Mikuláš II. Alexandrovič: Porovnání verzí

Mikuláš II.
	Ruský car, polský král, finský velkokníže, etc.
	Mikuláš II. v roce 1912
Doba vlády	1894–1917
Korunovace	1896
Úplné jméno	Mikuláš Alexandrovič Romanov
Tituly	Imperátor a samovládce celé Rusi, polský král, finský velkokníže, etc.
Křest	20. květnajul. / 1. června 1868greg.
Narození	18. května 1868; Petrohrad; Ruské impérium
Úmrtí	17. července 1918 (50 let); Jekatěrinburg; Ruské impérium
Pohřben	Chrám svatých Petra a Pavla v Petrohradě
Předchůdce	Alexandr III.
Nástupce	Alexej Nikolajevič
Potomci	Olga Nikolajevna, Taťána Nikolajevna, Marie Nikolajevna, Anastázie Nikolajevna a Alexej Nikolajevič
Dynastie	Holstein-Gottorp-Romanov
Otec	Alexandr III.
Matka	Marie Sofie Dánská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 29. 9. 2016, 13:10

Svatý Mikuláš II. Alexandrovič 2000 (civilním jménem Nikolaj Romanov, rusky Николай II, v rodině přezdíván Nicky nebo Niki^[1]; 18. května 1868 Petrohrad – 17. července 1918 Jekatěrinburg) byl posledním ruským carem, králem polským a velkoknížetem finským. V březnu 1917 byl přinucen k abdikaci. V průběhu občanské války byl i s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn bolševiky v Jekatěrinburgu. Po rozpadu Sovětského svazu Mikuláše a jeho rodinu prohlásila ruská pravoslavná církev za svaté a na místě masakru byl postaven Chrám Všech svatých Na krvi.

Rodinný životb mw¨mel rad tvoji mamu

Mikuláš II. se narodil caru Alexandrovi III. a jeho manželce, carevně Marii Fjodorovně, jako jeden ze šesti potomků.

Po smrti svého otce (1894) se stal ruským carem, a vzápětí se oženil s princeznou Alix Hessenskou, jež přijala po sňatku jméno Alexandra Fjodorovna a přestoupila na pravoslaví.^[2]

V roce 1895 se carskému páru narodila dcera Olga Nikolajevna, další dítě přišlo na svět roku 1897, opět to byla dívka, kterou pojmenovali Taťána. Carevna si velmi přála chlapce, ale roku 1899 se jí narodila další dcera – velkokněžna Marie. Roku 1901 se narodila čtvrtá dcera jménem Anastázie.

Carevna s carem zoufale toužili mít syna a konečně roku 1904 se jejich přání splnilo. Narodil se carevič Alexej. U Alexeje se v dětství projevila závažná choroba, porucha krvetvorby – hemofilie, která se vyskytovala v rodině carevny, ačkoliv sama carevna touto nemocí netrpěla.

Vláda a revoluce

Rusko se na počátku dvacátého století stále potýkalo s řadou problémů. Průmyslový vzestup byl vystřídán krizí v letech 1900–1903. Drtivou většinu půdy drželi stále velkostatkáři, kteří využívali drobné rolníky k levným námezdním pracím, což vedlo roku 1902 k selským nepokojům.

V letech 1904–1905 probíhala rusko-japonská válka, jejím důsledkem bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti ruského samoděržaví. Nespokojenost se projevila již počátkem roku 1905 při tzv. „krvavé neděli“, kdy carské úřady nechaly střílet do davů bouřících se obyvatel. V červnu proběhla vzpoura na křižníku Potěmkin a v prosinci vypuklo ozbrojené povstání v Moskvě.

Carská rodina žila poklidný život do roku 1914, než vypukla 1. světová válka. Car, přestože jej bývalý ministr vnitra Pjotr Durnovo varoval, odjel na frontu a carevna se starala sama o Alexeje a se svými dcerami pečovaly v Carské nemocnici v Carském Selu o raněné vojáky, a to až do roku 1916.

