Východní Prusko

Východní Prusko vyznačeno červeně, Prusko modře

Východní Prusko (německy Ostpreußen) byla jedna z provincií Pruska. Ležela mezi řekami Visla a Němen u pobřeží Baltského moře. Hlavní město bylo Královec (německy Königsberg). Oblast je rovinatá, pokrytá množstvím jezer (zahrnuje sever Mazurských jezer) a borových lesů.

V meziválečném období mělo 39 076 km², 2,3 mil. obyvatel. Významný byl chov koní, jantarový průmysl, rybolov, pěstování obilí a brambor. Části (vládní okresy): Západní Prusko, Královec, Olštýn, Gumbinnen.

Dějiny

Území dalo jméno celému pozdějšímu německému státu Prusko, protože v letech 1230–1283 tu Řád německých rytířů podmanil pohanské kmeny Prusů. Řádový stát se stal součástí Svaté říše římské, byť se zvláštním „mimo stojícím“ postavením. Od roku 1466 bylo řádové území podstatně zmenšeno, když po prohrané válce s Polským královstvím zůstaly Německému řádu pouze tzv. Vévodské Prusy (Herzogtum Preußen), oddělené od Říše pruhem tzv. Královských Prus, tvořících většinu území pozdějšího Západního Pruska. Řádové území se roku stalo 1525 sekularizovaným vévodstvím pod vládou braniborských markrabat Hohenzollernů (poslední velmistr byl z tohoto rodu) a polskou lenní svrchovaností, kvůli níž byly Prusy definitivně vyňaty ze svrchovanosti římského císaře. Roku 1618 byly Prusy spojeny s Braniborskem (Brandenburg) personální unií, čímž vznikl základ budoucího velkého Pruska. V Olivském míru (1660) se Polsko muselo vzdát své lenní nadvlády, nicméně Prusy se do svazku Říše nevrátily. Tohoto faktu využili hohenzollernští panovníci, pro něž byla toužená královská hodnost v rámci Říše prakticky nedosažitelná, a tak tu roku 1701 markrabě Fridrich III. vyhlásil Pruské království; pro odlišení od Braniborska a dalších říšských území v rámci nového státu se pro Vévodské Prusy nyní používal název Staré Prusko (Altpreußen).

Expandující Prusko zabralo v prvním dělení Polska (1772) mimo jiné i Královské Prusy, a tak získalo přímé územní propojení mezi oběma částmi státu. V lednu následujícího roku bylo území Starého Pruska, rozšířené o Varmii – část bývalých polských Královských Prus – prohlášeno za novou Provincii Východní Prusko (Provinz Ostpreußen), která přes různé peripetie přetrvala až do roku 1945.

Od roku 1919, po 1. světové válce, bylo území opět odděleno od zbytku Německa tzv. polským koridorem, který zaručoval Polsku přístup k moři a k přístavu Gdaňsku. Navíc, úzký pruh území severně od Němenu s důležitým přístavem Klaipedou (Memel), byl rozhodnutím vítězných velmocí oddělen od Pruska a postaven pod mezinárodní správu. V lednu 1924 tu bylo nedávno vzniklou Litevskou republikou zinscenováno povstání, díky němuž klaipedský region nakonec připadl jako autonomní území Litvě. Takto zmenšené Prusko se stalo součástí Svobodného státu Prusko, nejmocnějšího státu v rámci Výmarské republiky.

Po 2. světové válce severní část (zhruba 1/3) Východního Pruska zabral SSSR, v jehož rámci země připadla Ruské SFSR. Ta z této exlávy vytvořila roku 1946 Königsberskou oblast (Кёнигсбергская область), o čtvrt roku později přejmenovanou na Kaliningradskou oblast, jež je součástí Ruska až dodnes. Z ruského území byl v dubnu 1948 opět oddělen klaipedský region a darován Litvě, resp. Litevské SSR (v rámci Litvy zůstal dodnes). Jižní, větší část (tvoří přibližně dnešní Varmijsko-mazurské vojvodství), byla oddělena a předána Polsku, jako součást náhrady za Rusy zabraná polská území na východě (tzv. kresy).

Významní rodáci

Královec byl jedním z kulturních center Pruska a měl vyhlášenou univerzitu, kde působili filosofové Immanuel Kant či Johann Gottfried Herder. Dalším proslulým Východoprusem byl spisovatel E. T. A. Hoffmann. Vzpomínkové prózy o životě ve Východním Prusku psal spisovatel Siegfried Lenz.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Východní Prusko na Wikimedia Commons
• (německy) Portál ostpreussen.net

Portály: Historie | Polsko | Rusko