Pleška stopkatá
 Pleška stopkatá | |
|---|---|
 Pleška stopkatá (Willemetia stipitata) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | pleška (Willemetia) |
| Binomické jméno | |
| Willemetia stipitata (Jacq.) Dalla Torre, 1892 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pleška stopkatá (Willemetia stipitata), je středně vysoká, vlhkomilná, žlutě kvetoucí, planě rostoucí rostlina, jediný druh rodu pleška který se vyskytuje v Evropě.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh roste převážně v horských oblastech Západní a Střední Evropy, v Pyrenejích a Alpách, oddělená populace se dále vyskytuje na Balkánském poloostrově v pohoří Helenidy. Mimo to se místy rozšířil i do vzdálenějších podhůří horských řetězců.
V České republice roste tento alpský migrant nejčastěji v lokalitách na Šumavě, v Českém lese a v Novohradských horách, v omezené míře také na Českomoravské vrchovině. Přes ČR probíhá severní hranice rozšíření druhu, na Slovensku ani v Polsku se nevyskytuje.[1][2]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Rostlina je schopná vyrůstat i ve vysokohorských podmínkách, v Alpách vystupuje až do výše 2000 m, v Česku roste v nadmořských výškách 400 až 1200 m. Požaduje vlhkou a kyselou zeminu, typickým stanovištěm jsou rašeliniště nebo vlhké, na živiny chudé nízkostébelné louky s rozvolněnou vegetací a dobře vyvinutým mechovým patrem nebo potoční nivy. Dokáže růst i ve světlých náletových porostech.[1][2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Je to vytrvalá rostlina s přímou lodyhou, vysokou 30 až 50 cm, která vyrůstá z krátkého, šikmého nebo vodorovného nevětveného oddenku. Přímé a duté lodyhy jsou vespod téměř lysé a v horní části jsou hustě porostlé černými žláznatými a kratšími světlými nežláznatými chlupy. Obvejčité sivozelené listy vytvářející přízemní růžici jsou 3 až 8 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké, lysé, u báze klínovité a po obvodě kracovitě zubaté. Lodyžní list je obvykle jediný.
Na vrcholu lodyhy bývá 1 až 5 květních úborů jen asi 2 cm velkých se žlutými květy s ligulami dlouhými 1,5 až 2,5 cm. Polokulovitý až obráceně kuželovitý zákrov má listeny ve dvou řadách, vnější jsou úzké a vnitřní poněkud širší, bývají porostlé černými žláznatými a světlými nežláznatými chlupy. Úbory rozkvétají v červenci a srpnu. Rostliny jsou cizosprašné, jejich pyl přenáší hmyz.
Plody jsou žlutohnědé, kuželovitě hranaté nažky 4 mm dlouhé. Mají zobáček a na něm věneček čistě bílého drsného chmýru. Rostlina se rozmnožuje semeny (nažkami) roznášenými větrem.[1][3][4]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Pleška stopkatá se po morfologické stránce dělí do dvou poddruhů:
- pleška stopkatá pravá (Willemetia stipitata (Jacq.) Dalla Torre stipitata)
- pleška stopkatá albánská (Willemetia stipitata (Jacq.) Dalla Torre albanica) (Kümmerle & Jáv.) Kirschnerová
Nominátní poddruh pleška stopkatá pravá se vyskytuje v Pyrenejích, Alpách a okolí (např. i v České republice). Poddruh pleška stopkatá albánská naopak roste až na Balkáně v Albánii, Severní Makedonii a Řecku.[1][5]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Výskyt plešky stopkaté je v Česku ohrožen hlavně tím, že je rozšířena jen na nemnoha lokalitách kde lehce může dojít k devastaci stanoviště, ať již lidskou činností nebo přirozeným rozšiřováním agresivnějších rostlinných druhů. Je proto zařazena mezi ohrožené druhy jak v "Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR" (C3), tak i v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin" dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb." (§3).[1][6][7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Pleška stopkatá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.06.2013 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
- ↑ a b KRÁSNÁ, Iva. Cytogeografie Cardamine amara v České republice .... Praha, 2008 [cit. 08.08.2014]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Karol Marhold. Dostupné online.
- ↑ LAUBER, Konrad; WAGNER, Gerhart. Flora Helvetica. Bern: Verlag Paul Haupt 1613 s. ISBN 3-258-05735-4. Kapitola Calycocorsus stipitatus, s. 1170. (německy)
- ↑ Willemetia stipitata [online]. Sezione di Biologia Vegetale, University of Udine, Udine, IT, rev. 20. 07.2007 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ The Plant List: Willemetia stipitata [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 08.08.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pleška stopkatá na Wikimedia Commons - Botanický ústav AV ČR – rozšíření plešky stopkaté v ČR
