Marija Arkaďjevna Vjazemskaja
| Marija Arkaďjevna Stolypinová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. října 1819 Petrohrad |
| Úmrtí | 23. října 1889 (ve věku 70 let) Tbilisi |
| Povolání | dvorní dáma |
| Ocenění | Řád sv. Kateřiny |
| Choť | Ivan Alexandrovič Beck (1837–1842) Pavel Petrovič Vjazemskij (od 1848) |
| Děti | Jekatěrina Pavlovna Šeremetěvová Věra Ivanovna Beck Marija Ivanovna Beck |
| Rodiče | Arkadij Alexejevič Stolypin a Věra Nikolajevna Mordvinovová |
| Rod | Stolypinové |
| Příbuzní | Alexej Arkaďjevič Stolypin a Dmitrij Arkaďjevič Stolypin (sourozenci) Dmitrij Sergejevič Šeremetěv, Pavel Sergejevič Šeremetěv, Marija Sergejevna Šeremetěvová a Anna Sergejevna Šeremetěvová (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kněžna Marija Arkaďjevna Vjazemskaja, rozená Stolypinová, v prvním manželství Beck (rusky Мария Аркадьевна Столыпина, 12. října 1819[1], Petrohrad – 23. října 1889, Tiflis) byla ruská šlechtična z rodu Stolypinů. Působila jako dvorní dáma a komorná ruské imperátorky Marie Alexandrovny. Byla manželkou Pavla Petroviče Vjazemského, významné osobnosti ruské kultury.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Petrohradě jako nejstarší dcera děkabristy a spisovatele Arkadije Alexejeviče Stolypina, bratra J. A. Arseněvové, babičky básníka M. J. Lermontova.[2] Její matka, Věra Nikolajevna, byla vnučkou admirála N. S. Mordvinova a Angličanky Henrietty Cobleyové. Byla pokřtěna 22. října 1819 v námořní katedrále Zjevení Páně. Měla další dvě sestry a čtyři bratry, z nichž Alexej (1816–1858), byl blízkým přítelem M. J. Lermontova a sloužil s ním v pluku husarů carské gardy.
Marie byla od dětství obklopena zajímavými osobnostmi, z okruhu přátelil jejího otcem a dědečka. Byli mezi nimi např. N. M. Karamzin, Wilhelm Küchelbecker, A. S. Gribojedov, K. F. Rylejev, M. M. Speranskij. V době Speranského vyhnanství v letech 1812–1816 s ním Stolypin a jeho tchán N. S. Mordvinov udržovali korespondenci, vyměňovali si knihy a noviny. Speranského dcera Jelizavěta (1799–1857) se přátelila s Věrou Nikolajevnou a často ji navštěvovala. Ta byla dle vyprávění současníků krásná a velice milá žena.
Mariin otec zemřel 7. května 1825, když jí bylo 6 let.
Matka Věra Nikolajevna zůstala se sedmi dětmi, z nichž nejstaršímu Nikolajovi bylo 9 let a nejmladší dceři Jekatěrině pouhých 8 měsíců. Zimní měsíce trávila s dětmi v Petrohradě a v létě u svého otce na dači poblíž Peterhofu.
Mariina matka zemřela 4. ledna 1834, když bylo Marii 14 let. Se svými sourozenci pak pobývala u prarodičů Mordvinových.[3]
Zde se dětem dostalo vynikajícího vzdělání a láskyplného zacházení, mohly si volně hrát a bavit se a jen zřídka byly trestány. Byla jim vštěpována láska k literatuře, hudbě a malířství, byli vedeni ke krasopisu, zejména v ruštině, ale také k čistotě a pořádku. Jak později psal Pavel Vjazemskij, umělci, básníci a hudebníci nacházeli v tomto domě vždy úkryt. V třípatrové budově na rohu Divadelního náměstí a Nikolské ulice často pobývali S. T. Aksakov, A. F. Vojejkov, Šiškov, G. G. Kušelev, V. A. Žukovskij a mnoho dalších.
V takovéto atmosféře žila Marija Arkaďjevna pod dohledem Agrafeny Vasiljevny Koftyrevové[4], absolventky Smolného institutu a přítelkyně Naděždy Mordvinové, až do své svatby. V té době si psala deník, který si vedla až do konce svého života.
