Mario Monti

Mario Monti
Mario Monti
Předseda vlády Italské republiky
	Ve funkci:; 16. listopadu 2011 – 28. dubna 2013
Prezident	Giorgio Napolitano
Předchůdce	Silvio Berlusconi
Nástupce	Enrico Letta
Evropský komisař pro hospodářskou soutěž
	Ve funkci:; 15. září 1999 – 30. října 2004
Předchůdce	Karel van Miert
Nástupce	Neelie Kroesová
Evropský komisař pro vnitřní trh
	Ve funkci:; 18. ledna 1995 – 15. března 1999
Předchůdce	Raniero Vanni d'Archirafi
Nástupce	Frits Bolkestein
Rodné jméno	Mario Monti
Narození	19. března 1943 (81 let); Varese, Itálie
Národnost	italská
Děti	2
Alma mater	Università Commerciale Luigi Bocconi; Yale University
Profese	ekonom, politik a vysokoškolský učitel
Náboženství	katolická církev
Ocenění	medaile Roberta Schumana (2004); rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2004); čestný doktor Pařížského institutu politických věd (2006); velkostuha Řádu vycházejícího slunce (2015); Cena za globální ekonomiku (2016); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Mario Monti
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Monti (* 19. března 1943 Varese) je italský ekonom a politik, od listopadu 2011 do dubna 2013 předseda vlády Itálie. V letech 1995–2004 byl evropským komisařem.

Životopis

Je absolventem Yaleovy univerzity, kde jej učil držitel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin. Patřil mezi podporovatele vzniku Spinelliho skupiny. Dnes je mimo jiné evropským předsedou Trilaterální komise a výrazným členem Bilderbergu.^[1]

Ve středu 9. listopadu 2011 se stal doživotním senátorem,^[2] v neděli 13. listopadu 2011 ho italský prezident Giorgio Napolitano pověřil sestavením úřednické vlády^[3] a 16. listopadu jej jmenoval předsedou vlády. V úřadu si získal svými reformami a úspornými opatřeními uznání z ekonomických kruhů.^[4] Na tuto funkci rezignoval, společně s celou svou vládou, 21. prosince 2012 poté, co italský parlament schválil státní rozpočet.^[5]

Pro parlamentní volby 2013 založil vlastní stranu Občanská volba a vedl koalici S Montim pro Itálii. Tato ale získala jen 10 % hlasů, což znamenalo neúspěch.^[6]

Mario Monti je ženatý a má dvě děti.

Odkazy

Reference

↑ Steering Committee [online]. Bilderberg [cit. 2011-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-09.
↑ Senato della Repubblica. Mario MONTI [online]. [2011-11-09] [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (italsky)
↑ SITA. Budúcnosť Talianska má v rukách ekonóm Mario Monti. Webnoviny.sk [online]. 2011-11-13 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (slovensky)
↑ MACKENZIE, James; SCHERER, Steve. Monti says will lead centrists in Italian vote. Reuters [online]. 2012-12-28 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině)
↑ iHNed.cz. Italský parlament odsouhlasil rozpočet na příští rok. Premiér Monti podle slibu rezignoval [online]. [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.
↑ Poučení z Itálie: Škrty prohrávají volby, Berlusconiho nelze porazit, sociální sítě vliv mají. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-02-26 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mario Monti na Wikimedia Commons
Osoba Mario Monti ve Wikicitátech
(italsky) Mario Monti
Profil Maria Monti na The Telegraph
Články o Montim na The Guardian

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Steering Committee [online]. Bilderberg [cit. 2011-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-09.

[2] Senato della Repubblica. Mario MONTI [online]. [2011-11-09] [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (italsky)

[pov-3] SITA. Budúcnosť Talianska má v rukách ekonóm Mario Monti. Webnoviny.sk [online]. 2011-11-13 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (slovensky)

[reuters-4] MACKENZIE, James; SCHERER, Steve. Monti says will lead centrists in Italian vote. Reuters [online]. 2012-12-28 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině)

[5] HNed.cz. Italský parlament odsouhlasil rozpočet na příští rok. Premiér Monti podle slibu rezignoval [online]. [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.

[6] Poučení z Itálie: Škrty prohrávají volby, Berlusconiho nelze porazit, sociální sítě vliv mají. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-02-26 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022)