Dědické právo: Porovnání verzí
m oprava interpunkce; kosmetické úpravy |
+literatura |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Aktualizovat}} |
{{Aktualizovat}} |
||
| ⚫ | |||
'''Dědické právo''' může být: |
|||
| ⚫ | |||
* ''[[subjektivní právo]]'' konkrétního [[Právní osobnost|subjektu práva]] na [[pozůstalost]] |
|||
== Objektivní právo == |
== Objektivní právo == |
||
| Řádek 26: | Řádek 24: | ||
Promlčení však podléhá právo [[ochrana oprávněného dědice|oprávněného dědice]] na vydání [[majetek|majetkového]] prospěchu od [[nepravý dědic|nepravého dědice]]. |
Promlčení však podléhá právo [[ochrana oprávněného dědice|oprávněného dědice]] na vydání [[majetek|majetkového]] prospěchu od [[nepravý dědic|nepravého dědice]]. |
||
== |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
|||
<references /> |
<references /> |
||
== |
=== Literatura === |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Fiala | jméno = Roman | odkaz na autora = Roman Fiala | příjmení2 = Drápal | jméno2 = Ljubomír | odkaz na autora2 = Ljubomír Drápal | spoluautoři = a kol. | titul = Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář | edice = Velké komentáře | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2015 | počet stran = 648 | isbn = 978-80-7400-570-1}} |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = Svoboda | jméno = Jiří | příjmení2 = Klička | jméno2 = Ondřej | titul = Dědické právo v praxi | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2014 | vydání = 1 | počet stran = 377 | isbn = 978-80-7400-266-3}} |
|||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Otto|heslo=Dědické právo}} |
* {{Otto|heslo=Dědické právo}} |
||
Verze z 30. 3. 2017, 10:13
Dědické právo může být chápáno jako právní odvětví, resp. pododvětví občanského práva, tedy jako objektivní právo, nebo jako subjektivní právo konkrétního subjektu práva na pozůstalost.
Objektivní právo
Právní úpravu dědění v České republice v současné době upravuje občanský zákoník ve své třetí části, hlavě třetí. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:
- Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.
- Právním důvodem dědění může být dědická smlouva, zákon, závěť nebo jejich kombinace.
- Dědic má právo dědictví odmítnout.
- Dědictví, které nenabyl žádný dědic, nabude stát jako dědic na základě právní fikce.
- Přechod práv a závazků děděním má charakter univerzální sukcese.
- O dědictví se vede civilní soudní řízení, nabytí dědictví nebo jeho vypořádání potvrzuje soud (princip ingerence státu při nabývání dědictví).
- Při dědění se použije hmotné i procesní právo platné v době úmrtí zůstavitele.
Subjektivní právo
Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní osoby získat dědictví po určitém zůstaviteli nebo její poměrnou část, založené na předpokladech dědění, jimiž jsou:
- smrt zůstavitele předchází smrti dědice[1]
- existence pozůstalosti
- dědický titul – zákon nebo závěť (popř. dědická smlouva)
- způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro dědickou nezpůsobilost)
Promlčení dědického práva
Dědické právo se podle současné české právní úpravy nepromlčuje, protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde vlastnické právo k věcem náležejícím do dědictví na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).
Promlčení však podléhá právo oprávněného dědice na vydání majetkového prospěchu od nepravého dědice.
Odkazy
Reference
- ↑ § 1479 občanského zákoníku: „kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí“
Literatura
- FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015. 648 s. (Velké komentáře). ISBN 978-80-7400-570-1.
- SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. 377 s. ISBN 978-80-7400-266-3.
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Dědické právo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
