Hoacinové
Hoacinové | |
---|---|
hoacin chocholatý (Opisthocomus hoazin) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | hoacinové (Opisthocomiformes) L'Herminier, 1837 |
Čeleď | hoacinovití (Opisthocomidae) Swainson, 1837 |
Rody | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hoacinové (Opisthocomiformes) jsou řád ptáků, který zahrnuje pouze jedinou čeleď hoacinovití (Opisthocomidae) s jediným zástupcem hoacinem chocholatým (Opisthocomus hoazin). Vedle tohoto žijícího druhu řád zahrnuje i několik vyhynulých rodů.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Hoacina chocholatého popsal v roce 1776 německý zoolog Philipp Ludwig Statius Müller a již od té doby se mezi vědci vedou debaty o širším taxonomickém zařazení těchto nezvyklých ptáků.[1] Vědci zvažovali příbuznost s tinamy, hokovitými, chřástalovitými, dropy, stepokury, holubovitými i myšáky.[2] Nejčastěji však byli hoacinové spojováni s hrabavými a koncem 20. století s kukačkami.[2][3][4] Situaci nevyjasnily ani moderní genetické výzkumy. Zatímco některé studie DNA označily za sesterskou skupinu hoacinů lelky (Caprimulgiformes),[5] u jiných to byli turakové (Musophagiformes)[3][4] nebo skupina Gruimorphae (dlouhokřídlí (Charadriiformes) + krátkokřídlí (Gruiformes)).[6] Postavení hoacinů v rámci Neoaves tak zůstává nevyjasněno.[7][8][9]
Evoluce
[editovat | editovat zdroj]Hoacin chocholatý je svým výskytem omezen na Jižní Ameriku. Fosilní nálezy starších druhů hoacinů však ukazují, že hoacinové měli kdysi mnohem širší rozšíření. Z Afriky je znám středně miocenní rod Namibiavis[10] a ve Francii byl nalezen dokonce pozdně eocenní zástupce známý jako Protoazin.[11] Protoazin představuje vůbec nejstarší známou fosilii hoacinů, což naznačuje jejich starosvětský původ. Zajímavé přitom je, že evolučně nejstarší Protoazin z Evropy je příbuznější jihoamerickým hoacinům spíše než mladšími rodu Namibiavis z Afriky.[11]
Vedle výše zmíněných fosilií je známo i několik rodů z Jižní Ameriky. Patří k nim brazilský Hoazinavis z přelomu oligocénu a miocénu[10] či kolumbijský Hoazinoides ze středního miocénu.[12] Následuje seznam důležitých, výše zmíněných fosilních rodů hoacinů:
- čeleď Opisthocomidae Swainson 1837 – hoacin chocholatý
- rod †Protoazin Mayr & De Pietri 2014 (pozdní eocén, Francie)
- druh †Protoazin parisiensis Mayr & De Pietri 2014
- rod †Namibiavis Mourer-Chauviré 2003 (střední miocén, Namibie)
- druh †Namibiavis senutae Mourer-Chauviré 2003
- rod †Hoazinavis Alvarenga, Mayr & Mourer-Chauviré 2011 (pozdní oligocén či raný miocén, Brazílie)
- druh †Hoazinavis lacustris Alvarenga, Mayr & Mourer-Chauviré 2011
- rod †Hoazinoides Miller 1953 (střední miocén, Kolumbie)
- druh †Hoazinoides magdalenae Miller 1953
- rod Opisthocomus Illiger 1811
- druh Opisthocomus hoazin (Müller 1776) Illiger 1811 – hoacin chocholatý
- rod †Protoazin Mayr & De Pietri 2014 (pozdní eocén, Francie)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Grzimek’s Animal Life Encyclopedia: Volume 8, Birds I. Příprava vydání Jerome A. Jackson, Walter J. Bock, Donna Olendorf. 2. vyd. Detroit etc.: Gale, 2003. ISBN 0-7876-5784-0. S. 465–468. (anglicky)
- ↑ a b Handbook of the birds of the world: Volume 3, Hoatzin to Auks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. Dostupné online. ISBN 84-87334-20-2. S. 24–33. (anglicky)
- ↑ a b HUGHES, J. M.; BAKER, A. J. Phylogenetic relationships of the enigmatic hoatzin (Opisthocomus hoazin) resolved using mitochondrial and nuclear gene sequences Process Citation]. Molecular Biology and Evolution. 1999-09-01, roč. 16, čís. 9, s. 1300–1307. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/oxfordjournals.molbev.a026220.
- ↑ a b SORENSON, M. D. More Taxa, More Characters: The Hoatzin Problem Is Still Unresolved. Molecular Biology and Evolution. 2003-05-30, roč. 20, čís. 9, s. 1484–1498. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msg157.
- ↑ KUHL, Heiner; FRANKL-VILCHES, Carolina; BAKKER, Antje. An Unbiased Molecular Approach Using 3′-UTRs Resolves the Avian Family-Level Tree of Life. Molecular Biology and Evolution. 2020-11-08, roč. 38, čís. 1, s. 108–127. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1537-1719. DOI 10.1093/molbev/msaa191. PMID 32781465.
- ↑ STILLER, Josefin; FENG, Shaohong; CHOWDHURY, Al-Aabid. Complexity of avian evolution revealed by family-level genomes. Nature. 2024-04-01, s. 1–3. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-024-07323-1. (anglicky)
- ↑ WANG, Ning; BRAUN, Edward L.; LIANG, Bin. Categorical edge-based analyses of phylogenomic data reveal conflicting signals for difficult relationships in the avian tree. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2022-09-01, roč. 174, s. 107550. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2022.107550.
- ↑ MAYR, Gerald. Opisthocomiformes (Hoatzins), “Columbaves” (Doves, Cuckoos, Bustards, and Allies), and Strisores (Nightjars, Swifts, Hummingbirds, and Allies). Příprava vydání Gerald Mayr. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-87645-6. DOI 10.1007/978-3-030-87645-6_6. S. 93–116. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-87645-6_6.
- ↑ CRACRAFT, Joel. The Hoatzin. Current Biology [online]. 2022. Roč. 32, čís. R1042–R1172. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MAYR, Gerald; ALVARENGA, Herculano; MOURER-CHAUVIRÉ, Cécile. Out of Africa: Fossils shed light on the origin of the hoatzin, an iconic Neotropic bird. Naturwissenschaften. 2011-10-01, roč. 98, čís. 11, s. 961. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1432-1904. DOI 10.1007/s00114-011-0849-1. (anglicky)
- ↑ a b MAYR, Gerald; DE PIETRI, Vanesa L. Earliest and first Northern Hemispheric hoatzin fossils substantiate Old World origin of a “Neotropic endemic”. Naturwissenschaften. 2014-02-01, roč. 101, čís. 2, s. 143–148. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1432-1904. DOI 10.1007/s00114-014-1144-8. (anglicky)
- ↑ MILLER, Alden H. A Fossil Hoatzin from the Miocene of Colombia. The Auk. 1953-10, roč. 70, čís. 4, s. 484–489. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4081360.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu hoacinové na Wikimedia Commons
- Taxon Opisthocomiformes ve Wikidruzích