Markéta Pruská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Markéta Pruská
Královna finská
Fotografie Markéty z roku 1905
Fotografie Markéty z roku 1905
Doba vlády 9. října 191814. prosince 1918
Sňatek 25. ledna 1893
Manžel Fridrich Karel Hesenský
Úplné jméno Markéta Beatrice Feodora
Narození 22. dubna 1872
Postupim
Úmrtí 22. ledna 1954
Kronberg im Taunus
Pohřbena Zámek Friedrichshof
Potomci Fridrich Vilém
Maxmilián
Filip
Wolfgang
Richard
Kryštof
Dynastie Hohenzollernové
Otec Fridrich III. Pruský
Matka Viktorie Sasko-Koburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta Pruská (Markéta Beatrice Feodora Pruská, 22. dubna 1872, Postupim22. ledna 1954, Kronberg im Taunus) byla dcera Fridricha III., německého císaře, a jeho manželky Viktorie Sasko-Koburské, která byla dcerou britské královny Viktorie. Vdala se za Fridricha Karla Hesenského, který se krátce stal králem Finska. Poté se ale trůnu vzdal. Místo toho přijal titul lankraběte Hesenského, čímž se Markéta stala lankraběnkou. Přestože dětství prožila šťastně, její život se vyznačuje velkým smutkem po tom, co jí tři ze šesti synů zemřeli ve světových válkách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Viktorie, matka Markéty Pruské
Markétin otec Fridrich III.

Markéta Beatrice Feodora byla nejmladší z osmi dětí Fridricha III. Pruského a jeho manželky Viktorie, Princess Royal a nejstarší dcery britské královny Viktorie. Narodila se 22. dubna 1872 v Postupimi. Jejím kmotrem byl Pedro II. Brazilský a jméno Markéta Beatrice Feodora získala díky kmotře Markétě Savojské.

Markéta s manželem Fridrichem Karlem v roce 1893

Markéta byla vychovávána převážně matkou Viktorií, jelikož otec jako generál pruské armády musel často cestovat. Právě jejich matka měla na dcery velké nároky, především lpěla na vzdělání. Měla několik sourozenců; sestry Šarlotu, Viktorii a Sofii a bratry Viléma, Jindřicha, Zikmunda a Waldemara. Kromě Zikmunda a Waldemara se všichni její sourozenci dožili dospělosti, Sofie se dokonce stala řeckou královnou. Po smrti otce zůstala s matkou a obecně byla považována za nejpopulárnější z Vilémových sester. Udržovala dobré vztahy se všemi členy své rodiny, na rozdíl od sestry Šarloty, která jejich matku Viktorii nenáviděla.

Fotografie rodiny Fridricha III. Markéta je světlovlasá dívka vzadu

Nápadníci a manželství[editovat | editovat zdroj]

Markéta se zamilovala do Maxmiliána Bádenského, avšak ten její lásku neopětoval. Tak se Markéta přesunula k jeho blízkému příteli Fridrichu Karlovi, budoucí hlavu dynastie Hesensko-Kasselských a finského prince. Pár byl oddán 25. ledna 1893 v Berlíně v den výročí svatby Markétiných rodičů.

V době svatby ještě nebyl Fridrich Karel hlavou rodiny, tuto pozici si stále držel jeho téměř slepý a starší bratr Alexandr Fridrich. Ten se svého titulu vzdal v polovině roku 1920, díky čemuž mu bylo povoleno vstoupit do morganatického manželství.

Manželství Markéty a Fridricha Karla bylo šťastné. Sama Markéta byla známá díky své silné osobnosti a charakteru. Pár po svatbě žil v zámku Rumpenheim, poté ale Markéta zdědila po matce zámek Friedrichshof a přestěhovala se tam. Na tu dobu bylo nezvyklé, aby muž žil v domě manželky, ale v případě Markéty a Fridricha Karla tomu tak bylo.

V roce 1918 Markéta a její manžel přijali nabídku na usednutí na trůn čerstvě svobodného Finska. Vzhledem k neštěstím, která se odehrála během první světové války, se ale manželé po krátké době rozhodli titulu se vzdát a stáhnout se do ústraní.

