Hokovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHokovití
alternativní popis obrázku chybí
Hoko žlutolaločnatý (Crax daubentoni)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďhokovití (Cracidae)
Rafinesque, 1815
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hokovití (Cracidae) je čeleď středních i velkých ptáků z řádu hrabavých žijících výhradně v oblastech Nového světa. Je tvořena 11 rody (jen se třemi českými jmény, a sice guanové, hokové a čačalaky) s více než 50 druhy.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Jsou rozptýleni v subtropických i tropických lesích Jižní, Střední a v jižní části Severní Ameriky. Žijí převážně v tropických pralesích a galeriových lesích a to od říčních nížin až po horské oblasti. Oblast výskytu je ohraničena na jihu severem Argentiny a na severu Mexikem, jeden druh čačalaka obecná zasahuje až do Texasu v USA a dva druhy guan trinidadský a čačalaka rudořitá se usadili na karibských ostrovech Trinidad a Tobago. Čeleď hokovitých obydluje teplé zalesněné nížiny i chladnější hornatá území (až 3000 m n. m.) na rozlehlém a floristicky pestrém areálu. Žijí v primárních tropických pralesích, v galeriových lesích lemující vodní toky v jinak bezlesých územích i v oblastech kde v období sucha stromy pravidelně shazují listí. Žijí také poblíž plantáží a domů, pokud jsou tam stromy nebo vzrostlé keře a nejsou lidmi příliš rušeni.

Některé druhy jsou ale poměrně vzácné, jich nízké počty se vyskytují pouze na rozsahem malých územích. Podle Červeného seznamu IUCN je 6 druhů hodnoceno jako zranitelný, 8 je považováno za ohrožený druh a 4 druhy jsou pokládány za kriticky ohrožené. Druh hoko mitu (Mitu mitu) již pravděpodobně ve volné přírodě vymizel, naposled byl pozorován v roce 1980, je chován pouze v zoologických zahradách. Nejvíce hokovité ohrožuje člověk likvidaci jejich původních regionů při kácení pralesů a stavěním cest a dále původní obyvatelé lovící je s oblibou pro maso.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to ptáci různých velikostí, od 50 do 100 cm a váhy od 380 do 4300 gramů, samci bývají větší a těžší než samice. Do rodů hoko patří obecně největší a do rodu čačalaka nejmenší. Mají silný ale krátký, na špičce zahnutý zobák mnohdy červené nebo modré barvy, stejně barevné mívají i silné a dlouhé nohy. Křídla mají krátká a zakulacená a poměrně dlouhý a široký ocas. Lesklé peří je tmavé barvy, olivově hnědé, černé nebo šedé v různých odstínech, často s bílými skvrnami, s výjimkou rodů hoko jsou obě pohlaví zbarvená podobně. Mnohé druhy se vyznačují barevnými laloky a různými výrůstky na hlavě, zobáku i ozobí, na hlavě mívají hřebínek z dopředu stočeného peří. Na krku a obličeji mívají holou kůži zářivě modrou nebo červenou. Zabarvení jedinců jednoho druhu se může lišit, nedospělci mají peří světle hnědé nebo i pruhované.

Jsou to stromoví ptáci, nejsou dobří letci. Na stromech hřadují, hledají tam obživu i stavějí hnízda. Chodí lehce a bezpečně i po tenkých větvích v korunách stromů, kde tráví převážnou část života. Pro překonání mýtin si vyskáčou po větvích na nejvyšší strom a odtud plachtěním dlouhým i 100 m se pokoušejí dosáhnout dalšího stromu; nestačí-li to, letí za pomoci prudkého mávání křídel. Ze země do korun stromů vzlétají při úkrytu před nepřítelem, k odpočinku a přenocování. Jsou to ptáci plaší se skrytým způsobem životy. Hokovití se považují za důležité rozsévače semen lesních rostlin.

Jejich hlasové projevy se popisují jako hlasité a chraptivé houkání, pískání a vrkání, nejčastěji se ozývají za soumraku a úsvitu. Díky prodloužené průdušnici mohou samečci hokovitých vyluzovat extrémně nízké dunivé tóny rozléhající se pralesem na veliké vzdálenosti. Mimo to se ozývají i bušením křídel o větve.

