Přeskočit na obsah

Vítězslav Hálek: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m editace uživatele 195.113.183.154 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JirkaSv
značka: rychlé vrácení zpět
Bez shrnutí editace
značky: revertováno editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 5: Řádek 5:
| rodné jméno = Vincenc Hálek
| rodné jméno = Vincenc Hálek
| datum narození = [[5. duben|5. dubna]] [[1835]]
| datum narození = [[5. duben|5. dubna]] [[1835]]
| místo narození = [[Dolínek]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| místo narození = [[Odolena Voda]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1874|10|8|1835|5|5}}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1874|10|8|1835|5|5}}
| místo úmrtí = [[Praha]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| místo úmrtí = [[Praha]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}

Verze z 11. 4. 2023, 07:55

{{Infobox - umělec | jméno = Vítězslav Hálek | obrázek = Vítězslav Hálek.jpg | popisek = Portrét Vítězslava Hálka od Jana Vilímka | rodné jméno = Vincenc Hálek | datum narození = 5. dubna 1835 | místo narození = [[Odolena Voda]
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství | datum úmrtí = 8. října 1874 (ve věku 39 let) | místo úmrtí = Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko | národnost = česká | povolání = básník, prozaik, dramatik, literární kritik, publicista | příbuzní = * Elena Hálková vnučka

| podpis = Halek_Vitezslav-podpis.svg }}

Rodný domek V. Hálka

Vítězslav Hálek, zřídka také Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek, oficiálně Siegfried Halek (5. dubna 1835 Dolínek u Mělníka[1] – 8. října 1874 Praha[2][3]), byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie.[zdroj?]

Životopis

Narodil se v Dolínku u Odoleny Vody v rodině hostinského. Měl se stát knězem, proto začal v Praze studovat kněžský seminář, ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se tedy psaním básní a udělováním kondic (tj. doučováním).

Poměrně hodně cestoval, navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest mu byly inspirací k básním, také je zpracovával ve fejetonech.

Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydal ve třech svazcích almanachu Máj, který v letech 1858–1863 redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také redigoval časopis Květy.

Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě.

Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí, neodcizených řádu přírody. Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově.

V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí dobové národní a politické myšlenky. Řídil edici Slovanské besedy.

Rodina

Dne 22. února roku 1865 se na Novém Městě pražském oženil s dcerou pražského advokáta Doroteou Horáčkovou (1843–1907). Bydleli v Palackého ulici čp. 721/II (č.o.5) vedle rodiny Palackých[p 1] Jejich mladší syn byl Ivan Hálek (1872–1945).[4] Starší syn Jiří Emanuel se narodil na Štědrý den roku 1870 a tři dny po porodu zemřel.[5][6]

Hálek rád jezdil na Zbraslav, kde pobýval jen krátce. Žil zde na Závisti v domku čp. 84, který měl v letech 1873–1881 pronajatý spolu se svou rodinou nakladatel Jan Otto. Na průčelí domu bývala pamětní deska, dům zanikl při povodni v létě roku 2002.[7] Hálek byl okouzlen zdejší přírodou a klidem, na březích Vltavy pozoroval voraře. V létě roku 1874 na prázdninách v Novém Světě u Harrachova se nachladil při procházce k Mumlavským vodopádům. Do Prahy se vrátil nemocný, ale ještě 20. září jel na nedělní výlet na Závist.[5] Zemřel nečekaně ve 39 letech na zánět pohrudnice a byl pochován v Praze na Vyšehradském hřbitově.[8] Pro zbudování zdejší hrobky Slavín agitoval fejetonem Malá pocházka po Praze;[zdroj?] Slavín však byl vybudován až po jeho smrti (1889–1893).

Památka

Umělecká beseda, jíž byl Hálek členem, dala po jeho smrti zasadit bronzovou pamětní desku na dům, kde bydlel, a na Karlovo náměstí před Novoměstskou radnici do parku roku 1881 instalovat pomník s Hálkovou bustou a kašnou mezi dvěma sochami sfing. Autorem soch byl Bohuslav Schnirch.

