Interhelpo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Interhelpo
Logo
Logo
Interhelpo 1.jpg
Základní údaje
Právní formadružstvo
Datum založeníkvěten 1923
Datum zániku1943
Adresa sídlaŽilina, Slovensko
Charakteristika firmy
Produktyelektrárna, textilní továrna, slévárna a továrna na nábytek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Flag of Esperanto.svg
Esperanto
Jazyk
Organizace
Dějiny
Kultura
Literatura
Úhly pohledu

Interhelpo bylo průmyslové dělnické družstvo esperantistů a idistů, založené v květnu 1923 v Žilině, na pomoc budování socialismu v sovětském Kyrgyzstánu. V letech 19251932 odjelo ze železničních stanic Žilina a Brno celkem 1078 osob (407 členů družstva a 671 rodinných příslušníků) ve čtyřech transportech. Družstvo bylo v ČSR registrováno jako „Interhelpo, všeobecné výrobní a spotřebitelské družstvo v Žilině“ se statutem schváleným státními orgány.[zdroj?]

Na žilinském nádraží je k celé události pamětní deska.[1]

Interhelpo se také jmenoval jazyk, kterým hovořili členové družstva. Ti věřili, že řečí jejich nové vlasti bude esperanto. Ve skutečnosti se však nakonec jednalo o „spontánní esperanto“, ve kterém se stala základem slova z esperanta, z jazyků družstevníků (česká, slovenská, německá, maďarská, rusínská) a slova kyrgyzská, uzbecká, ruská, ukrajinská, ujgurská, tádžická a tatarská.[zdroj?]

Politik pražského jara Alexander Dubček byl rovněž účastníkem Interhelpa, společně se svými rodiči.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V návaznosti na občanskou válku a hladomor v roce 1921 se Sovětský svaz vedle aplikace Nové ekonomické politiky obrátil i na zahraniční dělnictvo. Vedle darování peněz, potravin a strojů došlo i na migraci dělníků do Sovětského svazu. Z Československa se do SSSR vypravily skupiny jako Pragomašina, Kladenská komuna, Reflektor, Slovácká komuna a největší z nich bylo Interhelpo.[2][3][4]

Každý člen vstupující do družstva do něho musel vložit celý svůj majetek. Za takto utržené a do družstva vložené peníze byly v Československu nakoupeny vedle hospodářských strojů i stroje a zařízení pro textilní továrnu a koželužnu. Družstvo vybudovalo celou řadu provozů „na zelené louce“. V kyrgyzských stepích v okolí města Frunze (dnešní název je Biškek) byla postavena a uvedena do provozu tato zařízení:

Už roku 1925 bylo Interhelpo oficiálně vyhlášeno jako nejlepší družstvo v Sovětském svazu. V roce 1934 se podílelo v průmyslové výrobě Kyrgyzie celými 20 procenty.[zdroj?]

Interhelpo bylo zlikvidováno v roce 1943. Sovětská vláda dala uvěznit[5] některé členy a funkcionáře družstva a ještě v průběhu 30. let dosadila do vedení sovětské činitele.

Postátněním družstva přišli družstevníci o své podíly a byli nuceni přijmout sovětské občanství. V druhé polovině 30. let se stali někteří z družstevníků obětí stalinských čistek, někteří se ještě před zavedením vnitřních pasů stěhovali do jiných částí Kyrgizie a Sovětského svazu, kde si našli práci a nový domov, další se vraceli domů.

Hlavně se Svobodovou armádou a po druhé světové válce se podařilo některým bývalým Interhelpovcům vrátit do Československa a po značných obstrukcích sem dostat z Frunze i své rodiny.

Ti, co zůstali, byli asimilováni do sovětské společnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://zilina-gallery.sk/picture.php?/2845/category/277
  2. a b VIDOMUS, Petr. Interhelpo: Česká utopie v dalekém Kyrgyzstánu. Finmag [online]. Partners media, 2020-11-03 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. ISSN 1802-9612. 
  3. MAREK, Jaromír. INTERHELPO stručné dějiny československého vystěhovaleckého družstva v SSSR. , 2013 [cit. 2020-11-21]. 137 s. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. . s. 6, 16–17. Dostupné online.
  4. Děti zemřely, o vše přišli. Čechoslováci z projektu Interhelpo končili v gulagu. iDNES.cz [online]. 2021-05-02 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  5. Žilina a Interhelpo

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLÁ, Věra; VICHEREK, Efrem. Interhelpo : vzpomínky na činnost průmyslového družstva československých dělníků v sovětské Kirgizii. Praha: Lidové nakladatelství, 1975. 186 s. 
  • HUŇA, František. Interhelpo : osada ve stepi. Vzpomínky. Příprava vydání Jiří Vaněk. Gottwaldov: Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy, 1967. 74 s. 
  • MAREK, Jaromír. INTERHELPO stručné dějiny československého vystěhovaleckého družstva v SSSR. , 2013 [cit. 2020-11-21]. 137 s. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  • MAREK, Jaromír. Interhelpo : tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu. Brno: Host, 2020. 325 s. ISBN 978-80-275-0244-8. 
  • POLLÁK, Pavel. Internacionálna pomoc československého proletariátu národom SSSR : Dejiny československého robotníckeho družstva Interhelpo v sovietskej Kirgízii. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1961. 315 s. 
  • SZÁMUEL-SZABÓ, János. V znamení proletárskeho internacionalizmu ("Interhelpo"). Bratislava: Slovenské vydavateľstvo politickej literatúry, 1958. 145 s. 
  • TOMANOVÁ, Irena. Interhelpo : Regionálna bibliografia. Žilina: Okresná knižnica Žilina, 1976. 17 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]