Slavík modráček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSlavík modráček
alternativní popis obrázku chybí
Slavík modráček středoevropský (L. s. cyanecula), samec
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď drozdovití (Muscicapidae)
Rod slavík (Luscinia)
Binomické jméno
Luscinia svecica
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavík modráček (Luscinia svecica) je středně velký druh pěvce z čeledi lejskovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh s velmi složitou zeměpisnou proměnlivostí. Tvoří deset poddruhů, z nichž v Evropě hnízdí čtyři: slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) obývá celý sever areálu od Skandinávie po Aljašku, s. m. západoevropský (L. s. namnetum) jihozápadní a střední Francii, s. m. středoevropský (L. s. cyanecula) střední a jižní Evropu a s. m. jihoruský (L. s. volgae) severní Ukrajinu, odkud zasahuje dále na východ. Dalších šest poddruhů žije v Asii.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

O něco menší než vrabec (délka těla 13–14 cm), štíhlý, s poměrně dlouhýma nohama. Ve všech šatech má nápadný bělavý nadoční proužek a rezavě červené strany kořene ocasu. Samec má modrou náprsenku, lemovanou zespodu černým a rezavým proužkem, s červenou nebo bílou (někdy i žádnou) skvrnou uprostřed modrého zbarvení. Na podzim je hrdlo zčásti žlutavě bílé. Samice mají na hrudi většinou jen kresbu z černých skvrn (starší samice i modré zbarvení). Mladí ptáci jsou jemně světle skvrnití a připomínají mladou červenku, jdou však snadno odlišit díky charakteristickému zbarvení ocasu.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s palearktickým typem rozšíření, pronikl i do Severní Ameriky. Tažný, zimuje v severní Africe a Přední a jižní Asii.[1] V severní Evropě hnízdí mezi vrbami a ve vlhkých březových lesích, jinde v bažinatých místech u mokřadů a řek s porostem keřů, rákosí, olší apod.[2]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdí dva poddruhy se zcela odlišnými ekologickými nároky. Slavík modráček středoevropský (L. s. cyanecula) hnízdí především v porostech rákosu, orobince a ostřic na okrajích rybníků. Pozorování tohoto poddruhu v hnízdní době se začala množit zejména po roce 1970 (jižní a jihozápadní Čechy), hnízdo bylo poprvé nalezeno v roce 1982 na Domažlicku. Poté počty výrazně rostly a modráčci se rozšířili i do dalších oblastí (jižní Morava, Ostravsko, Českomoravská vysočina, severozápadní a východní Čechy). Početnost byla odhadována v letech 19851989 na 90-140 párů, v letech 20012003 už na 400–600 párů. Slavík modráček tundrový (L. s. svecica) hnízdí u nás na rašeliništích na hřebeni Krkonoš, kde byl poprvé zaznamenán v roce 1978. Početnost se dále zvyšovala, až dosáhla vrcholu v roce 1989 (min. 40 samců a 21 samic). Od té doby došlo k výraznému poklesu, v letech 2001–2003 byla populace odhadována na 15–30 párů. V roce 1989 byl zjištěn zpívající samec na vrcholu Pradědu v Hrubém Jeseníku, hnízdění zde dosud nebylo doloženo.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě, s častým výskytem bigynie. Samci přilétají na hnízdiště o několik dní dříve než samice a krátce poté začínají zpívat. Setrvávají-li na hnízdišti dobré podmínky, využívají často stejnou lokalitu po mnoho let. Hnízdo staví samotná samice dobře ukryté v husté přízemní vegetaci. Hnízdí 2× ročně; snůška čítá zpravidla 5 (6–7) modrozelených, jemně červenohnědě skvrnitých vajec o velikosti 19,0 × 14,26 mm (ssp. cyanecula). Inkubace trvá 13–14 dnů, sedí pouze samice, výjimečně střídána samcem. Mláďata krmí oba rodiče; hnízdo opouštějí ve věku 14 dnů a spolu s rodiči zůstávají dalších asi 14 dnů. Pohlavně dospívají ve druhém roce života.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Převážně živočišná; převládá hmyz, pavouci a měkkýši. Na podzim zahrnuje také různé plody. Potravu sbírá hlavně na bahnitých místech.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  2. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]