Ropucha jihoasijská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRopucha jihoasijská
alternativní popis obrázku chybí
Ropucha jihoasijská (Duttaphrynus melanostictus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída obojživelníci (Amphibia)
Řád žáby (Anura)
Podřád Neobatrachia
Čeleď ropuchovití (Bufonidae)
Rod ropucha (Duttaphrynus)
Binomické jméno
Duttaphrynus melanostictus
Schlegel, 1858
Synonyma
  • Bufo melanostictus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bradavičnaté tělo

Ropucha jihoasijská (Duttaphrynus melanostictus) je suchozemská, převážně noční žába, jeden z nejznámějších jihoasijských obojživelníků vyskytující se v subtropickém a tropickém prostředí od nulové nadmořské výšky do 2000 m n. m. Žije nejčastěji na zalesněném území a vždy v blízkosti vody, do které snáší vajíčka.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na velké části jižní a východní Asie. Původně pochází z oblasti rozkládající se z Pákistánu přes Nepál, Indii, Bangladéš, Srí Lanku, jižní Čínu, Myanmar, Thajsko, Kambodžu, Laos, Vietnam, Malajsko a Singapur až po většinu ostrovů Indonésie (Sumatra, Jáva a Borneo). Rozšířila se a v nedávné době zdomácněla na ostrovech Bali, Sulawesi, Ambonu a Molukách, Timoru, Nové Guineji a Andamanských a Nikobarských ostrovech.[2][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v širokém spektru stanovišť s vlhkou půdou, v hustém, stále zeleném, deštném lese, případně i polosuchém lese v poříční oblasti, na bažinatém území, v obhospodařované zemědělské oblasti i přímo v městských zahradách po obvodě nejhustějšího lidského osídlení. Upřednostňuje narušený nížinný biotop, uprostřed hustých lesů je její výskyt neobvyklý.

Je zvířetem lovícím v noci a které se v průběhu dne ukrývá mezi listy, v dírách pod kořeny stromů, pod kameny, v hromadách listí nebo spadaných větví, případně i pod nepřírodními předměty zhotovenými lidmi. V noci po silných deštích bývá k spatření v městech pod světly pouličního osvětlení, kde loví hmyz přivábený světlem. Hrubá kůže ji dobře chrání před vyschnutím a je proto schopná po delší dobu pobývat i v suchém městském mikrohabitatu.[2][3][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ropucha jihoasijská je poměrně velká žába s malou hlavou s hřebenem a krátkými končetinami. Samci bývají průměrně velcí 7 cm a samice 7,5 cm. Kůži mají pevnou, suchou a velmi variabilně zbarvenou, její základní barva se pohybuje se od cihlově červené až po téměř zcela černou. Nejobvyklejší barvou je světle žlutohnědá se tmavými nebo červenohnědými skvrnami a pruhy. Záda má porostlá různě velkými bradavicemi s vyčnívajícími trny, která mají okolo tmavé skvrny. Nedospělci bradavice nemají, ale kolem krku mají patrný černý kroužek. Čenich je krátký a špičatý, vystupující tympána jsou oválná a každé má asi dvoutřetinovou velikost oka. Dospělí samci mají pod hrdlem vokální vak, jasně oranžové hrdlo a na vnitřní straně prvého a druhého prstu polštářky ulehčující přichycení při amplexu.

V době mimo páření žije osamoceně, nemá vyznačené teritorium a je velmi tichá. Má dobrý sluch i čich a na blížící se nebezpečí je upozorňována i vibracemi. Jen neochotně a krátce skáče, přes překážky špatně šplhá.[2][3][5][6][7]

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Nad očima má koncentrované žlázy a po celém těle roztroušené žlázy vylučující toxické látky, bufotoxiny a bufogeniny. U lidí mohou při prostupu přes poškozenou kůži nebo sliznici vyvolat srdeční arytmií až zástavu srdce, způsobit zvýšení krevního tlaku, poruchu koordinace chůze, pohyb v kruhu a závratě. Na územích, kde se tyto žáby rozšířily v poslední době, bývají spatření mrtví hadi s ropuchou jihoasijskou v tlamě, patrně nebyli připraveni na jedovatého obojživelníka.[3][8]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Ropucha jihoasijská je masožravec živící se hlavně všemožným hmyzem, červy, mravenci, šváby, členovci, měkkýši, hady, ještěrkami, mnohonožkami i drobnými obojživelníky a další dostupnou drobnou faunou. Polapá mnoho lidem škodícího hmyzu, jako much, komárů, ploštic, termitů a pod. Analýzou vzorků žaludků mnoha jedinců se zjistilo, že sežerou veškeré místně dostupné živočichy, které jsou schopné ulovit a spolknout. Mimo hlavní potravy, hmyzu, žere i vejce, larvy a mláďata ostatních obojživelníků.[2][3][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

