Válka o Náhorní Karabach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Válka o Náhorní Karabach
Konflikt:
Karabakhwar01.jpg
Trvání: 20. února 1988 – 12. května 1994
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Náhorní Karabach, Arménie a Ázerbájdžán
Casus belli:
Výsledek: Vojenské vítězství Arménie:
  • Biškekský Protokol (stále platný)
  • Probíhající mírová jednání o budoucnosti sporného území
  • Přerušení všech kontaktů mezi Arménií a Ázerbájdžánem od roku 1989 (kompletně od r. 1991)
  • Pokračující turecká blokáda Arménie od roku 1993
Změny území: Vyhlášení de facto nezávisilé Náhorně-karabašské republiky
Strany
1988–1991/2
AO Náhorní Karabach
Flag of Armenian SSR.svg Arménská SSR
1991/2–1994

Náhorní Karabach Náhorní Karabach
Arménie Arménie

Vojenská podpora:
RuskoRusko Rusko[1][2]
ŘeckoŘecko Řecko[3]

1988–1991/2
Flag of Azerbaijan SSR.svg Ázerbájdžánská SSR
Lidová Fronta Ázerbájdžánu
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz[4][5][6]

1991/2–1994 ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán
TureckoTurecko Turecko[7][8][9][10]
MHP flag.svg Šedí Vlci[11]
Flag of Afghanistan (1992-1996; 2001).svg afghánští mudžáhidi[12]

Chechen Republic of Ichkeria čečenští ozbrojenci[13]
Vojenská podpora:
IzraelIzrael Izrael[14][15][16]
UkrajinaUkrajina Ukrajina[17]
PákistánPákistán Pákistán[18][19]
RuskoRusko Rusko[20]

Velitelé
Náhorní Karabach Arkadij Ter-Tadevosjan
Náhorní Karabach Samvel Babajan
Náhorní Karabach Monte Melkonian
Arménie Vazgen Sargsjan
Arménie Hamajak Harojan
Arménie Jirair Sefilian
Ázerbájdžán Isgandar Hamidov
Ázerbájdžán Surat Husejnov
Ázerbájdžán Rahim Gazijev
Chechen Republic of Ichkeria Šamil Basajev[13]
Flag of Afghanistan (1992-1996; 2001).svg Gulbuddín Hekmatjár[12]
Síla
20 000 (jednotek z NKR, včetně 8 000 z Arménie) 42 000 (36 000 v armádě, 1 600 v letectvu) 1 500–2 500 afghánských a čečenských bojovníků[12]
Ztráty
Mrtví:
4,592[21]-12,000[22]
Zranění: 25 000[zdroj?]
Pohřešovaní
196 [21]
Mrtví:
25 000[23]–30,000[21]
Zranění:
60 000[zdroj?]
Pohřešovaní:
4 210[zdroj?]
Civilisté:
  • 1 264 Arménských civilistů (včetně občanů Arménie)[21]
  • Přesný počet mrtvých ázerbájdžánských civilistů není znám, protože nikdy nebyl proveden oficiální součet a je pravděpodobně zahrnut do celkového mrtvých nebo pohřešovaných civilistů

Pohřešovaní civilisté:

  • 400 podle karabašské státní komise[zdroj?]
  • 749 podle ázerbájdžánské státní komise[zdroj?]

Odsunutí civilisté:

  • 724 000 Ázerbájdžánců [22]
    z Arménie, Náhorního Karabachu a okolí
  • 300 000-500 000 Arménů[22]
    z Ázerbájdžánu a arménského pohraničí

Válka o Náhorní Karabach byl ozbrojený konflikt trvající mezi únorem 1988 a květnem 1994 v malé enklávě Náhorní Karabach v jihozápadním Ázerbájdžánu mezi většinovou skupinu Arménů z Náhorního Karabachu, podporovnou Arménií a Ázerbájdžánem. Jak válka postupovala, tak se Arménie i Ázerbajdžán, obě bývalé sovětské republiky, zapletly do vleklé, nevyhlášené horské války, během které docházelo na obou stranách k etnickým čístkám.[24][25]

Souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Dodnes se o Náhorní Karabach vedou spory mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Od roku 1918 do roku 1920 byla arménsko-ázerbájdžánská válka v níž bojovala První Arménská republika s Ázerbajdžánskou demokratickou republikou. V této válce šlo o Náhorní Karabach a Nachičevan. Tato válka bývá označovaná jako součást První světové války a Ruské občanské války. Za První Arménskou republiku se postavila Velká Británie a za Ázerbajdžánskou demokratickou republikou Osmanská říše. Jenže Velká Británie a Osmanská říše byli vyčerpány po První světové válce a proto se zapojili do války pouze v hlavním městě Ázerbájdžánu Baku. Ázerbajdžánskou demokratickou republiku napadl Sovětský svaz a v dubnu 1920 vznikla Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. Arménie se stěží bránila až nakonec padla a v prosinci 1920 vznikla Arménská sovětská socialistická republika. Od té doby byli oba státy spolu v Sovětském svazu, proto nemohli proti sobě vést válku, ale přesto se jizvy z války nikdy nezahojili.

Obnovení problému Náhorní Karabach[editovat | editovat zdroj]

Když se roku 1985 dostal Michail Sergejevič Gorbačov do vedení Sovětského svazu, začal realizovat svoje plány na reformu Sovětských systémů. Vyhlásil Perestrojku a Glasnosť. Perestrojka souvisela s ekonomikou (hlavně s "polovolným trhem"). Ale důležitou součástí byla Glastnosť v překladu otevřenost, která dovolila občanům mít svobodný názor na politiku, ale všechny návrhy na samostatnost sovětských republik byly dosud zamítnuty. V Náhorním Karabachu se počet arménských obyvatel o jednu čtvrtinu zmenšil vlivem Ázerbájdžánců. Například tím že menšiny Arménů neměli ve školách své učebnice a televizní stanice mluvili Ázerbájdžánštinou. Arménští zaměstnanci se začínali bouřit v Jerevanu a požadovali anexi Náhorního Karabachu k Arménii. To zase vyvolalo demonstrace v Baku. Michail Sergejevič Gorbačov se setkal s vůdci demonstrantů v Jerevanu v únoru roku 1988 a požádal je o měsíc času. Obával se, že jestli změní hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem, budou to požadovat další státy sovětského svazu až by došlo k pádu sovětských republik na všech stranách. Již na konci roku 1987 muselo stovky Ázerbájdžánců opustit svoje domovy z důvodů napětí svých sousedů. Dne 20. února 1988 byli údajně znásilněny dvě Ázerbájdžánské studentky. O dva dny později se strhla přímá potyčka mezi oběma národy. Byli zabiti dva ázerbájdžánští mladíci na silnici mezi Stěpanakert a Ağdam (rajón). Od té chvíle se celý Sovětský svaz otřásal zprávami z krize v Kavkazu. 27. února 1988 vypukli incidenty zaviněnými z obou stran. Ve školách se přestalo učit, pokračovaly genocidy, znásilňování atd. 23. března 1988 Michail Sergejevič Gorbačov zamítl jakoukoliv změnu hranic, ale konflikt už začal.

Zbraně[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz se rozpadl 25. prosince 1991. Oba dva národy se snažili získat zbraně ze sovětských základen. Výhodu měli Ázerbájdžánci s pěti vojenskými letištěmi. Arménie neměla žádnou. Ázerbájdžánci měli také 10 000 vlaků s municemi, Arménie jenom 500. Ázerbájdžánci měli také více tanků, obrněných vozidel a děl. Rostl také černý trh se zbraněmi. Obě strany se snažili získat spojence. V počtu spojenců vyhráli zase Ázerbájdžánci. Arménie dokázala dostat podporu Řecka, jenom díky tomu že Řecko a Turecko jsou od nepaměti zapřísáhlí nepřátelé a malou podporu Spojených států amerických, díky stejnému důvodu - Spojené státy americké proti Rusku. Už od konce roku 1991 v Karabachu bylo bezvládí, totální anarchie.

Ve srovnání: Arménie a Náhorní Karabach měl 20 000 vojáků/povstalců, 177-187 děl, 90-173 tanků, 290-360 obrněných transportérů, 39-200 bojových vozidel, 3 stíhací letouny a 13 vrtulníků. Ázerbájdžán 42 000 vojáků, 388-395 děl, 436-458 tanků, 558-1264 obrněných transportérů, 389-480 bojových vozidel, 63-170 stíhacích letounů a 45-51 vrtulníků.