První manželství[editovat | editovat zdroj]
Marie po svém uvedení do společnosti na sebe okamžitě strhla pozornost dvora. Všiml si jí sám car Mikuláš I. a ke konci roku 1836 jí nabídl místo dvorní dámy. Admirál Mordvinov znalý nástrah takové nabídky pro mladou dívku, rozhodl se vnučku co nejdříve provdat. Později v březnu 1839 admirál Mordvinov velmi neochotně dal souhlas ke jmenování své mladší vnučky, krásné Věry Stolypinové (1821—1853), dvorní dámou velkokněžny Alexandry.[5]
8. listopadu 1837 se Marija Arkaďjevna provdala za diplomata Ivana Alexandroviče Becka. Svatba se konala v katedrále svatého Izáka. Za svědky šli A. P. Lazarev, a L. V. Dubelt a knížete M. A. Dondukov-Korsakov.[6]
Ivan Beck sloužil v Kolegiu zahraničních věcí, v diplomatických službách v Nizozemsku, společně s knížetem Vjazemským, který se s jeho vdovou později oženil. Byl to mnohostranně nadaný, zabýval se malováním a hudbou, psal lyrické básně a byl jedním z prvních překladatelů Goethova Fausta do ruštiny. V roce 1827 se Beck v Drážďanech sblížil s A. I. Turgeněvem, který oceňoval jeho básně a přátelil se také se slepým básníkem I. I. Kozlovem.
Manželství však bylo krátké a nepřineslo mnoho štěstí. Ivan Alexandrovič prudce onemocněl a zešílel [7] a 23. dubna 1842 zemřel. Byl pohřben na Lazarevském hřbitově Alexandrově-Něvské lávry.
Marija Arkaďjevna zůstala se dvěma malými dcerami – Marií a Věrou. Obě dcery zdědily po otci sklony k poezii a umění. Ovdovělá 23letá Marija Arkaďjevna se vrátila do domu svého dědečka.
Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]
Po smrti svého manžela zdědila Marija Arkaďjevna velké jmění, což spolu s věnem od svých rodičů představovalo značný kapitál. Vedla společenský život, navštěvovala dvorní i soukromé plesy. V květnu 1847 odjela se svými malými dcerami do zahraničí, aby navštívila Konstantinopol, kde žila její sestra Věra se svým manželem knížetem D. F. Golicynem, sloužícím v ruské misi. Tam se Marija Arkaďjevna setkala s knížetem Pavlem Petrovičem Vjazemským, syn básníka a literárního kritika P. A. Vjazemského, který zde sloužil jako asistent tajemníka asijského oddělení ministerstva zahraničních věcí.
Pavel Vjazemskij a Marija (Becková) byli oddáni v Konstantinopoli 17. října 1848.[8]
Po svatbě se pár usadil na ruské ambasádě nedaleko Konstantinopole, kde se jim v roce 1849 narodilo první dítě, dcera Jekatěrina. Vjazemskij si osvojil také manželčiny děti z prvního manželství Věru a Marii. Učil je vědám a rozvíjel jejich přirozený sklon k umění.
Kníže Vjazemskij byl v prosinci 1850 byl služebně převelen do Haagu, později sloužil v Karlsruhe a ve Vídni. V roce 1857 se manželé Vjazemští vrátili do Petrohradu, kde Pavel Petrovič nastoupil do nového úřadu a Marii Arkaďjevně byl udělen titul čestné dvorní dámy carevny Marie Alexandrovny, která na ní velmi lpěla. Mladší dcery Vjazemských, Jekatěrina a Alexandra studovaly a přátelily se s princeznou Marií.
Život Marie Arkaďjevny plynul pomalu, nejstarší dcery se povdávaly z lásky. Marija Ivanovna se v roce 1857 provdala za gardistu hraběte Lamsdorfa a Věra Ivanovna v roce 1859 za knížete D. S. Gorčakova. Rodinný život Marie Ivanovny byl však neradostný – hrabě Lamsdorf byl tyran a manželství bylo nešťastné. Marija Ivanovna se manželem odjela do zahraničí, kde v roce 1866 náhle zemřela, dříve než ji matka stihla navštívit.
V 70. letech 19. století žila Marija Arkaďjevna v Německu, Švýcarsku a Francii. V roce 1874 získala pozici dvorní dámy u velkokněžny Marie Pavlovny. S přijetím dlouho váhala, ale kvůli synovi a nejmladší dceři souhlasila. V roce 1878 jí byl udělen malý kříž Řádu svaté Kateřiny. V roce 1880 se car Alexandr II. obrátil na ni společně s hraběnkou de Moira a kněžnou Gagarinovou, aby jako první z dvorních dam navštívily kněžnu Jurjevskou.
