Merlík bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Merlík bílý

Kvetoucí merlík bílý
Kvetoucí merlík bílý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: laskavcovité (Amaranthaceae)
Rod: merlík (Chenopodium)
Binomické jméno
Chenopodium album
Linnaeus, 1753

Merlík bílý (Chenopodium album) je jednoletá bylina z čeledi laskavcovité (Amaranthaceae), ve starších taxonomických systémech pak byla řazena do čeledi merlíkovité (Chenopodiaeceae). Merlík je velice variabilní rod, obsahuje okolo stovky různých druhů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rostlina bývá průměrně vysoká 20 až 150 cm. Lodyhu má obvykle od spodu větvenou, vícehrannou, rýhovanou, někdy načervenale pruhovanou, většinou s chlupy, její větve odstávají šikmo vzhůru. Listy střídavé, řapíkaté, vstřícné bez palistů, dolní a střední kosníkovité, zubaté, horní kopinaté, drobně zubaté až celokrajné. Za příznivých podmínek dorůstá do výšky až 2 metru a vytváří trs až 4 metry v průměru. Zdřevnatělý hlavní kořen sahá do hloubky 1 až 2 metry, postranní kořeny rostou horizontálně a bývají široce rozloženy. Celá rostlina je pokryta moučkovitým práškem.

Květy bělavě zelené, jednodomé, stažené do zelených klubíček v úžlabních nebo vrcholových klasnatých nebo chocholičnatých latách. Kvete v květnu až říjnu. Plodem je nažka zcela uzavřená do okvětí. Semena jsou leskle černá se zbytky oplodí, na jediné silně větvené rostlině může být až 20 000 semen, která bývají tří druhů:

  • Velká, plochá, hnědá – klíčí hned
  • Středně velká s tlustým osemením, zeleno černá až černá – klíčí až druhým rokem
  • Malá, okrouhlá, černá s tvrdým osemením – klíčí nejdříve za tři roky.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Merlík bílý se rozmnožuje výhradně semeny, semena si podržují klíčivost i 10 let. Zimní promrznutí klíčení urychluje, neboť popraská tvrdé osemení. Nejlépe klíčí semena na povrch půdy, v hloubce přes 2 cm již nevyklíčí. Při průchodu semen zažívacím ústojím zvířat nebo ptáků se klíčivost snižuje na 50 %. Semena opatřená okvětím se po okolí rozšiřují nejčastěji větrem, nebo po vypadání na zem přívalovými srážkami a dále osivem, kompostem a hnojem. Rostlina je vůči teplotě značně indiferentní, malé semenáčky snášejí i mráz - 6 °C.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Merlík bílý roste v ČR roztroušeně až hojně, celkově roste téměř na celém světe, převážně v mírných pásmech severní i jižní polokoule. Roste nejraději v půdě bohaté na dusík, je nitrofilní rostlina. Patří do společenstva ruderálních plevelů, s oblibou osídluje stanoviště výrazně ovlivněná lidskou činností a dále ponechaná svému osudu, jako rumiště i skládky a roste u opuštěných sídel a na okrajích cest.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Využití merlíku bílého je nicotné, je považován za plevelnou rostlinu, samovolně roste převážně v cukrovce, bramborách, kukuřici a na zeleninových záhonech protože tam bývá půda dobře předzásobena živinami. Škodí tím, že svým kořenovým systémem odebírá kulturním rostlinám vláhu a živiny a zastiňuje je.

Merlík bílý patří mezi jedlé rostliny a jeho mladých listů lze používat na saláty, semena možno zkrmovat nebo semlít na mouku. Uvažuje se o jeho řízeném pěstování pro tvorbu biomasy na spalování. Jeho pyl je silný alergen a šíří se někdy až do příchodu mrazů.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Skupina merlíku bílého (Chenopodium album agg.) je taxonomicky velmi obtížná. Kromě merlíku bílého (Chenopodium album s. str.) roste v ČR několik dalších příbuzných druhů, které se od sebe často obtížně rozlišují, jsou to: merlík fíkolistý (Chenopodium ficifolium), merlík stopečkatý (Chenopodium pedunculare), merlík kalinolistý (Chenopodium opulifolium), merlík hustoklasý (Chenopodium probstii), merlík tuhý (Chenopodium strictum), merlík drobnolistý (Chenopodium striatiforme), merlík švédský (Chenopodium suecicum) a merlík missourský (Chenopodium missouriense).[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DOSTÁLEK, Jiří. Chenopodium L.. In KUBÁT, Karel et. all.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. S. 175-180. (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dr. Miloš Deyl, Plevele polí a zahrad, Nakladatelství čsl. akademie věd, Praha, 1956

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]