Plískavice plochočelá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPlískavice plochočelá
alternativní popis obrázku chybí
Plískavice plochočelá
alternativní popis obrázku chybí
Porovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Cetartiodactyla)
Infrařádkytovci (Cetacea)
Malořádozubení (Odontoceti)
Čeleďdelfínovití (Delphinidae)
Rodplískavice (Lagenorhynchus)
Binomické jméno
Lagenorhynchus obliquidens
(Gill, 1865)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plískavice plochočelá (Lagenorhynchus obliquidens) je druh menšího kytovce z čeledi delfínovití, který se vyskytuje v chladných až vlažných vodách severního Pacifiku.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druhové jméno obliquidens pochází z latinského obliquus („šikmý“) a dens („zub“), čili doslova „šikmé zuby“.[2] To odkazuje k zubům plískavice plochočelé, které jsou mírně zešikmené.[3] K dalším českým názvům druhu patří delfín krátkohubý.[2]

Areál rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Plískavice plochočelá při výskoku nad hladinou

Vyskytuje se ve vodách mírného pásu severního Pacifiku včetně Japonského, Ochotského nebo jižních oblastí Beringova moře; žije i v Kalifornském zálivu. Typicky obývá produktivní vody kontinentálních šelfů a svahů do 185 km od břehu.[4] K nejoblíbenějším stanovištím plískavice plochočelé však patří studenější vody poblíž pevninských zlomů (kde pevninský šelf přechází do pevninského svahu).[5]

Na řadě míst je početnost druhu sezónně podmíněna. Roční doba totiž ovlivňuje teplotu vody, což v konečném důsledku má vliv na potravní nabídku, kterou plískavice následují.[4] Celkovou populaci je složité odhadnout, pohybuje se snad kolem 1 milionu.[5] V oblasti severního Pacifiku se jedná o jednoho z nejrozšířenějších vrcholových predátorů.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento poměrně robustní delfínovitý kytovec má černobíle zbarvené tělo. Jak ploutve, tak hřbetní ploutev mají tmavou přední hranu, která směrem dozadu přechází do bílé až světle šedé barvy. Od hřbetní ploutve k hlavě se táhne podélná světlá skvrna, která je oddělena od bílého břicha tmavým pruhem. Hřbet má úzký světlý pruh, stejně jako horní část boků.[2] V rámci tohoto hrubě nastíněného zbarvení se objevuje řada individuálních výjimek a anomálií včetně kompletně černých nebo takřka úplně bílých jedinců (tzn. ne albínů). Hřbetní ploutev vysoká až 28 cm je výrazná, srpovitě zahnutá, u starších samců více než u mladších. Ocas je na obou stranách tmavě šedý, zadní hrana je mírně prohnutá (konkávní) a výřez uprostřed je středně velký. Samec je 1,7–2,5 m dlouhý, samice 1,7–2,4 m. Váha se pohybuje kolem 90–170 kg, maximálně kolem 200 kg. Horní i spodní čelist ukrývá každá 46–72 zubů.[3]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Video zachycující skupinku plískavic plochočelých při naskakování na vlny

Jedná se o sociální druh delfínovitého kytovce, který se běžně vyskytuje ve skupinách o desítkách, stovkách a vzácněji i tisícovkách jedinců. V těchto skupinách dochází k segregaci na základě pohlaví a věku. Občas se mísí i jinými druhy kytovců jako jsou delfínec velrybovitý (Lissodelphis borealis), plískavice šedá (Grampus griseus) nebo delfín obecný (Delphinus delphis). Na hladinou nebo při ní se vyznačuje bohatým repertoárem akrobatických kousků včetně opakovaných výskoků vysoko nad hladinu.[5][7]

K přirozeným predátorům plískavice plochočelé patří kosatka dravá,[8] na kterou plískavice vykazuje silnou behaviorální odezvu (typicky úprk). V pobřežních vodách Britské Kolumbie až 7 % tamějších plískavic plochočelých nese na těla jizvy po zubech kosatek. V této oblasti někdy kosatky pronásledují plískavice na mělčinu a byly dokonce nalezeny uhynulé plískavice na břehu, kde uvízly po pronásledování kosatkami.[5] Rozmnožování probíhá většinou koncem léta nebo počátkem podzimu.[9] K zabřeznutí dochází pouze každých 4–5 let. Doba gestace trvá kolem 11–-12 měsíců, doba laktace se pohybuje mezi 8–10 měsíci.[3] Samice dosahují pohlavní dospělosti kolem 11 let, samec kolem 10–11 let.[9] Může se dožít 35–45 let.[3]

