Přeskočit na obsah

Mezinárodní sdružení katolických esperantistů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mezinárodní sdružení katolických esperantistů
Vznik1910
SídloŘím, Itálie
LídrAustin Richardson (1910–1913), Patrick Parker (1913–1920), Lambert Poell (od 1920), Paulus Antonius Schendeler (1921–1924), Francisko de Paul Meštan (1922–1927), Joan Font i Giralt (1927–1935), Marie Larrocheová (1934–1935), Petrus Heilker (1935–1950), Alfons Beckers (1950–1966), Jacques Tuinder (1966–1971), Ferdinando Longoni (1971–1975), Czesław Biedulski (1976–1979), Duilio Magnani (1979–1995), Antonio De Salvo (1995–2003), Miloslav Šváček (2003–2012) a Giovanni Daminelli (2012–2019)
Oficiální webwww.ikue.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlajka katolických esperantistů

Mezinárodní sdružení katolických esperantistů (v esperantu IKUE: Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista) je organizace katolických uživatelů esperanta. Byla založena roku 1910 v Paříži a nyní sídlí v Římě. Současným předsedou je Ital Giovanni Daminelli, před kterým v letech 2003–2012 organizaci řídil Čech Miloslav Šváček.

Mše svatá v esperantu během 95. Světového kongresu esperanta v Havaně (celebruje Peter Knauer).

Esperanto
Jazyk
Organizace
Dějiny
Kultura
Literatura
Úhly pohledu

IKUE pořádá mše svaté během esperantských setkání a každoročně také svůj vlastní týden trvající sjezd. Svazy a místní skupiny katolických esperantistů také nabízejí různá další setkání (biblické víkendy, mládežnické tábory apod.)

IKUE vydává křesťanskou literaturu v esperantu, jako je např. v roce 2001 vydaná ekumenická kniha modliteb a písní ADORU o 1 472 stranách nebo esperantský překlad papežské encykliky Deus caritas est z roku 2006. Nepřetržitě od roku 1903 také vychází časopis Espero Katolika (Katolická naděje), který je nejdéle vycházejícím esperantským časopisem.

Papež Jan Pavel II. přebírá od IKUE esperantský misál a lekcionář.

Uznání Vatikánem

[editovat | editovat zdroj]

Všichni papežové počínaje Piem X. měli vstřícný a podpůrný postoj vůči esperantskému hnutí.

V roce 1977 začal Vatikánský rozhlas vysílat pravidelné rozhlasové pořady v esperantu (od roku 1998 třikrát týdně). V roce 1990 přijala vatikánská Kongregace pro bohoslužbu a svátosti esperantský překlad modliteb mešního řádu a uznala esperanto za liturgický jazyk. Esperantský Misál a lekcionář pro neděle a svátky byl vydán v roce 1995. V roce 1994 zahrnul papež Jan Pavel II. esperanto poprvé mezi jazyky svých každoročních velikonočních a vánočních pozdravů při příležitosti požehnání Urbi et orbi; od Velikonoc roku 2006 pokračoval v této tradici i jeho nástupce papež Benedikt XVI.

Čeští katoličtí esperantisté

[editovat | editovat zdroj]

Československo a posléze Česká republika patří k tradičně nejaktivnějším zemím v katolickém esperantském hnutí, a to navzdory jinak naopak velmi nízkému podílu katolíků v populaci a perzekucím v době komunistického režimu. Už od roku 1969 se ve východočeských Herborticích pravidelně konaly katolické esperantské tábory(eo), než byl devátý ročník v roce 1977 ukončen zásahem Státní bezpečností, jeho organizátor vyšetřován a podmíněně odsouzen a katolická sekce Českého esperantského svazu rozpuštěna. Na tradici bylo možné navázat teprve po Sametové revoluci, kdy v letech 19912005 proběhlo dalších 14 ročníků tábora v Sebranicích.

Členem IKUE byl ve svém mládí i Miloslav kardinál Vlk, někdejší arcibiskup pražský, který také opakovaně sloužil v tomto jazyce mše svaté při příležitosti esperantských kongresů, nad nimiž přijal záštitu (např. v roce 1995 na světovém kongresu katolických esperantistů v Olomouci nebo v roce 2009 na Mezinárodním kongresu esperantské mládeže v Liberci).

Od roku 2009 se esperantu věnuje a propaguje jej český psychiatr, spisovatel a řeckokatolický kněz Max Kašparů. Ten kromě účasti na esperantských setkáních začal v roce 2017 čtvrtletně sloužit v pražském kostele svatého Pankráce mši svatou v esperantu.[1]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Časopis Espero Katolika
Časopis Dio Benu