Jsou to všežravci kteří v prvé řadě se živí plody, semeny, květy i čerstvými výhonky rostlin. Malé plody polykají celé, do velkých plodů klovají. Pouze doplňkovou stravou jsou živočichové, např. červi, plži, pavouci, brouci, mravenci, termiti i kobylky. Loví i malé obratlovce jako žáby, hlodavce i drobné hady. Žerou i vejce z hnízd drobných ptáků, např. kolibříků. Některé druhy slétávají se stromů za pozemní potravou častěji, jiné výjimečně. Mají vole pro uskladnění potravy.[1][3][4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Jejich život probíhá u většiny druhů v hejnech, mnohdy skupinově i hnízdí. Samci většiny druhů jsou pravděpodobně monogamní, někteří jsou naopak spatřování v období rozmnožování pohromadě se třemi nebo čtyřmi slepicemi. Svá hnízda si stavějí na stromech nebo v hustých keřích. Neuspořádané hnízdo je z proutí, větviček, listí i trávy. Slepice kladou po 2 až 4 velkých bílých vejcích s tvrdou skořápkou, výjimečně i do společného hnízda. Na vejcích sedí jen slepice, asi jednou nebo dvakrát denně odchází na cca 1 hodinu za potravou, za deště zůstává. Inkubace vajec trvá podle druhu od 21 do 36 dnů.

Vylíhnutá kuřata jsou vyspělá a opeřená, jsou brzy schopna popolétávat po stromech na krátké vzdálenosti. Oba rodiče jim z počátku do hnízda přinášejí ve voleti potravu, dokrmují je částečně i když už jsou schopna si potravu najít sama. Za deště a v noci samice mladá kuřata skrývá pod křídla. Rozmnožovat se začínají ve dvou až třech létech, vejce snášejí jen jednou ročně, v porovnání s ostatními hrabavými ptáky mají hokovití nízkou míru reprodukce.[1][3][4]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Hokovití jsou poměrně rozsáhlá čeleď ptáků, která není pro jejich převážně stromový způsob života v mnohdy těžko dostupných oblastech dokonale prozkoumána. Problém představuje jak zařazení některých druhů (hlavně guan jednorohý, Oreophasis derbianus), tak rozřazení hlavních linií. Podle rozsáhlé studie DNA hokotovitých z roku 2002 se v rámci čeledi vyskytují pouze dvě podčeledi, a sice na Penelopinae, kam patří guanové, a Cracinae, kam patří čačalaky, hokové a guan jednorohý.[5]

K roku 2022 jsou uznávány následující druhy:[6][7][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 192 s. 
  2. ↑ IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b HOWARD, Laura; CAMFIELD, Alaine. Animal Diversity Web:Cracidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, rev. 2004 [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b BROOKS, Daniel M. Novelguide.com: Cracidae [online]. Novelgiude.com, Thomson Learning Inc., UK [cit. 2011-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-03. (anglicky) 
  5. ↑ a b PEREIRA, Sergio L.; BAKER, Allan J.; WAJNTAL, Anita. Combined Nuclear and Mitochondrial DNA Sequences Resolve: Generic Relationships within the Cracidae (Galliformes, Aves). S. 946–958. Systematic Biol [online]. 2002 [cit. 2022-05-07]. Roč. 51, čís. 6, s. 946–958. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-10. DOI 10.1080/10635150290102519. (anglicky) 
  6. ↑ České názvosloví ptáků světa [online]. NK ČSO, 2021 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEREIRA, Sergio L.; BAKER, Allan J.; WAJNTAL, Anita. Combined Nuclear and Mitochondrial DNA Sequences Resolve: Generic Relationships within the Cracidae (Galliformes, Aves). S. 946–958. Systematic Biol [online]. 2002 [cit. 2022-05-07]. Roč. 51, čís. 6, s. 946–958. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-10. DOI 10.1080/10635150290102519. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hokovití&oldid=21806617“