Následné pokusy o mír[editovat | editovat zdroj]

7. května 1992 si pozval íránský prezident Akbar Hášemí Rafsandžání prezidenty z obou zemí. Jagub Mammedov a Levon Ter-Petrosjan přijeli do Teheránu a začala diskuze. V létě se začínala zlepšovat situace. Uprchlíci z Náhorního Karabachu měli snažší útěky do svých rodných zemí. Také přijeli řady humanitních organizací, která zachránila několik stovkám civilistům a vojákům život. Jenže svět začal přehlížet situaci v Náhorním Karabachu. Právě v létě 1992 začaly národy světa řešit jiné konflikty: Válka v Jugoslávii, válku v Podněstří, Čečence v Kavkazu, a spory Gruzie s Ruskem o Abcházii a Osetii. Všude tou dobou řádily občanské války. A tak zase na přelomu července a srpna 1992 znovu začaly boje.

Příměří 1994[editovat | editovat zdroj]

I přes početní převahu se Ázerbájdžánu přestalo dařit a tak na začátku roku 1994 začaly nové diskuze, které nevypadaly moc nadějně, ale skutečně 5. Května 1994 se z obou zemí ministři obrany s Ruskem podepsaly Biškevský Protokol, který dal vzniknout Náhorní-karabašské republice. Mír byl dojednán na 0:01 minut 12. května. Boje pokračovaly ještě pár týdnů, ale nakonec zbraně utichly. Válka si minimálně vyžádala přes 30 000 lidských životů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Curtis, Glenn Eldon(1998). Russia: A Country Study, 1. ed., 1. print., Washington, DC: US Gov. Print. Off., xcv. ISBN 9780844408668. 
  2. Benson, Brett V.(2012). Constructing International Security: Alliances, Deterrence, and Moral Hazard. Cambridge: Cambridge University Press, 67. ISBN 9781107027244. “Russia was widely viewed as supporting the Armenian position. Much of this perception stemmed from the fact that Russia transferred military support to Armenia during the Nagorno-Karabakh War.” 
  3.  "Strategic impact"(2010) (4). Bucharest:Romanian National Defence University "Carol I" Centre for Defence and Security Strategic Studies.“Greece supported Armenia both by delivering military and economic assistance and diplomatic representation by promoting the Armenia's interests in the EU and NATO.” 
  4. Hoge, James F.(2010). The Clash of Civilizations: The Debate. Council on Foreign Relations, 17. ISBN 9780876094365. “In the last years of its existence, the Soviet government supported Azerbaijan because its government was dominated by former communists.” 
  5. (2002) Eastern Europe, Russia and Central Asia. London: Europa Publications, 77. ISBN 9781857431377. “Soviet security forces supported Azerbaijan's efforts to reimpose control over Nagornyi Karabakh and Armenian villages outside the enclave.” 
  6. Truscott, Peter(1997). Russia First: Breaking with the West. London: Tauris Publ., 74. ISBN 9781860641992. “Initially, the Soviet regime in the Kremlin appears to have supported Azerbaijan in its attempt to maintain the territorial integrity of the borders established by Stalin in 1921.” 
  7. Balayev, Bahruz(2013). The Right to Self-Determination in the South Caucasus: Nagorno Karabakh in Context. Lexington Books, 70. ISBN 9780739178287. “Turkey took the Azerbaijani position, showing special activity. It rendered active military help to Azerbaijan. In the Azerbaijani army there were Turkish officers-instructors and a group of the Azerbaijani men started training in Turkey.” 
  8. Nachmani, Amikam(2003). Turkey: Facing a New Millenniium: Coping With Intertwined Conflicts. Manchester, UK: Manchester University Press, 104. ISBN 9780719063701. 
  9. David A. Hamburg, Cyrus R. Vance(1997). Preventing deadly conflict: final report.. Carnegie Corp Of New, 101. ISBN 9780788170904. 
  10. Stokes, Jamie(2008). Encyclopedia of the Peoples of Africa and the Middle East. New York: Facts On File, 66. ISBN 9781438126760. 