Blízká přítelkyně Marie Arkaďjevny A. A. Tolstá ji popsala jako osobu vášnivou, přímočarou a věrnou.[9] L. N. Tolstoj ji nazval "okouzlující představitelkou ruských žen." Marija Arkaďjevna podporovala charitativní činnosti prostřednictvím Ruského červeného kříže, za což byla vyznamenána odznakem Červeného kříže a byla zvolena „předsedkyní ženského lazaretu“.
V roce 1888 zemřel kníže Pavel Petrovič Vjazemskij. V jednom z nekrologů byl označen jako jeden z nejvzdělanějších lidí Ruska. Marija Arkaďjevna zemřela na infarkt o rok později ve Tbilisi. Byla pohřbena v Petrohradě vedle svého manžela na Tichvinském hřbitově v lávře sv. Alexandra Něvského.
Děti[editovat | editovat zdroj]
Z prvního manželství měla dvě dcery:
- Marija (3.1.1839 – 5.9.1866), provdaná za hraběte Alexandra Nikolajeviče Lamzdorfa (1835–1902), komorník, čestný opatrovník, prezident Palácového úřadu.
- Věra (28.7.1841 [10] –16.5.1912), pokřtěná 8. srpna 1841 v katedrále svatého Izáka, kmotřenka kněžny V. A. Golicynové, provdaná za knížete Dmitrije Sergejeviče Gorčakova (1828–1907). Měli syna Sergeje a vnuka Dmitrije, poté tato rodová linie zanikla. Vlastnili panství Barjatino.
Z druhého manželství, dvě dcery a syn:
- Jekatěrina (20. 9. 1849 – 24. 1. 1929), dvorní dáma, od roku 1912 státní dáma; od roku 1868 manželka hraběte Sergeje Dmitrijeviče Šeremetěva.
- Alexandra (1.1.1851–1929), dvorní dáma, od roku 1894 manželka D. S. Sipjagina (1853–1902).
- Pjotr (12.5.1854–1931), kníže, pobočník velkoknížete Michaila Nikolajeviče, plukovník, účastník rusko-turecké války.
- Děti
-
Marija a Věra Beckové -
Marija -
Jekatěrina -
Alexandra -
Pjotr
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Столыпина, Мария Аркадьевна na ruské Wikipedii.
- ↑ ЦГИА СПб. ф.19. оп.111. д.191. с. 331. Метрические книги Морского Богоявленского собора.
- ↑ Столыпины
- ↑ Мордвинова Н. Н. Воспоминания об адмирале Николае Семеновиче Мордвинове и о семействе его. Записки его дочери // Записки русских женщин XVIII — первой половины XIX века. — М.: Современник, 1990. — С. 389—448.
- ↑ Аграфена Васильевна Кофтырева, урождённая Мацкевичева (1796—1892), писательница; выпускница Смольного института 1812 года, жена тверского дворянина Дмитрия Александровича Кафтырева (ум 1840).
- ↑ Kněžna Věra Arkaďjevna Golicynová, roz. Stolypinová (1821—1853) byla dvorní dámou velkokněžny Alexandry. P. A. Vjazemskij, s nímž se setkala v Konstantinopoli jí věnoval své verše «Поздравить с Пасхой вас спешу я …». Od července 1846 byla provdaná za knížete Davida Fjodoroviče Golicyna (1811—1855), carského mladšího komorníka, dvorního radu, účastníka ruské mise v Konstantinopoli roku 1844. David Fjodorovič byl syn gubernátora penzenské oblasti, vnuk jekatěrinského velmože S. F. Golicyna a vnuk Varvary Engelhardtové, překrásné neteře knížete Potěmkina. Tragicky zemřel při přechodu řeky Proň v Tambovské gubernii. Věra Arkaďjevna Golicynová zemřela mladá roku 1853 v Berlíně po delší těžké nemoci.
- ↑ ЦГИА СПб. ф.19. оп.111. д.282. Метрические книги Исаакиевского собора.
- ↑ Сахаров А. А. Семейный портрет Бек-Вяземских // Тарханский вестник. Вып. 22, 2009. С. 238—250.
- ↑ ЦГИА СПб. ф.19. оп.123. д.4. с. 89. Метрические книги церкви Русского посольства в Константинополе.
- ↑ А. А. Толстая. Записки фрейлины. Печальный эпизод из моей жизни при дворе. М.: Энциклопедия российских деревень, 1996. 240 с.
- ↑ ЦГИА СПб. ф.19. оп.111. д.310. с. 388.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marija Arkaďjevna Stolypinová na Wikimedia Commons - Vjazemští na panství Ostafjevo
