Šuša: Porovnání verzí
verze 19290424 uživatele 94.113.83.147 (diskuse) zrušena - RIKERCZ - proč zase vyvoláváte editační válku jako u jiných článků? značky: vrácení zpět revertováno |
tu vyvoláváte vy, když moje označení bez řádného odůvodnění a proti pravidlům mažete značky: vrácení zpět revertováno |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{NPOV}} |
|||
{{Infobox - sídlo světa}} |
{{Infobox - sídlo světa}} |
||
'''Šuša''' ({{Vjazyce2|az|Şuşa}}, {{Vjazyce2|hy|Շուշի}} ''Šuši'', {{Vjazyce2|ru|Шуша}}) je město v [[Ázerbájdžán]]u, v oblasti [[Náhorní Karabach]] na [[Kavkaz]]e. Město má přezdívku Perla Karabachu, případně karabašský Jeruzalém. |
'''Šuša''' ({{Vjazyce2|az|Şuşa}}, {{Vjazyce2|hy|Շուշի}} ''Šuši'', {{Vjazyce2|ru|Шуша}}) je město v [[Ázerbájdžán]]u, v oblasti [[Náhorní Karabach]] na [[Kavkaz]]e. Město má přezdívku Perla Karabachu, případně karabašský Jeruzalém. |
||
Verze z 25. 12. 2020, 00:01
| Šuša Şuşa | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 39°45′37″ s. š., 46°45′1″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1 420 m n. m. |
| Stát |  Ázerbájdžán |
  Šuša | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 5,5 km² |
| Počet obyvatel | 4 446 (2015) |
| Hustota zalidnění | 808,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Bayram Safarov (od 2009) |
| Vznik | 1752 |
| Oficiální web | www |
| Označení vozidel | 58 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šuša (ázerbájdžánsky Şuşa, arménsky Շուշի Šuši, rusky Шуша) je město v Ázerbájdžánu, v oblasti Náhorní Karabach na Kavkaze. Město má přezdívku Perla Karabachu, případně karabašský Jeruzalém.
Původ názvu
Šuša znamená "sklo" a vzniklo odvozením od perského slova slova Shīsha (sklo).[1] V minulosti se město také nazývalo Panahabad (tedy Panahovo Město), což bylo k poctě Panah Ali Chána, zakladatele Karabašského chanátu.
Vládce Bardy pozval Panah Ali Chán k návštěvě města, vyrazil s ním na lov do nedalekých hor a lesů. Chána fascinovala místní příroda a měl prohlásit: "Jak úžasné místo, jak čistý a průhledný vzduch, jako by byl ze skla (ázerbajdžánsky şüşə). Zde by bylo krásné založit nádherné město". A tak se stalo a bylo založeno nové karabašské město, pojmenované Šuša. V roce 1834 tuto verzi o původu názvu města citoval ve svých poznámkách ruský spisovatel a vojenský historik Platon Zubov.[2]
Podle arménských zdrojů, Šuša může být odvozeno z karabašského nářečí arménštiny od slova šoš/šuš (arménsky: շոշ/շուշ) znamenající "výhonek" nebo "mladý strom". Existují písemné prameny, že v 15. století existovala osada označovaná jako Šušu[3], podle arménských historiků je to právě dnešní Šuša.
Dějiny města
Založení města
Město Šuša bylo založeno v roce 1752 zakladatelem a prvním vládcem Karabašského chanátu - Panah Ali Chánem.[4] Později se Šuša stala hlavním městem Karabašského chanátu a po Tbilisi a Baku třetím nejdůležitějším kulturním centrem v celém Zakavkazsku.
Šuša jako součást Ruského impéria
Na začátku 19. století se Ruské impérium začalo na Kavkaze rozšiřovat na úkor Persie a Osmanské říše. Po anexi Gruzie v roce 1801 přijaly některé chanáty v následujících letech ruský protektorát. V roce 1804 ruský generál Pavel Dmitrijevič Cicjanov (také znám gruzínsky jako Pavle Dimitris dze Tsitsishvili) přímo napadl Perskou říši a zahájil rusko-perskou válku v letech 1804-1813. Během války, byla uzavřena dohoda mezi Karabašských chanátem a Ruským impériem o převodu Karabašského chanátu pod ruskou vládu. Během války, ale tato dohoda neměla prakticky žádný význam, protože obě strany stále válčily a Rusové neměli v tu dobu sílu si upevnit moc nad Karabašským chanátem.