Fotografie Markéty Pruské před první světovou válkou

Trápení se syny[editovat | editovat zdroj]

Markétini nejstarší synové, Fridrich Vilém a Maxmilián, byli zabiti během první světové války. Maxmilián, Markétin nejoblíbenější syn, sloužil u Aisne a v říjnu 1914 byl vážně zraněn kulometem. Brzy zemřel na zranění a byl tajně pohřben vesničany z Caestre, kteří se dozvěděli, že byl synovcem císaře Viléma II. (Markétina bratra). Následně Markétin čtvrtý syn Wolfgang apeloval na Brity, kteří mu pomohli s vyhledáním bratrova těla a jeho převezením domů. Fridrich Vilém zemřel v Rumunsku bajonetem.

Další synové, Filip a Kryštof, se krátce po smrti bratrů přiklonili k nacismu. Nakonec byl roku 1939 sám Filip jmenován členem vrchního Hitlerova štábu. Když se ale nacismus začal vzdalovat od ideálů, ve které Filip věřil, rozhodl se vycouvat. To se mu ale nepovedlo. Nadále tedy zůstával ve své pozici a pomáhal Židům při útěcích do Nizozemska. O všem se nakonec dozvěděl sám Hitler, který nechal Filipa i jeho manželku Mafaldu Marii uvěznit do koncentračních táborů. Sama Mafalda zemřela v koncentračním táboře Buchenwald na vykrvácení. Kryštof byl také vášnivý přívrženec nacismu. Po bitvě u Stalingradu ale začal být frustrovaný a začal nacismus očerňovat. Plánoval také odejít z německé nacistické strany, avšak roku 1943 zemřel při leteckém neštěstí. Markéta tak přežila tři ze šesti synů.

Poslední roky[editovat | editovat zdroj]

Posledních několik let prožívala Markéta těžké deprese, nejen kvůli ztrátě synů, ale následně i kvůli okupaci. Během ní se několik amerických vojáků nastěhovalo do zámku Friedrichshof, kde Markéta žila. Společně se synem Wolfgangem v zámku ukryla drahé rodinné šperky v hodnotě asi dva miliony liber. Jeden z Američanů, kapitán Kathleen Nash, ale šperky objevil a všechny ukradl. Na krádež přišla Markéta až o rok později, kdy chtěla šperky vyzvednout a podpořit jimi druhou svatbu princezny Sofie (vdova po Markétině synovi Kryštofovi). Až roku 1951 se některé šperky navrátily do Německa - bylo to však pouze 10 % z nich.

Markéta Pruská zemřela jako poslední z potomků císaře Fridricha III. ve věku 81 let. Zemřela na 53. výročí smrti své babičky, britské královny Viktorie.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Z manželství s Fridrichem Karlem Hesenským vzešlo šest dětí, všechno to byli synové. Hned tři z nich ale během světových válek zemřeli, což Markéta nesla obzvláště těžce.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Margaret of Prussia na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PAKULA, Hannah. An Uncommon Woman. [s.l.]: Simon and Schuster, 1997. 704 s. ISBN 0-684-84216-5. 
  • PETROPOULOS, Jonathan. Royals and the Reich. New York: Oxford University Press, 2006. 554 s. Dostupné online. ISBN 0-19-516133-5. 
  • VAN DER KISTE, John. The Prussian Princesses: Sisters of Kaiser Wilhelm II,. [s.l.]: Fonthill Media, 2014. 192 s. ISBN 1781554358. 

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Vilém I. Pruský
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
Fridrich III. Pruský
 
 
 
 
 
 
Karel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
Karel Fridrich Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Augusta Sasko-Výmarská
 
 
 
 
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
Marie Pavlovna Romanovová
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
Markéta Pruská
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
August Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Luisa Šarlota Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
Viktorie Sasko-Koburská
 
 
 
 
 
 
Jiří III.
 
 
Eduard August Hannoverský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Meklenbursko-Střelická
 
 
Viktorie Britská
 
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf