Esperantské hnutí
 Esperanto | |
| Jazyk | |
|---|---|
| Organizace | |
| Dějiny | |
| Kultura | |
| Literatura | |
| Úhly pohledu | |
Esperantské hnutí je hnutí usilující o šíření plánového jazyka esperanto a zavádění jeho používání ve veřejném životě. Tvůrce jazyka Ludvík Lazar Zamenhof stanovil jako jeden z jeho cílů „aby většina těch, kteří umí číst a psát, jím plynně mluvila.“[1] Chtěl nalézt „prostředek [...] k překonání lhostejnosti světa a povzbudit ho, aby tento jazyk začal okamžitě a masově využívat jakožto živý jazyk, a to nejen s klíčem v ruce nebo jen v nejzazší nouzi.“[2]
Dále by podle Zamenhofa mělo být esperanto takové, aby každý, kdo se tento jazyk naučil, „byl schopen jej okamžitě používat pro komunikaci s jinými národnostmi“, „bez ohledu na to, do jaké míry je tento jazyk uznáván světem, zda má mnoho, málo nebo žádné stoupence“;[3] tím byl položen základ pro budování komunity mluvčích esperanta.
Zamenhofem stanovené idealistické cíle dosud nedošly naplnění. Esperanto se sice za jeho historii naučily miliony lidí, v celosvětové populaci jím však hovoří pouze několik málo z tisíce.
Motivace
[editovat | editovat zdroj]Motivy účastníků esperantského hnutí jsou rozmanité. Někteří lidé sledují spíše idealistické cíle (společný jazyk, který sbližuje lidi, aby se cítili jako bratři), zatímco jiné více lákají praktické výhody zavedení mezinárodního jazyka, jako je mezinárodní obchod a cestování.[4] Není proto možné esperantské hnutí jednoznačně zařadit mezi hnutí orientovaná na normy, nebo na hodnoty.
Definice pojmu
[editovat | editovat zdroj]Mezi mluvčími esperanta se výraz „esperantské hnutí“ (v esperantu Esperanto-movado) často používá k označení všeho, co souvisí s esperantem, tedy nejen snah o jeho šíření. To je však velmi široký výklad pojmu „hnutí“, který neodpovídá obvyklé definici v sociologii. Esperantem hovořící sociologové proto již od 70. let 20. století volají po jasnějším rozlišování mezi hnutím a jazykovou komunitou.
Raumský manifest z roku 1980 vyzdvihl společenský význam komunity uživatelů esperanta a podrobil kritice některé z původních cílů jazyka s poukazem na to, že oficiální celosvětové zavedení esperanta jako druhého jazyka nebylo v nejbližších letech ani pravděpodobné, ani nezbytné, a že esperantisté nemusí považovat za svůj úkol ani za svou starost boj proti mezinárodnímu používání angličtiny. Mluvčí esperanta jsou v tomto dokumentu definováni jako sebeurčená menšinová jazyková diaspora.[5]
Pražský manifest z roku 1996 začíná slovy „My, členové celosvětového hnutí za rozvoj esperanta“[6]. Z toho vyplývá, že cílem hnutí je rozvoj či rozšiřování esperanta – tedy každý, kdo esperanto pouze používá, aniž by ho přitom nějak zvlášť propagoval, náleží pouze ke komunitě mluvčích esperanta, nikoliv však k esperantskému hnutí.
Esperantismus
[editovat | editovat zdroj]V Deklaraci o podstatě esperantismu (1905, Buloňská deklarace) je esperantismus definován jako „snaha o celosvětové šíření neutrálního lidského jazyka, který by lidem různých národů umožnil vzájemně se dorozumět, aniž by se zasahovalo do vnitřního života národů a v žádném případě s cílem vytlačit existující národní jazyky.“[7]
Esperanto ve školách a na univerzitách
[editovat | editovat zdroj]K tradičním cílům esperantského hnutí patří zavedení esperanta ve státním vzdělávání, zejména ve školách a na univerzitách. Například v Maďarsku je esperanto v některých školách volitelným předmětem, někteří studenti si jej dokonce volí jako jazyk pro svou maturitu.[8] Na Univerzitě v Amsterdamu funguje od roku 2002 katedra pro interlingvistiku a esperanto, financovaná Světovým esperantským svazem.[9] Kurzy interlingvistiky byly po několik desetiletí vedeny také na Univerzitě Adama Mickiewicze v polské Poznani.[10] V Česku se esperanto příležitostně vyučovalo jako volitelný předmět na univerzitách v Brně a v Olomouci.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esperanto-Bewegung na německé Wikipedii.
- ↑ L. Zamenhof. Internationale Sprache. Warschau. 1887. S. 26
- ↑ L. Zamenhof. Internationale Sprache. Warschau. 1887. S. 9
- ↑ L. Zamenhof. Internationale Sprache. Warschau. 1887. S. 8
- ↑ Foster. The Esperanto Movement. S. 333f
- ↑ „la oficialigo de Esperanto estas nek verŝajna nek esenca dum la 80aj jaroj – oni havu alternativajn celojn“; „la faligo de la angla lingvo estas nek tasko nek zorgo de la esperantistoj“; „mem elektita diaspora lingva minoritato“ Manifesto de Raŭmo
- ↑ Pražský manifest hnutí za mezinárodní jazyk esperanto
- ↑ Bulonja Deklaracio: (…) penado disvastigi en la tuta mondo la uzadon de lingvo neŭtrale homa, kiu „ne entrudante sin en la internan vivon de la popoloj kaj neniom celante elpuŝi la ekzistantajn lingvojn naciajn“, donus al la homoj de malsamaj nacioj la eblon kompreniĝadi inter si (…)
- ↑ hvg.hu; „Francia nyelvből 1008-an tesznek majd középszintű írásbeli érettségi vizsgát, olaszból 623-an, (…) eszperantóból 8-an“
- ↑ Gobbo, Universität Amsterdam; früher: Universität Amsterdam, Archivní kopie na Internet Archive.. Von 2002 bis 2013 war Wim Jansen Lehrstuhlinhaber; revuo Esperanto, jul./aŭg. 2013, S. 150
- ↑ Interlinguistic Studies, Poznań, 20 Jahre Interlinguistik in Posen