  11. Brzezinski, Zbigniew(1997). Russia and the Commonwealth of Independent States: Documents, Data, and Analysis. Washington, D.C.: M.E. Sharpe, 616. ISBN 9781563246371. “It is also revealed that a new force of 200 armed members of the Grey Wolves organization has been dispatched from Turkey in preparation for a new Azeri offensive and to train units of the Azeri army.” 
  12. a b c Taarnby, Michael. "The Mujaheddin in Nagorno-Karabakh: A Case Study in the Evolution of Global Jihad." Real Institute Elcano. 2008-09-05. (anglicky)
  13. a b GRIFFIN. Caucasus: A Journey to the Land Between Christianity and Islam. Chicago : University of Chicago Press, 2004. ISBN 0-226-30859-6. S. 185–186. (anglicky) 
  14. Dekmejian, R. Hrair; Simonian, Hovann H. Troubled Waters: The Geopolitics of the Caspian Region, 2003, ISBN 978-1-86064-922-6, p. 125 "In addition to commercial links, Israel has given strong backing to Azerbaijan in its conflict with Armenia over Nagorno-Karabakh, which reportedly has included military assistance."
  15. Laçiner, Sedat; Özcan, Mehmet; Bal, İhsan. USAK Yearbook of International Politics and Law 2010, Vol. 3, ISBN 978-605-4030-26-2, p. 322 "Israel was one of the strategic partners and supporters of Azerbaijan in the Nagorno-Karabakh War with Armenia."
  16. Balayev, Bahruz. The Right to Self-Determination in the South Caucasus: Nagorno Karabakh in Context, Lexington Books, 2013, ISBN 978-0-7391-7827-0, p. 73 "Israel has supported Azerbaijan in its conflict with Armenia for the enclave of Nagorno Karabakh."
  17. Azadian, Edmond Y. (1999). History on the Move: Views, Interviews and Essays on Armenian IssuesWayne State University Press, 173. ISBN 9780814329160. “But as subsequent events evolved it became all too apparent that Ukraine has steadfastly stood behind Azerbaijan in the Nagorno-Karabagh conflict all along. ...it was reported from Stepanakert that Ukraine had shipped 40 tanks to Azerbaijan. Later that number was raised to 59. Ukraine had also supplied Azerbaijan with Mig-21 attack places.” 
  18. Hunter, Shireen T.(2004). Islam In Russia: The Politics Of Identity And Security. Armonk, NY: M. E. Sharpe, 349. ISBN 9780765612830. “There is also evidence that some Pakistanis and other Muslims, including Afghans and Arab Afghans, fought on Azerbaijan's side.” 
  19. "Pakistani ambassador appeals to Azerbaijani people to help manage devastating natural calamity", 22 September 2011. Ověřeno k 22 June 2013. 
  20. Thomas de Waal: "Yet it is not entirely clear how this support for the Armenians was translated on to the battlefield; to complicate things further, the Russians also gave some assistance to Azerbaijan."
  21. a b c d Melik-Shahnazarov, Arsen. Нагорный Карабах: факты против лжи. (rusky)
  22. a b c Gefährliche Töne im "Frozen War". Wiener Zeitung. 2013-01-02. (německy)
  23. "Winds of Change in Nagorno Karabakh." Euronews. 2009-11-28. (anglicky)
  24. RIEFF, David. Without Rules or Pity. Foreign Affairs. Council on Foreign Relations, červen 1997, svazek 76, čís. 2. cilicia. com/armo19e. html Dostupné online [cit. 2007-02-13]. (anglicky) 
  25. LIEBERMAN, Benjamin. Terrible Fate: Ethnic Cleansing in the Making of Modern Europe. Chicago : Ivan R. Dee, 2006. ISBN 1-56663-646-9. S. 284–292. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Post-sovětské války
Válka o Náhorní Karabach – Válka v Jižní Osetii (1991–1992) – Válka v Abcházii (1992–1993) – Občanská válka v Gruzii – Osetsko-ingušská válka – Válka v Podněstří – Občanská válka v Tádžikistánu – První čečenská válka – Válka v Abcházii (1998) – Válka v Dagestánu – Druhá čečenská válka – Krize v Pankiské soutěsce – Válka o Severní Kavkaz (válka v Ingušsku) – Válka v Jižní Osetii a Abcházii – Válka o východní Tádžikistán – Ruská intervence na Ukrajině (Krymská krize a Válka na východní Ukrajině)