Minice (Kralupy nad Vltavou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Minice
kostel sv. Jakuba Většího (pohled od východu)
kostel sv. Jakuba Většího (pohled od východu)
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 682 (2001)
Domů 226 (2009)
Nadmořská výška 189 m
Lokalita
PSČ 278 01
Obec Kralupy nad Vltavou
Okres Mělník
Historická země Čechy
Katastrální území Minice u Kralup nad Vltavou (3,58 km²)
Zeměpisné souřadnice
Minice
Minice
Další údaje
Kód části obce 72753
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Minice jsou vesnice, která je od 1960 jednou z okrajových částí města Kralupy nad Vltavou v okrese Mělník. Sídlo si uchovalo převážně vesnický ráz, směrem k centru města však plynule přechází v další čtvrti. Minice se rozkládají asi 2 km jižně od středu Kralup a 17,5 km ssz. od středu Prahy, po pravé straně údolí Zákolanského potoka, s návsí v místech, kde zprava ústí boční údolí drobného potůčku Turského (jinak též Debrnského). Tato poloha, téměř v ústí údolí, zaříznutého do severního okraje Pražské plošiny, vedla k tomu, že se v prostoru Minic křižuje několik komunikací regionálního významu: Minicemi od roku 1856 vede železniční trať 093 Kralupy nad Vltavou – Kladno, jejíž zastávka Kralupy nad Vltavou Minice je situována téměř ve středu vesnice. Dále sídlem procházejí silnice II/101 (pražský aglomerační okruh, zde spojující města Kladno a Kralupy) a silnice II/240 (Praha – Kralupy – Velvary).

V roce 2011 zde trvale žilo 789[1] obyvatel. Je zde evidováno 226 adres.[2] Většina zástavby je soustředěna ve spodních partiích údolí, počátkem 21. století však dochází k budování nových ulic i výše na úbočích vrchu Nehošť (269 m), který se zvedá na východní straně minického katastru.

Minice leží v katastrálním území Minice u Kralup nad Vltavou o rozloze 3,58 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352,[3] v souvislosti s odváděním papežských desátků ze zdejšího farního kostela, který je dnes nejstarší budovou Minic i celého města Kralup. Do roku 1425 byly Minice věnným statkem českých královen. Od roku 1530 příslušela vesnice k panství Mikovice Boryňů ze Lhoty a pak od roku 1545 až do zrušení poddanství v roce 1848 k panství Nelahozeves, jehož majiteli byli v předbělohorském období Gryspekové z Gryspachu a později Lobkovicové. Význam Minic tkvěl v tom, že stály na tehdejší hlavní cestě do Saska. To mohlo mít někdy i stinné stránky, jak ukázalo vyplenění obce švédským vojskem Johana Banéra v roce 1639.

Počátkem 17. století patřila k obci fara, kostel, 16 usedlostí, mlýn a jediná škola v širém okolí. Po zpustošení za třicetileté války zde roku 1670 opět stálo 11 usedlostí a jejich počet se postupně zvyšoval jak ukazuje tabulka:

Rok 1670 1770 1848 1900 1920
Usedlosti 11 31 39 76 115
Obyvatelé 280 630 820

Běžné zemědělské hospodářství doplňovaly ještě v 17. století vinice, postupně přibylo několik zájezdních hostinců, ve druhé půli 18. století se ve stráních směrem k Otvovicům začalo dobývat černé uhlí.

Až do poloviny 19. století představovaly právě Minice spádové centrum dnešní kralupské aglomerace, převratný průmyslový rozvoj však během několika desetiletí vynesl do té doby bezvýznamnou sousední vesničku Kralupy do pozice tehdejšího okresního města.[zdroj?] Roku 1960 tak byly Minice připojeny ke Kralupům, jako jejich IV. část.[4]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Minická skála
Hradiště Minice, pohled z přístupné východní strany

Jihozápadně od Minic se po levé straně údolí Zákolanského potoka, nad silnicí z Otvovic nalézá přírodní památka Minická skála, skalní výchoz tvořený spility proterozoického stáří. Lokalita je významná výskytem teplomilných rostlinných a živočišných společenstev.

Takřka na protilehlé straně údolí se jižně od Minic v místě zvaném V Rusavkách na ostrožně, převyšující o zhruba 70 m soutok Zákolanského a Holubického potoka, nachází zbytky minického hradiště z mladší doby halštatské. Systematický archeologický průzkum lokality proběhl v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století pod vedením Miloslava Slabiny a jeho výsledky vedou k domněnce, že toto jen krátce existující zařízení plnilo nejspíše funkci kultovního centra pro své okolí. Zlomek džbánku odtud představuje nejstarší doposud známý doklad použití hrnčířského kruhu na území Česka.[5]

Nejstarší dodnes užívanou stavbou nejen Minic, ale celého města Kralupy nad Vltavou, je kostel svatého Jakuba Většího, připomínaný coby farní k roku 1352 a v průběhu staletí rozšiřovaný a přestavovaný. Jednolodní stavba s pětibokým gotickým presbytářem stojí na vyvýšenině po severní straně návsi. Kostel je obklopen vysokou ohradní zdí někdejšího hřbitova, na jejímž jihozápadním nároží je nad průjezdní silnicí osazena barokní socha sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1730. V minickém kostele měli mj. svatbu rodiče básníka Jaroslava Seiferta.

V jihozápadním sousedství kostela se na opačné straně silnice nalézá fara (čp. 7), v nynější podobě postavená roku 1826. Na průčelí nad vstupem do budovy lze spatřit pamětní desku z roku 1934, jež připomíná zdejší působení Jana Valeriána Jirsíka.

U silnice přímo naproti faře stojí na návsi pomník obětem první světové války. K původnímu výčtu 33 jmen místních občanů později přibyla ještě tabulka, připomínající další také tři oběti nacistické okupace. Autorem díla, odhaleného roku 1932, je Břetislav Vobořil z Kralup nad Vltavou (velmi podobný pomník téhož tvůrce lze potkat i v nedalekém Brandýsku).

Památkově chráněna je usedlost čp. 5, nacházející se jen několik desítek kroků jižně od fary. Dům s datací 1809 ve štítě je dokladem původní lidové architektury.

Dlouhou historii má bývalý vodní mlýn čp. 1, který stojí pod Pražskou silnicí, zhruba v polovině vzdálenosti mezi návsí a zatáčkou k Tursku. Mlýn, v písemných pramenech připomínaný od roku 1525, fungoval až do druhé světové války.

Za zmínku stojí též kříž Anny Vrškové, osazený při jižním konci Minic, na vnitřní straně zatáčky silnice do Turska. Nynější kamenný kříž nechala zřídit žena minického truhláře na místě původního dřevěného křížku.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska J. V. Jirsíka

V letech 1832 až 1846 ve zdejší farnosti působil Jan Valerián Jirsík, pozdější biskup českobudějovický, přední národní obrozenec a iniciátor českého školství. V obci se roku 1869 narodil MUDr. Antonín Heveroch, zakladatelská osobnost moderní české psychiatrie a neurologie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 126. 
  4. Minice [online]. Město Kralupy nad Vltavou [cit. 2017-12-03]. Dostupné online. 
  5. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Minice, s. 201–204. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Kralupy nad Vltavou

Kralupy nad Vltavou (vč. k. ú. Lobeč) • Lobeček • Minice • Mikovice • Zeměchy