Anastázie Nikolajevna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anastázie Nikolajevna
Velkokněžna ruská a finská, princezna polská, etc...
Portrét
Úplné jméno Anastázie Nikolajevna Romanovová
Narození 18. června 1901
Petrodvorec, Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí 17. července 1918(ve věku 17 let)
Jekatěrinburg, Sovětské Rusko RSFSR
Pochován Katedrála sv. Petra a Pavla, Petrohrad, Ruská federace, Signature Anastasia.svg
Rod Holstein-Gottorp-Romanov
Otec Mikuláš II.
Matka Alexandra Fjodorovna
Podpis Podpis

Velkokněžna Anastázie Nikolajevna Ruská (Anastázie Nikolajevna Romanovová, (rusky: Великая Княжна Анастасия Николаевна Романова) (18. června 190117. července 1918) byla nejmladší dcera posledního panovníka Ruského impéria, cara Mikuláše II. a jeho ženy Alexandry Fjodorovny.

Velkokněžna Anastázie byla přezdívána Rarášek,a to pro svou živelnou povahu a protože dokázala svou rodinu i v těch nejtěžších chvílích rozveselit.

Spolu s celou carskou rodinou (rodiče a všichni sourozenci) byla v noci ze 16. na 17. července roku 1918 zavražděna na rozkaz bolševiků ve sklepě Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu. Protože si velkokněžny předtím do šatů zašily své diamanty (kvůli nebezpečí loupeží), jejich utrpení se prodloužilo, neboť se kulky od diamantů odrážely. Některé z žen resp. dívek byly nakonec ubodány bajonety.

V roce 2000 byla Anastázia společně s rodiči a sourozenci pravoslavnou církví kanonizována jako „strastotěrpěc” (trpitel, mučedník).

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Příběh nejmladší dcery Mikuláše II. i tragického zániku celé carské rodiny nahradil klasický pohádkový námět baletu Petra Iljiče Čajkovského Spící krasavice ve ztvárnění (režie i choreografie) maďarského choreografa Youri Vámose. Premiéra baletu pod názvem Spící krasavice – poslední dcera cara na scéně Státní opery Praha se uskutečnila 23. ledna 2010.

Falešná Anastázia[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 se objevila jistá Anna Andersonová, která o sobě prohlašovala, že je nejmladší dcerou carského páru, Anastázií. Prý masakr přežila a pak potkala československé legionáře, kteří se o ni postarali. Kromě její výrazné podobnosti s Anastázií svědčilo pro Andersonovou to, uváděla skutečnosti, na které by si mohla vzpomenout jen sama velkokněžna Anastázie. Jenže nebyl nikdo, kdo by mohl přesvědčivě dosvědčt, že je to pravda. Podezřelé bylo, že neuměla rusky. Nakonec se prokázalo, že Andersonová je psychicky narušená polská dělnice, Francizska Schanowska. Spekulace o přeživší Anastázii nakonec utichly v roce 2008, kdy byly její ostatky nalezeny.

Filmové zpracování[editovat | editovat zdroj]

  • 1998 Anastazie, kreslené zpracování životního příběhu velkokněžny Anastázie
  • 1986 Anastasia, hraný film

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 2004 „Anastázie: Román o poslední ruské velkokněžně“, autor: Colin Falconer. V knize jsou popsány poslední týdny života carské rodiny a její následné vyvraždění. O pár let později vystupuje v románu prostitutka jménem Anastázie, která má fyzické znaky údajně zděděné po Romanovcích.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]