Ruské impérium upevnilo svou moc v Karabašském chanátu po Gulistánské dohodě v roce 1813, kdy Persie byla nucena uznat ztrátu většiny svých kavkazských chanátu (na území dnešního Dágestánu, Ruska a Ázerbajdžánu) ve prospěch Ruska.[5] Absolutní konsolidace ruské moci nad Karabachem a tím i nad Šušou byla potvrzena výsledkem rusko-perské války v letech 1826-1828.
Během poslední rusko-perské války v letech 1826-1828 šušské opevnění odolávalo několik měsíců a město nebylo dobyto. Šuša přestala být hlavním městem chanátu, který byl v roce 1822 zrušen a místo toho se stala administrativním hlavním městem ruské provincie Karabach (1822-1840) a poté se stala okresním městem Jelizavetpolské Gubernie (1840-1923). Šuša rychle rostla a rozvíjela se, což bylo podpořeno masivní migrační vlnou Arménů z Persie.
Začátkem třicátých let 19. století byla Šuša rozdělena na dvě části: Ázerbajdžánci žili ve východních dolních čtvrtích, zatímco arménští křesťané se usadili v relativně nových západních horních čtvrtích města. Ázerbajdžánská část města byla rozdělena na sedmnáct čtvrtí. Každá čtvrť měla vlastní mešitu, turecké lázně, vodní pramen a také zástupce čtvrti, který byl volen mezi staršími a fungoval jako jakýsi vedoucí obce. Arménská část města se zkládala ze dvanácti čtvrtí, pěti kostelů, městské a okresní školy a dívčího semináře.
Obyvatelstvo města se zabývalo především obchodem, chovem koní, tkaním koberců a výrobou vína a vodky. Šuša byla také největším centrem výroby hedvábí na Kavkaze. Většina Ázerbajdžánců ve městě se věnovala chovu ovcí a koní, proto měla polokočovný život, zimu trávila v nížinném Karabachu na zimních pastvinách a léto na letních pastvinách v Šuše. V 19. století byla Šuša jedním z největších kavkazských měst, větší a prosperující než Baku nebo Jeravan.[6] Šuša stála uprostřed karavanních cest a měla deset karavanserájí. V roce 1824 prošel městem George Keppel, hrabě z Albemarle, a našel zde dvě tisíce domů a tři čtvrtiny obyvatel Ázerbajdžánců a čtvrtinu Arménů. Ve svých pamětech popisoval hedvábí, zpevněné cesty, velké kamenné domy a ušlechtilé koně. Dále o městě napsal: Jazykem obyvatel je ázerbajdžánština, dialekt turečtiny. Ale obyvatelé, kromě Arménů, zcela běžně mluví a píší persky. Obchod zajišťují ve městě Arméni, kteří obchodují s městy Šeki, Nachičevan a Tabríz.
.jpg)
Roku 1887 byla ve městě postavena Katedrála Krista Spasitele, jeden z největších arménských kostelů na světě a symbol prosperity arménské komunity ve městě.
Začátek 20. století
Po ovládnutí Kavkazu si snažila ruská vláda zajistit dominantní postavení, a to především zvyšováním počtu Arménů na území historicky obývaném ázerbajdžánským obyvatelstvem - včetně Baku, Jerevanu, Zangezuru, celého Karabachu a právě města Šuša. Díky nově příchozím Arménům se začaly objevovat první národnostní problémy. V létě 1905 zaútočili arménští radikálové ve městě Šuša na muslimské čtvrti. Bylo vypáleno přibližně 20 domů a 100 Ázerbajdžánců bylo zavražděno. Za rok se útok zopakoval, ve městě propukly pětidenní nepokoje, Šuša utrpěla rozsáhlé škody. [7]
S koncem první světové války vzrostla na území Karabachu role nacionalistických arménských teroristických organizací. Arménské organizace se zkušenostmi s turecko-ruského bojiště se snažily dokončit vyhnání ázerbajdžánského obyvatelstva z Jerevanu, Karabachu, Zangezuru a Nachičevanu. Cílem bylo ukázat světu, že toto území je osídleno jen Armény. Ruští bolševici v Baku spoléhali především na arménské nacionalisty - tzv. Dašnaky. V prosinci 1917 byla vytvořena bolševicko-dašnakská unie, které předsedal Stepan Šaumian, který byl poslán na Kavkaz jako zvláštní komisař osobně Leninem. Dašnakové masakrovali civilní ázerbajdžánské obyvatelstvo Baku a Karabachu.