Dílo

Vítězslav Hálek koncem 50. let 19. století

Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, zejména však dobovými módami byronismu a německými romantiky. Postrádají však většinou objevnost a myšlenkovou hloubku svých vzorů. Jsou ploše optimistické a dobře se čtou, což bylo příčinou neobyčejné autorovy popularity. Hálkův život naplňovalo především umění: na literární tvorbu vsadil své osobní naděje i ctižádost a s literaturou spojil i svou vůli sloužit národu. Chtěl být „věštcem“, který by svými básněmi zušlechťoval charakter lidí a ukazoval lepší cesty celému národu; tyto ambice vycházely plně vstříc dobovému vkusu. Na rozdíl od Jana Nerudy, jenž prožil takřka celý život v Praze a jehož životní postoj byl poznamenán sociálními starostmi městských vrstev, byly Hálkovy názory i vnímání skutečnosti (včetně sociálních a generačních rozporů) ovlivněny léty života strávenými na venkově. Jeho představu o životě a společnosti formovalo prostředí středočeské vesnice se svými tradicemi, sociálními vztahy, zemědělstvím a blízkým vztahem k přírodě. Hálkova a Nerudova literární díla bývají často srovnávána, vesměs k neprospěchu Hálka, je však třeba vzít na vědomí, že Hálkova životní a tvůrčí dráha byla ve srovnání s Nerudou relativně krátká. Přesto prvotina Nerudova Hřbitovní kvítí, v době svého vydání nepochopená a odmítaná, stojí svou originalitou v přímém protikladu k odvozenosti soudobých prací Hálkových.

Hálkovu tvorbu charakterizuje snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi a optimistická, pozitivní nálada. Především jeho poslední sbírka Pohádky z naší vesnice však svědčí o tom, že se nevyhýbal ani vážnější tematice, především sociálním a generačním rozporům, jež mohou vést až k tragickým důsledkům. Některé básně z této sbírky mají ráz sociální balady (např. Dražba). Jedním z možných důvodů převažujícího optimismu v Hálkově tvorbě zřejmě byl i autorův celoživotní šťastný vztah s Dorotkou Horáčkovou, s níž se posléze oženil. Rovněž toto zaměření přispívalo k popularitě jeho díla. Právě proto se Hálek stal záhy vedoucím básnickým reprezentantem své generace, a objektivní kritické posouzení jeho odkazu bylo dlouho tabuizováno.

K obratu dochází teprve koncem osmdesátých let 19. století s nástupem nové generace „realistů“, sdružených kolem T. G. Masaryka, a „Nové moderny“ J. S. Machara, F. X. Šaldy a dalších autorů, vymezujících se kriticky proti svým literárním předchůdcům. Klasická je v tomto směru Macharova stať k dvacátému výročí Hálkovy smrti, která vyvolala bouřlivé polemiky např. Elišky Krásnohorské či Jaroslava Vrchlického.

Pomník V. Hálka v Dolínku
Pomník Vítězslava Hálka na Karlově náměstí v Praze
Pomník Vítězslava Hálka na úbočí kopce Závist u Zbraslavi

Poezie

  • Alfred (1858) – prvotina, romantická epická skladba. [9]
  • Večerní písně (1859) – soubor básní, ve kterém byly vydány později, většina z nich byla uveřejněna v časopisech, atd. Tento soubor sestavil Hálek. Knížka je plná optimismu a radosti, je napsána lehkou zpěvnou formou. Hlavním a vlastně jediným tématem těchto básní je čistá a šťastná láska, básně jsou psány pro jeho lásku – Dorotku. Sloky tvoří čtyřverší s pravidelným rytmem a rýmem. [10]
  • Krásná Leila (1859) – dílo je ovlivněno romantismem. Jedná se o lyrickoepickou skladbu. [11]
  • Mejrima a Husejn (1859) – rozsáhlá lyrickoepická báseň ovlivněná kompozičně Máchovým Májem; o tragické lásce dvou milenců v čase albánského povstání proti Turkům.
  • V přírodě (1872–1874) – přírodní lyrická sbírka, která pochází z posledních let Hálkova života. Sbírka je velmi optimistická. Hálek, zde popisuje krajinu – Mělnicko. Nejčastějším tématem je jaro. [12]
  • Pohádky z naší vesnice (1874) – poslední Hálkova sbírka, vyšla měsíc po jeho smrti. Zajímá se o život vesnického lidu. Dějištěm je vesnice na Mělnicku. Hálek je zde značně kritický, citlivým a sugestivním způsobem upozorňuje na sociální rozpory, ale i na antagonismus mezi mládím a stářím uvnitř vesnické komunity. Sbírka se svým pojetím zřetelné hlásí k realismu a vybočuje z celkového „idylického“ rámce Hálkova díla. Naznačuje, jakým směrem by se pravděpodobně ubíralo Hálkovo dílo, kdyby básník předčasně nezemřel. [13]

Divadelní hry

Tyto divadelní hry jsou spíše básně, ale on je pojímal jako hry, nebyly úspěšné.

  • Carevič Alexej (1860) [14]
  • Záviš z Falkenštejna (1861). [15]
  • Král Rudolf (1862) [16]
  • Král Vukašín – zahájení činnosti Prozatímního divadla (1862) [17]
  • Amnon a Tamar (1866). [18]

Próza

Psal povídky s vesnickou tematikou. Zaměřoval se na kontrasty (vztahy rodičů a dětí, …). Většina jeho povídek končí tragicky. Hálek zde kritizuje finanční vztahy a touhu po penězích. Hlavním motivem je nutnost jednat a žít v souladu s přírodou a to pro něj znamená posuzovat člověka podle jeho vnitřních hodnot. Objevuje se v nich snaha vychovávat.