Dne 8. března 1917 podle gregoriánského kalendáře vyšlo do ulic v Petrohradě asi 90 tisíc žen. Již následujícího dne se demonstrace rozšířily a přerostly v Únorovou revoluci. K demonstrantům se připojilo i vojsko a vláda byla nucena rezignovat. Dne 13. března (28. února) 1917 byl sestaven dvanáctičlenný prozatímní výbor Státní dumy a vznikla Prozatímní vláda, do jejíhož čela se postavil kníže Georgij Lvov. Vojenskou moc však v Petrohradě držel ve svých rukou Petrohradský sovět pod kontrolou menševiků, složený z dělnických, rolnických a vojenských zástupců. Podle jeho vzoru se pak postupně ustavovaly Sověty i v dalších ruských městech.

Dne 15. března 1917 car abdikoval a předal korunu svému bratrovi Michailovi, který již následujícího dne rezignoval, aniž by určil svého nástupce, čímž v Rusku skončila vláda dynastie Romanovců.

Po revoluci byla carská rodina deportována do vyhnanství na Sibiř. Rok 1917 strávili v Tobolsku s několika dvorními dámami a služebnictvem (ti s carskou rodinou odjeli dobrovolně a někteří z nich se již nikdy nevrátili). Zde je zastihla i bolševická říjnová revoluce (7. listopadu 1917).

Zavraždění cara a jeho rodiny

V dubnu a květnu následujícího roku 1918 odvezli bolševici nejprve cara s carevnou a potom i jejich děti do uralského města Jekatěrinburgu, kde se stal jejich poručníkem bolševik Jakov Jurovskij. V tomto městě se bývalý panovník stal figurkou ve hře bolševické tajné služby, nechvalně proslulé Čeky. Její provokatér nabídl carské rodině útěk z bolševické internace, když se označil za výrazného člena monarchistického spiknutí. Mikuláš mu uvěřil, a tím byl nad ním i jeho rodinou prakticky podepsán rozsudek smrti.

V noci na středu 17. července 1918 přišlo popravčí komando, odvedlo carskou rodinu do suterénu Ipaťjevova domu a včetně cara všechny zastřelili. Vrahem cara byl čekista Jakov Jurovskij, který poté ihned zastřelil i careviče Alexeje a dceru Taťánu. O deset dní později osvobodily Jekatěrinburg jednotky československých legií, přišly však příliš pozdě pro cara a jeho rodinu.

V témže roce byli zavražděni i carův bratr Michail a carevnina sestra Alžběta (Ella) – žena carova strýce Sergeje.

Tituly, oslovení a vyznamenání

Tituly a oslovení

18. května 1868 – 13. března 1881: Jeho Císařská Výsost velkovévoda Mikuláš Alexandrovič Ruský
13. března 1881 – 1. listopadu 1894: Jeho Císařská Výsost ruský carevič
1. listopadu 1894 – 15. března 1917: Jeho Císařské Veličenstvo ruský car

Vyznamenání

Domácí

Vývod z předků

Odkazy

Reference

↑ БОХАНОВ, Александр. Император Николай II. Moskva: Русское слово, 1998. 565 s. ISBN 5-7233-0242-6. Kapitola I., s. 20. (rusky)
↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 44-45.

Literatura

HERESCHOVÁ, Elisabeth. Mikuláš II. Poslední ruský car. Liberec: Dialog, 1996. 230 s. ISBN 80-238-0487-1.
IZAKOVIČ, Ivan: Život a smrt: tragédie posledního ruského cara. (historický román) Ikar, Praha 2005. ISBN 80-249-0537-X.
VEBER, Václav. Mikuláš II. a jeho svět : (Rusko 1894-1917). Praha: Karolinum, 2000. 505 s. ISBN 80-7184-793-3.
Deník cara Mikuláše II. Překlad Aleš Nesý. Praha: Plamja, 1925. 491 s. Dostupné online.
RADZINSKIJ, Edvard: Poslední car : zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 408 s. ISBN 80-204-0411-2
SOKOLOV, Nikolaj Aleksejevič. Zavraždění carské rodiny. Překlad Jan Konstantin Kessler. Praha: Josef Šrámek, 1926. 298 s. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš II. Ruský na Wikimedia Commons
Osoba Mikuláš II. Alexandrovič ve Wikicitátech
Galerie Mikuláš II. Ruský na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Alexandr III.

