Potočnice lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox potočnice lékařská

alternativní popis obrázku chybí
potočnice lékařská
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď: brukvovité (Brassicaceae)
Rod: potočnice (Nasturtium)
Binomické jméno
Nasturtium officinale
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Potočnice lékařská (Nasturtium officinale), starší název řeřicha potoční, někdy také řeřišnice bílá je rostlina z čeledi brukvovitých.

Název pochází z latinského nasitortium, což znamená „nos trápící“. Potočnici jako zeleninu si údajně oblíbil i Napoleon Bonaparte a na jeho popud začala být pěstována a šlechtěna. Cíleně pěstována začala být opravdu ve Francii, a to v okolí města Chantilly. V ČR je chráněna (jako rostlina silně ohrožená, neboli C2).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

  • Jedná se o vytrvalou bylinu, dorůstající 30 až 90 centimetrů.
  • Lodyha je hranatě rýhovaná, lysá a dutá, často kořenící.
  • Čtyřčetné květy jsou bílé se žlutými prašníky (na rozdíl od podobné řeřišnice hořké).
  • Kvete v hroznovitém květenství od května do konce srpna.
  • Plody jsou šešulky obsahující ve dvou řadách jedno semeno.
  • Listy jsou lesklé, masité, lichozpeřené, sytě zelené, a to většinou i přes zimu.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

  • Generativní

Je to rostlina cizosprašná (allogamní), hmyzosnubná (entogamická), diploidní.

  • Vegetativní

Někdy se rozmnožuje též pomocí kořenících lodyh a listů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě roste u pramenů, v příkopech nebo v potocích. Potrpí si na chladnou čirou tekoucí vodu, má ráda vodu bohatou na vápník. Roste od nížin až po horské polohy, téměř v celé Evropě, kromě severu (nejseverněji nalezena v Dánsku). Původně je to euroasijský druh mírného pásu, dnes je rozšířena do všech kontinentů vyjma Austrálii a Antarktidu. V České republice roste roztroušeně, na Slovensku je však již hojnější.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Dříve využívána jako náhražka hořčice (semena). Zelené listy se přidávají do salátů (mají pálivou chuť podobnou ředkvičkám nebo slabšímu wasabi). Nať je používána jako koření (údajně dodává lehce pikantní chuť). Léčivé účinky potočnice jsou známy už od starověku.

Zdravotní rizika spojená s konzumací[editovat | editovat zdroj]

Listy a stonky mohou být během růstu kontaminovány metacerkáriemi motolice jaterní[2], proto je potočnice lékařská považována za jeden z častých zdrojů infekce člověka.[3][4][5] Například ve Francii bylo zaznamenáno během jedné studie 23 případů fasciolózy lidí z konzumace doma pěstované potočnice, 8 onemocnění z volně rostoucí a 2 případy z komerčně pěstované rostliny.[5] V preventivních opatřeních fasciolózy člověka se uvádí zákaz konzumace potočnice v endemických oblastech výskytu fasciolózy.[4]

Obsažené látky[editovat | editovat zdroj]

Potočnice v čerstvém stavu obsahuje vitamin C, vitamin E, vitamin D a provitamin A. Obsahuje hořčičnou silici glykonasturtin a také důležité stavební kameny, kterými jsou pro tělo železo a draslík. Dále také jód nebo síru.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v potočnici lékařské.[6]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 92,5 Na 49 vitamin C 62
bílkoviny g/100 g 3,0 K 230 vitamin D 0
tuky g/100 g 1,0 Ca 170 vitamin E 1,46
cukry g/100 g 0,4 Mg 15 vitamin B6 0,23
škrob g/100 g stopy P 52 vitamin B12 0
vláknina g/100 g 1,5 Fe 2,2 karoten 2,52
mastné kyseliny g/100 g 0,8 Cu 0,01 thiamin 0,16
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,7 riboflavin 0,06
energie kJ/100 g 94 Mn 0,6 niacin 0,3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]
  2. RONDELAUD, D.; VIGNOLES, P.; VAREILLE-MOREL, C., et al. Fasciola hepatica and Paramphistomum daubneyi: field observations on the transport and outcome of floating metacercariae in running water.. J Helminthol. Jun 2004, roč. 78, čís. 2, s. 173-7. PMID 15153290.  
  3. DREYFUSS, G.; VIGNOLES, P.; RONDELAUD, D.. Fasciola hepatica: epidemiological surveillance of natural watercress beds in central France.. Parasitol Res. Mar 2005, roč. 95, čís. 4, s. 278-82. DOI:10.1007/s00436-004-1269-3. PMID 15682341.  
  4. a b MAS-COMA, S.; BARGUES, MD.; VALERO, MA.. Fascioliasis and other plant-borne trematode zoonoses.. Int J Parasitol. Oct 2005, roč. 35, čís. 11-12, s. 1255-78. DOI:10.1016/j.ijpara.2005.07.010. PMID 16150452.  
  5. a b Cliver, D. O., Fayer R.. Categories of waterborne disease organisms [online]. WHO. Dostupné online. (anglicky) 
  6. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]