Suši je jedno z nejznámějších japonských jídel. Většina lidí si pod tímto pojmem představí zejména syrové rybímaso s rýží, ale suši je především vařená rýže spojená se speciální octovou omáčkou připravenou k tomuto účelu.
Suši se vyrábí z rýže nišiki, která se uvaří a ještě teplá se smíchá s omáčkou sušinoko. Po vychladnutí této základní ingredience se používá jako hlavní přísada suši.
Pokud se vytváří suši maki nebo suši temaki, nanáší se na plátky mořské řasy nori hotová rýže nišiki. Na vrstvu rýže se nanese velmi tenká vrstvička pasty z křenu wasabi a na takto vzniklý polotovar se pak vkládá zelenina (okurka, mrkev), avokádo, na kousky nakrájený syrový či uzený losos, míchaná vajíčka nebo kaviár. Výsledná vrstva se pak sroluje, vychladí a nakrájí na 2,5 cm silná kolečka.
Dále existuje spousta dalších druhů suši, jako např. Nigiri-zuši (pokud tvoří slovo suši příponu za jiným slovem, píše se se z), což je váleček ze suši rýže, potřený trochou wasabi (namida) a obložený kouskem omelety, ryby, nebo zeleniny. Pod kategorii nigiri patří také gunkan - maki-zuši, což je proužek nori obložený rýží a sypkou přísadou (ježovka, kaviár), ručně smotaný do válečku.
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Gastronomie}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.
O vaření se začala zajímat poté, co potkala svého budoucího manžela Paula Cushinga Childa. Po přestěhování do Paříže pak navštěvovala známou školu vaření „Le Cordon Bleu“ a studovala soukromě u Maxe Bugnarda a dalších mistrů kuchařů. Roku 1951 pak začala americké ženy v Paříži vaření vyučovat. V roce 1961 vydala svou první samostatnou knihu s kulinářskou tematikou Mastering the Art of French Cooking, po ní následovaly další. Za popularizaci francouzské kuchyně ve světě obdržela roku 2000 Řád čestné legie.