V období 1918-1920 probíhaly o město boje mezi vzniknuvšími republikami Arménie a Ázerbajdžánu.
.jpg)
Po hospodářské krizi a občanské válce město v roce 1920 opustili prakticky všichni Rusové, následovaly děsivé ázerbájdžánské nájezdy na Šušu, které se změnily tzv. Šušský pogrom. Ázerbájdžánské jednotky spálily všechny ulice v horních arménsky osídlených čtvrtích města a zabily stovky Arménů. Mezi obětmi byli například i arménský biskup Vagan, který byl Ázerbájdžánci oběšen, a vedoucí šušské policie Avetis Ter-Ghukasjan, který byl upálen zaživa. Ruiny arménské čtvrti Šuša zůstaly nedotčené jako noční můra po více než čtyřicet let. V roce 1930 přišel do města básník Osip Mandelstam, který byl zděšen prázdnými tichými ulicemi. V jedné ze svých básní píše o hrůze "čtyřicet tisíc oken", která na něj tlačila. V roce 1961 nařídilo komunistické vedení v Baku demolici ruin, ačkoliv bylo možno obnovit velké množství těchto starých arménských budov.
Šuša v období SSSR
V letech 1920-1937 byly arménskými občany zastřeleny a pronásledovány stovky ázerbajdžánských obyvatel města Šuša. Mnoho ázerbajdžánských šlechticů bylo arménskými bolševiky zastřeleno na veřejnosti. Mnoho ázerbajdžánských rodin vidělo jediný způsob, jak uniknout arménskému pronásledování, v emigraci do Turecka do Íránu.[8] Tyto represe výrazně snížily počet Ázerbajdžánců ve městě.
Během sovětské éry se správní status Šuša několikrát změnil. Rozhodnutím pléna kavkazského předsednictva ústředního výboru PKbP ze dne 5.7.1921 byla označena za centrum nově zřízené autonomní oblasti Náhorní Karabach. Nicméně dne 7.7.1923 se novým hlavním městem provincie stalo Chankendi. Šuša se stala centrem stejnojmenného okresu, který zahrnoval dalších 12 vesnic. Šuša tak byla po více jak 170 letech zbavena svého ústředního postavení v rámci celého Karabachu.
Jednou z největších ran pro město Šuša bylo zbavení statusu okresního města, i když jen na krátkou dobu. 4.1.1963 byla oblast Šuša zrušena a stala se součástí oblasti Stěpanakert. Teprve po odstranění Nikity Chruščova od moci, byl 6.1.1965 obnoven okresní status.
V roce 1977 se Šuša změnila na historicko-architektonickou rezervaci.
V květnu až září 1988 probíhalo násilné vysídlování arménské populace z města ze strany ázerbájdžánských úřadů v čele s tajemníkem regionálního výboru Šuši Niazem Haji.
Podle posledního sčítání lidu provedeného v SSSR žilo v roce 1989 v Šuši 17 tisíc lidí, Ázerbájdžánci představovali 98 % z celkového počtu obyvatel.[9]
Šuša v období karabašské války 1988-1994
Se začátkem Války o Náhorní Karabach se v roce 1988 stala Šuša nejdůležitějším ázerbájdžánským městem v Karabachu, odkud bylo neustále ostřelováno hlavní město Stěpanakert. 9. května 1992 bylo město dobyto arménskými silami a více jak 30 000 Ázerbájdžánců bylo vyhnáno. Město bylo Armény vypleněno a spáleno. Ještě v roce 2020 bylo více jak 80 % města v troskách.
