Polykarbonát
| Polykarbonát | |
|---|---|
Opakující se základní jednotka polykarbonátu vytvořena z bisfenolu A
|
|
| Obecné | |
| Systematický název | {{{systematický název}}} |
| Triviální název | Polykarbonát |
| Sumární vzorec | (C16O3H14)n |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | polymer |
| Teplota tání | 267 °C |
| Teplota skelného přechodu | 150 °C |
| Hustota | 1,20–1,22 g/cm3 |
| Index lomu | 1,584 |
| Tvrdost | M70 |
| Relativní permitivita εr | 2,9 F/m |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Polykarbonáty patří mezi termoplastické polymery čili termoplasty. Snadno se zpracovávají např. vstřikováním nebo lisováním za tepla. Mají dobrou tepelnou odolnost, odolnost proti nárazu a dobré optické vlastnosti. Patří proto mezi komoditní plasty. Jejich identifikační číselný kód je 7.
Název polykarbonátů je odvozený od funkčních karbonátových (uhličitanových) skupin (-O-(C=O)-O-), které v jejich řetězci spojují monomerní jednotky.
Nejběžnější typ polykarbonátu, jehož vlastnosti uvádí i tabulka, se vyrábí polykondenzací 4,4'-dihydroxy-2,2-difenylpropanu (Bisfenolu A) s fosgenem podle zjednodušeného schématu:
Youngův modul pružnosti v tahu se u takového typu polykarbonátu pohybuje v rozmezí 2–2,4 GPa, přičemž pevnost v tahu se pohybuje v rozmezí 55–75 MPa.
Polykarbonát se používá např. jako materiál pro výrobu domácího i laboratorního nádobí, elektronických přístrojů, displejů, osvětlení apod. Je také základním materiálem pro výrobu kompaktních disků a plastových lahví. Rovněž skla ochranných brýlí, zejména vojenských s balistickou odolností jsou převážně vyrobena z polykarbonátu. Prodává se např. pod obchodními názvy Makrolon, Lexan nebo Calibre.[1][2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu polykarbonát ve Wikimedia Commons- Učebnice makromolekulární chemie