Ruský car
1894–1917/18

Nástupce:
—

Předchůdce:
Alexandr III.

Polský král
1894–1915/17

Nástupce:
—

Předchůdce:
Alexandr III.

Finský velkokníže
1894–1917

Nástupce:
—

[1] БОХАНОВ, Александр. Император Николай II. Moskva: Русское слово, 1998. 565 s. ISBN 5-7233-0242-6. Kapitola I., s. 20. (rusky)

[pacner44-2] PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 44-45.

[1]

[2]

@@ Řádek 35: / Řádek 35: @@
 [[Soubor:Czar Nicholas Alexandra Olga.JPG|thumb|[[Sergej Lvovič Levickij]]: Mikuláš II. Alexandrovič s carevnou [[Alix Hesensko-Darmstadtská|Alix Hesensko-Darmstadtskou]] a dcerou Olgou, (1896), The Di Rocco Wieler Private Collection, Toronto, Kanada]]
-'''[[Svatý]] Mikuláš II. Alexandrovič''' (civilním jménem ''Nikolaj Romanov'', [[Ruština|rusky]] ''Николай II'', v rodině přezdíván ''Nicky'' nebo ''Niki''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Боханов | jméno = Александр | odkaz na autora = | titul = Император Николай II | vydavatel = Русское слово | místo = Moskva | rok = 1998 | počet stran = 565 | kapitola = I. | strany = 20 | isbn = 5-7233-0242-6 | jazyk = rusky}}</ref>; [[18. květen|18. května]] [[1868]] [[Petrohrad]] – [[17. červenec|17. července]] [[1918]] [[Jekatěrinburg]]) byl posledním ruským [[car]]em, [[Seznam polských panovníků|králem polským]] a [[Finské velkoknížectví|velkoknížetem finským]]. V březnu [[1917]] byl přinucen k [[abdikace|abdikaci]]. V průběhu [[Ruská občanská válka|občanské války]] byl i s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn [[Bolševici|bolševiky]] v [[Jekatěrinburg]]u. Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu Sovětského svazu]] Mikuláše a jeho rodinu prohlásila [[ruská pravoslavná církev]] za [[Strastotěrpěc|svaté]] a na místě masakru byl postaven [[Chrám Všech svatých Na krvi]].
+'''[[Svatý]] Mikuláš II. Alexandrovič 2000'''   (civilním jménem ''Nikolaj Romanov'', [[Ruština|rusky]] ''Николай II'', v rodině přezdíván ''Nicky'' nebo ''Niki''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Боханов | jméno = Александр | odkaz na autora = | titul = Император Николай II | vydavatel = Русское слово | místo = Moskva | rok = 1998 | počet stran = 565 | kapitola = I. | strany = 20 | isbn = 5-7233-0242-6 | jazyk = rusky}}</ref>; [[18. květen|18. května]] [[1868]] [[Petrohrad]] – [[17. červenec|17. července]] [[1918]] [[Jekatěrinburg]]) byl posledním ruským [[car]]em, [[Seznam polských panovníků|králem polským]] a [[Finské velkoknížectví|velkoknížetem finským]]. V březnu [[1917]] byl přinucen k [[abdikace|abdikaci]]. V průběhu [[Ruská občanská válka|občanské války]] byl i s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn [[Bolševici|bolševiky]] v [[Jekatěrinburg]]u. Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu Sovětského svazu]] Mikuláše a jeho rodinu prohlásila [[ruská pravoslavná církev]] za [[Strastotěrpěc|svaté]] a na místě masakru byl postaven [[Chrám Všech svatých Na krvi]].
-== Rodinný život ==
+== Rodinný životb  mw¨mel rad tvoji mamu ==
 Mikuláš II. se narodil caru [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandrovi III.]] a jeho manželce, carevně [[Marie Sofie Dánská|Marii Fjodorovně]], jako jeden ze šesti potomků.