Šuša v současnosti
V letech 1992-2020 bylo město Šuša pod kontrolou mezinárodně neuznané republiky Arcach. V roce 2020 tam žilo 4 000 obyvatel - většinou uprchlíků a potomků z ázerbájdžánských měst Sumgait a Baku.
Během Války v Náhorním Karabachabu (2020) se město stalo místem těžkých bojů a silného ázerbájdžánského ostřelování, které poškodilo důležité městské budovy, včetně historické arménské katedrály Krista Spasitele.[10] Tři novináři byli zraněni, když natáčeli škody po ostřelování způsobené předchozího dne.[11] [12] Arménský ombudsman Artak Beglaryan uvedl na sociálních sítích, že Ázerbájdžánci úmyslně zasáhli katedrálu v době, kdy tam zahraniční novináři dokumentovali škody po předchozím ostřelování.[13] Ázerbájdžánským ostřelováním byl také vážně poškozen místní Dům kultury.
8. listopadu 2020 ázerbájdžánské vojenské jednotky získaly zpět město během Války v Náhorním Karabachu (2020) po čtyřdenní bitvě.[14] Arménie nejprve ztrátu města popírala, ale 9.11.2020 i arménské zdroje potvrdily ztrátu města Šuša.[15]
12. listopadu 2020 byla zřízena ve městě ázerbájdžánská policie a z Baku dorazili ázerbájdžánští úředníci, kteří převzali správu nad městem. Velitel městské policie byl jmenován velitelem města.[16]
13. listopadu 2020 bylo na okraji města zřízeno pozorovací stanoviště ruských mírových sil 15. samostatné motostřelecké brigády, které v té době již převzalo kontrolu nad Lačinským koridorem.[17] Další kontrolní stanoviště umístěné na rozcestí na silnici Goris-Chankendi u severního vstupu do města je hlídáno ázerbájdžánskou armádou.[18]
16. listopadu 2020 si arménská vláda a Arménská apoštolská církev stěžovaly, že ázerbájdžánští vojáci zpustošili arménské kostely a kulturní památky, včetně poničené katedrály Krista Spasitele.[19] [20]
17. listopadu 2020 položil prezident Ilham Alijev základní kámen na nové dálnici Fuzuli-Šuša. Při slavnostním zahájení stavby prezident prohlásil: "Jedná se o první projekt realizovaný na osvobozených územích." Tato cesta usnadní silniční spojení Šuši se zbytkem Ázerbájdžánu. Nikdy předtím podobná cesta do města neexistovala.[21]
21. prosince 2020 otevřela společnost Sumqayıt-Çörək OJSC ve městě pekárnu a cukrárnu, čímž se stala první "výrobní" firmou v Šuše, co se opět dostala pod kontrolu Ázerbájdžánu.[22]
23. prosince 2020 byla ve městě slavnostně otevřena nová administrativní budova regionálního odboru Šuša Státní bezpečnostní služby (SGB) Ázerbájdžánské republiky.[23][24]
Geografie
Území města je hornaté. Nejvyšším vrcholem je hora Velký Kirs (2.725 metrů). Kousek od města je známý Kečeldagský průsmyk. Jsou zde ložiska různých druhů stavebních materiálů a minerálních pramenů.
Nedaleko od města byla unikátní Chánova jeskyně, 114 metrů dlouhá vápencová jeskyně. Nacházela se v nadmořské výšce 1.365 metrů nad mořem. Byla zničena Armény v roce 1992 při dobývání města.[25]
Podnebí
Většina území města a blízkého okolí patří do mírného horkého a chladného podnebí s výraznými suchými zimami. Průměrná teplota se pohybuje v rozmezí od -4 °C do -1 °C v lednu a v červenci 16-19 °C. Roční srážky jsou cca 700-800 mm.
Kultura
Z důvodu historických specifik má Šuša arménské i ázerbajdžánské kulturní památky, v okolí města je také mnoho starověkých arménských vesnic.
Šuša je jedním z arménských náboženských a kulturních center na Kavkaze. Východoarménská verze čtyř evangelií (Bible svatá) byla dokončena v roce 1830 právě v Šuše a teprve poté byla vydána v Moskvě.