Hálkova próza se kvalitou ani zdaleka nepřibližuje jeho poezii.

  • Muzikantská Liduška (1861) – dílo pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku s jejím milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela. [19]
  • Kovářovic Kačenka (1859). [20]
  • Jiřík (1858). [21]
  • Muzikant (1859). [22]
  • Převozník (1858). [23]
  • Náš dědeček (1863). [24]
  • Na vejminku (1873). [25]
  • Na statku a v chaloupce (1871) – protikladný obraz neradostného života na statku s čistou vyprahlostí a chamtivost bohatých versus idylické štěstí. [26]
  • Domácí učitel (1867). [27]
  • U panských dveří (1866). [28]
  • Pod pustým kopcem (1874) [29]
  • Pod dutým stromem (1872). [30]
  • Mladá vdova a starý mládenec (1860). [31]
  • Kterak se pan Suchý rozhněval na svět (1860) [32]
  • Komediant (1861). [33]
  • Poldík rumař (1873) – psychologický obraz prostého člověka, který se stará o dítě svého soupeře v lásce. [34]
  • Povídkář – náměty z vesnického prostředí. Řešení vztahů mezi lidmi, spory dětí s rodiči, řešením a východiskem je žít v souladu s přírodou

Literární kritika

  • Básnictví české v poměru k básnictví vůbec – stať o literatuře

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ . Jak oznámil tisk (Národní listy 1. 12. 1907, s.3, Úmrtí), zemřela Dorota Hálková v Žilině u svého syna.[1]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Odolena Voda
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  3. ↑ Národní listy, 9. 10. 1874, s.3 a 1
  4. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Vítězslava Hálka
  5. ↑ a b Alena Švandová: Vítězslav Hálek. Odolena Voda: Město Odolena Voda, 2012. S. 22, 24.
  6. ↑ Plzeňské noviny, 11. 10. 1874, s.1 (dostupné online v NK ČR)
  7. ↑ MČ Praha-Zbraslav. Databáze osobností: 2. Vítězslav Hálek. [cit. 2017-03-01] Dostupné z WWW.
  8. ↑ payne.cz: Hrob rodiny Černých, Horáčkových a Hálkův na Vyšehradském hřbitově
  9. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Alfred [online]. Praha: Edv. Grégr, 1887 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Večerní písně [online]. Praha: Frant. Bačkovský, 1906 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Krásná Leila [online]. Praha: Edv. Grégr, 1887 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ HÁLEK, Vítězslav. V přírodě [online]. Praha: J. Otto, 1904 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Pohádky z naší vesnice [online]. Praha: J. Otto, 1905 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Carevič Alexej [online]. Praha: Jan Laichter, 1905 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Záviš z Falkenštejna [online]. Praha: Fr. Řivnáč, 1861 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Král Rudolf [online]. Praha: Jan Laichter, 1908 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Král Vukašín [online]. Praha: Jan Laichter, 1908 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  18. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Amnon a Tamar [online]. Praha: B. Kočí, 1907 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Muzikantská Liduška a jiné povídky [online]. Praha: B. Kočí, 1924 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Kovářovic Kačenka [online]. Praha: Jan Laichter, 1905 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  21. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Jiřík [online]. Praha: Jan Laichter, 1905 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  22. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Muzikant [online]. Praha: Jan Laichter, 1905 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  23. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Převozník [online]. Praha: Jan Laichter, 1905 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  24. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Náš dědeček [online]. Praha: Jan Laichter, 1906 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  25. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Na vejminku [online]. Praha: Jan Laichter, 1926 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  26. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Na statku a v chaloupce [online]. Praha: Melantrich, 1951 [cit. 2021-07-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Domácí učitel [online]. Praha: Jan Laichter, 1906 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  28. ↑ HÁLEK, Vítězslav. U panských dveří [online]. Praha: Jan Laichter, 1906 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 
  29. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Pod pustým kopcem a jiné povídky [online]. Praha: Melantrich, 193-? [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 
  30. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Pod dutým stromem [online]. Praha: Jan Laichter, 1906 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 
  31. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Mladá vdova a starý mládenec [online]. Praha: Jan Laichter, 1905 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 
  32. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Kterak se pan Suchý rozhněval na svět [online]. Praha: Jan Laichter, 1905 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 
  33. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Komediant [online]. Praha: Jan Laichter, 1906 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 
  34. ↑ HÁLEK, Vítězslav. Poldík rumař [online]. Praha: Melantrich, 193-? [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vítězslav_Hálek&oldid=22687666“