V oblastech s trvale vlhkým prostředím může k rozmnožování docházet průběžně po celý rok, na územích se střídajícími se suchými a mokrými periodami vždy počátkem období dešťů. Ovulace vajíček u samic je závislá na pozici měsíce, dochází k ní těsně před nebo krátce po úplňku, vajíček bývá velké množství a vaječníky tvoří až 30 % tělesné hmotnosti žáby. Tvorba spermatu u samců probíhá nepřetržitě, snižuje se jen v období sucha. Samice se při dostatečné vlhkosti může pářit dvakrát ročně.

Samci se při námluvách shromažďují u malých nádrží a hlasitým kvákáním (popisovaným jako "curr, curr, curr") svolávají samice. V této době jsou samci, kterých je mnohem více než samic, mezi sebou agresivní a snaží se, jeden jak druhý, naskočit na samici a udržet se, úspěšný samec pak drží samici zezadu v amplexu. Následně samice přilepí řetězec černých vajíček, oplodněných vnějším oplodněním samce, obalených v tlusté hlenové kapsli na ponořenou vegetaci v klidné vodě. Jedná samice jich vyprodukuje až 40 000. Tím veškerá péče o potomstvo končí.

Za jeden až dva dny se z vajíček lihnou drobné larvy, ze kterých vyrůstají tmaví pulci krmící se převážně řasami. Dorůstají do velikosti asi 26 mm a ocas mají dlouhý 20 mm. Asi za měsíc projdou metamorfózou, ztratí ocas, přebudují se jim dýchací orgány a stanou se nezávislí na vodním prostředí. Ve volné přírodě se odhaduje délka života žáby na 4 roky, v zajetí to bývá až 10 let.[2][3][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ropucha jihoasijská je místy, hlavně v Thajsku, Laosu a Číně, místními obyvateli konzumována, přičemž při špatném zpracování masa dochází k onemocnění až otravám. V přírodě má málo přirozených nepřátel, je pouze na jídelníčku větších hadů a ptáků, kteří jsou vůči jedu odolní. Pokud není přemnožená je pro místní farmáře přínosem, pomáhá snižovat stavy škodlivého hmyzu.

Tento adaptabilní druh šířící se postupně na nová a nová místa bývá také považován za škodlivého, invazního živočicha, který vytlačuje místní druhy žab a drobných živočichů. Například ve státě ViktoriaAustrálii je hodnocena jako škodlivý živočich a je likvidována. Podle IUCN není globálně ohrožena, naopak její početní stavy stále vzrůstají.[2][4][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-05]
  2. a b c d e f g GELB, Justin. Animal Diversity Web: Duttaphrynus melanostictus [online]. Michigan State University, East Lansing, MI, USA, rev. 2013 [cit. 2018-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f KOO, Michelle. Duttaphrynus melanostictus [online]. Amphibiaweb, University of California, Berkeley, CA, USA, rev. 30.08.2000 [cit. 2018-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b VAN DIJK, P. P.; ISKANDAR, D.; LAU, M.W.N. et al. IUCN Red List of Threatened Species: Duttaphrynus melanostictus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2004 [cit. 2018-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d HUSSIN, Siti Maimon. Species Pages on the Biodiversity of Singapore: Duttaphrynus melanostictus [online]. Department of Biological Sciences, National University of Singapore, Singapore, rev. 2015 [cit. 2018-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. HAAS, Alexander; DAS, Indraneil; HERTWIG, Stefan. Frogs of Borneo, Duttaphrynus melanostictus [online]. Universiti Malaysia Sarawak, Institute of Biodiversity and Environmental Conservationm, Kota Samarahan, Sarawak, MY [cit. 2018-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Duttaphrynus melanostictus [online]. The Department of Economic Development, Jobs, Transport, and Resources, Melbourne, VIC, AU, rev. 08.05.2017 [cit. 2018-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KRMENČÍK, Pavel. Jedy obojživelníků (amphibia) [online]. www.biotox.cz [cit. 2018-07-23]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]