Město je také jedním z předních center ázerbajdžánské kultury.[26] Šuša je spojena s hudebními tradicemi ázerbajdžánského lidu. Šuša je domovem jedné z předních škol mughamu, tradičního ázerbajdžánského žánru vokálního a instrumentálního umění.[27]
Šuša je také velmi dobře známa pro ručně tkané koberce, podlahové krytiny. Podobný anatolský typ má jinou škálu barev.
Šuša je kandidátem na zařazení na seznam Světového dědictví UNESCO z Ázerbájdžánu.[28]
Obyvatelstvo
V Přehledu ruského majetku na Kavkaze z roku 1836 je uvedeno, že v pevnosti Šuša žije 936 ázerbájdžánských rodin a 762 arménských rodin.[29]
Podle referenčního encyklopedického slovníku z roku 1847 žilo ve městě asi 10 200 obyvatel, skládajících ze z 940 ázerbájdžánských rodin a 770 arménských rodin.[30] Podle údajů Zakavkazského statistického výboru, získaných z rodinných záznamů pro rok 1886, žilo v Šuše 26 806 lidí, z toho 56,66 % byli Arméni a 43,26 % byli Ázerbájdžánci.
Podle ceroruského sčítání lidu z roku 1897 ve městě žilo 25 881 lidí, z toho 14 420 Arménů, 10 778 Ázerbájdžánců, 359 Rusů a dále menšiny Poláků, Moldavanů, Rumunů a Kavkazských Němců.[31]
Ve statistickém listu připojenému k Průzkumu Jelizavetpolské gubernie za rok 1913 měla populace ve městě 42 747 lidí (39 495 domorodých obyvatel a 3 252 dočasně pobývajících). Podle tohoto statistického listu ve městě bylo 22 153 Arménů, 18 685 Ázerbájdžánců, 1 254 Rusů, 10 židů a ostatních.[32]
Podle ruských statistik z roku 1916 žilo ve městě 43 869 lidí, z toho 53 % Arménů a 44 % Ázerbájdžánců.[33]
Po šušském pogromu na konci března 1920 zemřely tisíce Arménů a většina arménských obyvatel byla z města vyhnána nebo ze strachu utekla. Etnická skladba dvojnárodnostního města se tím dramaticky změnila. Po pogromu žilo ve městě 9 200 lidí, z toho jen 289 Arménů.
Podle posledního sčítání obyvatel SSSR v roce 1989 žilo ve městě 17 000 obyvatel, z toho 98 % byli Ázerbájdžánci.
Po první válce v Karabachu byli vyhnáni z města Ázerbájdžánci a město se proměnilo v ryze arménské. V roce 2005 ve městě žilo 3 191 lidí, roku 2015 tam bylo 4 064 lidí.
Během konfliktu v Karabachu v roce 2020 město opustilo arménské obyvatelstvo.[34]
Slavné osobnosti města
- Armen Tachtadžjan (1910-2009) - arménský botanik
- Süreyya Ağaoğlu (1903-1989) - turecká právnička a spisovatelka ázerbajdžánského původu. Je první ženou právníkem v turecké historii.
- Uzeir Hadžibekov (1885-1948) - ázerbajdžánský a sovětský hudební skladatel, vědec a pedagog.
Partnerská města
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Shusha na anglické Wikipedii a Шуша na ruské Wikipedii.
- ↑ EVERETT-HEATH, John. Shusha. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-186632-6. DOI 10.1093/acref/9780191866326.001.0001/acref-9780191866326-e-6841. (anglicky)
- ↑ АРАКЕЛЯН, A. Карабах до завоевания российским царизмом. Правда. 1938, čís. 2, s. 74. (rusky)
- ↑ bookreader demo. serials.flib.sci.am [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Шуша - это... Что такое Шуша?. Словари и энциклопедии на Академике [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ DOWLING, Timothy C. Russia at War: From the Mongol Conquest to Afghanistan, Chechnya, and Beyond [2 volumes]. [s.l.]: ABC-CLIO 1166 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-948-6. (anglicky) Google-Books-ID: KTq2BQAAQBAJ.