Plískavice plochočelá při výskoku ve Vancouver Aquarium (Kanada)

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Složení jídelníčku se liší podle oblasti. Živí se hlavně hejnovitými rybami (lososovití, sleďovití, sardinky, koruškovití, treskovití aj.), vedlejším potravním zdrojem jsou i hlavonožci nebo krevety. Může krmi ve dne i v noci. Sbírání potravy bývá spojováno s některými jinými druhy mořských savců, jako jsou keporkaci nebo lachtani kalifornští, nebo i s mořskými ptáky. Potápí se v průměru jen na 24 vteřin, může se však potopit i na dobu přesahující 6 minut.[5]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje druh za málo dotčený. V minulosti představoval největší hrozbu plískavice plochočelé komerční rybolov lososovitých ryb a krakatic tchajwanskými, japonskými a korejskými rybáři, kteří na volném moři (daleko od pobřeží) používali tenatové sítě tažené za loděmi, do kterých se plískavice snadno zamotaly a uhynuly. Odhaduje se, že v průběhu 70. a 80. let 20. století bylo takto zabito až 100 000 plískavic plochočelých, než bylo v roce 1993 v mezinárodních vodách zakázáno používání tohoto typu rybolovu.[4][3] Moderní hrozbu nadále představují rybářské náčiní, do kterého se mohou plískavice snadno zamotat a utonout, nicméně nejedná se již o globální populační hrozbu. K dalším hrozbám patří i zvukové znečištění oceánů, které může ovlivnit chování plískavic.[10]

Chov[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o druh často chovaný v mořských akváriích a parcích.[6][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c KIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN 8090317103. S. 238. 
  3. ↑ a b c d e CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 326-329. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Lagenorhynchus obliquidens [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T11145A50361866.en. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e CIPRIANO, Frank, 2018. Pacific white-sided dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 673–676. (anglicky)
  6. ↑ a b PIERCEY, Rebecca. Seasonal Changes in the Food Intake of Captive Pacific White-Sided Dolphins (Lagenorhynchus obliquidens). Aquatic Mammals. 2013-09-01, roč. 39, čís. 3, s. 211–220. Dostupné online [cit. 2023-12-11]. DOI 10.1578/AM.39.3.2013.211. (anglicky) 
  7. ↑ JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 289-292. (anglicky) 
  8. ↑ DAHLHEIM, M. E.; TOWELL, R. G. OCCURRENCE AND DISTRIBUTION OF PACIFIC WHITE‐SIDED DOLPHINS ( LAGENORHYNCHUS OBLIQUIDENS ) IN SOUTHEASTERN ALASKA, WITH NOTES ON AN ATTACK BY KILLER WHALES ( ORCINUS ORCA ). Marine Mammal Science. 1994-10, roč. 10, čís. 4, s. 458–464. Dostupné online [cit. 2023-12-11]. ISSN 0824-0469. DOI 10.1111/j.1748-7692.1994.tb00501.x. (anglicky) 
  9. ↑ a b BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 138-139. (anglicky) 
  10. ↑ Pacific White-Sided Dolphin. www.fisheries.noaa.gov [online]. NOAA Fisheries, 2022-09-16 [cit. 2023-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-11. (anglicky) 
  11. ↑ LAUDERDALE, Lisa K.; MELLEN, Jill D.; WALSH, Michael T. Towards understanding the welfare of cetaceans in accredited zoos and aquariums. PLOS ONE. 30. 8. 2021, roč. 16, čís. 8, s. e0255506. Dostupné online [cit. 2023-12-11]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0255506. PMID 34460850. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

česky
  • ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
  • KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
  • MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 
anglicky
  • BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. (anglicky) 
  • CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
  • CIPRIANO, Frank, 2018. Pacific white-sided dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 673–676. (anglicky)
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Plískavice_plochočelá&oldid=23837230“