnilo nepříznivý dopad události na veřejné mínění zejména v amerických britských koloniích a v Evropě a na politických ztrátách, které kvůli tomu francouzská strana utrpěla. Zmíněné události byly popsány (ne zcela přesně a ne zcela nezaujatě vůči Montcalmovi) ve světově proslulém románu J. F. Coopera Poslední Mohykán.

Vrchol Montcalmovy válečnické kariéry přišel o rok později: 8. července 1758 připravil zničující porážku 5x silnější britské armádě v bitvě u Carillonu, když britský generál James Abercrombie zcela mylně odhadl Montcalmovy plány a rozestavění jeho jednotek, a neobtěžoval si své představy ověřit průzkumem. Navzdory tomuto vítězství však Montcalmovy síly upadaly do stále hlubší defenzívy, zapřičiněné stále rostoucí materiální a početní převahou nepřítele.

Montcalm vede své jednotky v osudové bitvě na Abrahamových pláních.

Brzy se musel stáhnout do hloubi svého teritoria, a omezit se na obranu jádra francouzských severoamerických kolonií - Québecu. V roce 1759 ještě odrazil britský pokus o vylodění u Montmorencyho vodopádů, avšak pár dnů poté utrpěl rozhodující porážku v bitvě na Abrahamových pláních, kde byl smrtelně zraněn (v bitvě padl i velitel britských vojsk, generál James Wolfe). O den později, čtyři dny před vstupem britských vojsk do Québecu, svým zraněním podlehl. Byl pohřben v quebeckém klášteře uršulinek ve městě, pravděpodobně v kráteru vyhloubené britským ostřelováním. Jeho lebka je dnes vystavena v klášteře.

Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]

Po Montcalmovi byla pojmenována čtyři plavidla francouzského námořnictva:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis-Joseph de Montcalm ve Wikimedia Commons