- ↑ WAAL, Thomas de. Black Garden: Armenia and Azerbaijan Through Peace and War, 10th Year Anniversary Edition, Revised and Updated. [s.l.]: NYU Press 408 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8147-6032-1. (anglicky)
- ↑ Chronologie Karabaškého konfliktu 1906 -1920 / Dějiny /. www.karabach.cz [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Şuşanın tarixi barədə bildiyimiz və bilmədiyimiz məlumatlar. FAKTXEBER.COM [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
- ↑ В.А.Шнирельман, «Албанский миф» в кн.: «Войны памяти. Мифы, идентичность и политика в Закавказье», М., ИКЦ, «Академкнига», 2003. www.vehi.net [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné online.
- ↑ Ázerbájdžán oznámil, že dobyl druhé největší město Náhorního Karabachu.. ČT24 [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (cz)
- ↑ Война в Карабахе: хроника событий с 27 сентября по 25 октября - Новости на русском языке. BBC News Русская служба [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ At Front Lines of Armenia-Azerbaijan Fighting, Death and Fear Reign - The New York Times. web.archive.org [online]. 2020-10-19 [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Война в Карабахе, день 12-й: ранены журналисты, погиб герой самого известного фото войны. BBC News Русская служба. Dostupné online [cit. 2020-12-17]. (rusky)
- ↑ İşğaldan azad olunmuş Şuşa şəhərinin videogörüntüləri - VİDEO. AZƏRBAYCAN RESPUBLİKASI MÜDAFİƏ NAZİRLİYİ [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
- ↑ Нагорный Карабах заявил о потере контроля над городом Шуши. РБК [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Азербайджанская полиция пришла в Шушу: назначен комендант города. Sputnik Азербайджан [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Шойгу доложил Путину о нарастании проблем гуманитарного характера в Нагорном Карабахе. ТАСС [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Российские миротворцы в Нагорном Карабахе. Фоторепортаж. РБК [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ УЗЕЛ, Кавказский. Армянская церковь заявила об осквернении собора в Шуши. Кавказский Узел [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Армянская церковь обвинила азербайджанцев в осквернении собора в Шуши. РБК [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Власти Азербайджана построят автодорогу Физули-ШушаИнтерфакс Азербайджан. interfax.az [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ MEDIA.AZ. В Шуше заработала первая пекарня - ФОТО. media.az [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Dövlət Təhlükəsizliyi Xidmətinin İctimai əlaqələr şöbəsinin məlumatı. dtx.gov.az [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
- ↑ 1NEWS. В Шуше открыто новое здание СГБ Азербайджана - ФОТО - ВИДЕО. 1news.az [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Şuşanın tarixi barədə bildiyimiz və bilmədiyimiz məlumatlar. FAKTXEBER.COM [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
- ↑ O'BRIEN, Mattev. Uzeir Hajibeyov and His Role in the Development of Musical Life in Azerbaijan.. [s.l.]: Routledge, 2004. ISBN 0-415-30219-6.
- ↑ ВИНОГРАДОВ, B. C. Узеир Гаджибеков и азербайджанская музыка. Moskva: [s.n.], 1938. S. 9.
- ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. Azerbaijan. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Обозрение российских владений за Кавказом в статистическом, этнографическом, топографическом и финансовом отношении. Ч. III.. Moskva: [s.n.], 1836. 308 s. (rusky)
- ↑ СТАРЧЕВСКИЙ, Альберт Викентьевич. Справочный энциклопедический словарь. С. Петербург: [s.n.], 1847. 340 s. S. 12. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2020-12-19]. Dostupné online.
- ↑ Обзор Елизаветпольской губернии за 1913 год. Tiflis: [s.n.], 1915. (rusky)
- ↑ «Кавказский календарь» на 1917 год. Tiflis: [s.n.], 1916. S. 190-196. (rusky)
- ↑ Армения проигрывает последний бой за Карабах. ВЗГЛЯД.РУ [online]. [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ A Joint Declaration was signed on fraternization of Gyöngyös city at the foot of the Mátra, the highest mountain range in Hungary, with the occupied Shusha town of Azerbaijan.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šuša na Wikimedia Commons
