Marie Zápotocká
| Marie Zápotocká | |
|---|---|
 | |
| 4. první dáma Československa | |
| V roli: 21. března 1953 – 13. listopadu 1957 | |
| Předchůdkyně | Marta Gottwaldová |
| Nástupkyně | Božena Novotná |
| Narození | 6. prosince 1890 Štěpánov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. června 1981 (ve věku 90 let) Dobříš  Československo |
| Místo pohřbení | Krematorium Strašnice Vinohradský hřbitov |
| Choť | Antonín Zápotocký (1910–1957) |
| Profese | publicistka |
| Commons | Marie Zápotocká |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Zápotocká, rozená Skleničková, (6. prosince 1890 Štěpánov[1] – 7. června 1981 Dobříš) byla první dáma Československa a manželka pátého československého prezidenta Antonína Zápotockého.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházela z chudých poměrů, její otec byl hutník a matka v domácnosti. Svého pozdějšího manžela poznala během demonstrace v Kladně. Po delší známosti zjistila, že je těhotná, a v 22. září 1910 se vzali.[2][3] Měli dvě dcery, Marii, provdanou Kaisrovou (2.2.1911 - 22.1.1954)[4][5] a Jiřinu, provdanou Schleglovou (9.8.1912 - 30.10.2002)[6].
Svého manžela ve všem podporovala a pravidelně jej navštěvovala, když byl ve vězení kvůli pokusu o státní převrat. Oba manželé se stali zakládajícími členy Komunistické strany Československa. Po návratu z vězení se Zápotocký stal generálním tajemníkem strany.
Po přestěhování do Prahy se i ona stala aktivní komunistkou. Po německé okupaci v roce 1939 se pokusili o emigraci do SSSR, ale neúspěšně, a oba manželé skončili v koncentračních táborech (Marie nejdříve v Terezíně a pak v Ravensbrücku), odkud se dostali až po osvobození Rudou armádou.
Po válce se opět angažovali v KSČ a Zápotocký se stal po únorovém převratu předsedou vlády. Ona sama zůstala ženou v domácnosti, ale i tak byla zapálenou komunistkou. Pomáhala při zatýkání Rudolfa Slánského, který byl večer, kdy byl zatčen, se svou ženou na návštěvě u Zápotockých.
Když se v roce 1953 dostali manželé na Hrad, oba byli naprosto rozdílní od svých předchůdců. Ona sama si nehrála na dámu jako Marta Gottwaldová a vystupovala přirozeně až familiárně. Svého manžela i na veřejnosti oslovovala „táto“.
Smrt prvorozené dcery v roce 1954 a pak i manžela v roce 1957 pro ni byla velkou ztrátou, z veřejného života se vytratila, ale KSČ jí zajistila penzi, vilu i řidiče.
Do povědomí veřejnosti se dostala už jen v roce 1968, když nečekaně podporovala Dubčekovy reformy a pak odmítla sovětskou okupaci. Díky postavení prezidentské vdovy však nebyla perzekvována a dožila v klidu mezi blízkými.[zdroj?]
V období normalizace se příležitostně účastnila odborářských a vzpomínkových akcí, zejména na Kladensku. Například v prosinci 1969 zaslala pozdravy účastníkům oslav 100. výročí založení odborů.[7] Na slavnostním zasedání ústředního výboru nuceně sjednocených komunistických odborů v dubnu 1970 jí byl udělen čestný zlatý odznak za dlouholetou aktivní práci.[8] V listopadu 1971 byla čestným hostem při odhalení pomníku jejího manžela v Kladně (autorem byl sochař Viktor Dobrovolný)[9] a v říjnu 1973 čestným hostem na „setkání tří generací“, organizovaném Českým svazem žen.[10]
Zemřela v červnu 1981 v Dobříši, po pohřbu žehem ve strašnickém krematoriu[11] byla urna s jejím popelem uložena v přilehlém urnovém háji.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Řád práce za dlouholetou a obětavou veřejnou a politickou činnost (propůjčil prezident Ludvík Svoboda k 1. květnu 1968)[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtufarnost Kladno
- ↑ KOSATÍK, Pavel. Osm žen z Hradu. Manželky prezidentů. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0367-1. S. 192. Dále jen Kosatík.
- ↑ Matriční záznam o sňatku Antonína Zápotockého s Marií Skleničkovou okresního úřadu v Kladně
- ↑ [1] Matriční záznam o narození Marie Zápotocké ml.
- ↑ Zemřela soudružka Marie Kaisrová. Rudé právo. 1954-01-24, roč. 34, čís. 23, s. 2. Dostupné online.
- ↑ [2] Matriční záznam o narození Jiřiny Zápotocké
- ↑ Sto let našich odborů. Rudé právo. 1969-12-20, roč. 50, čís. 299, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-12-25].
- ↑ Odbory navazují na své nejlepší tradice. Rudé právo. 1970-04-29, roč. 50, čís. 100, s. 2. Dostupné online [cit. 2017-12-25].
- ↑ Nezapomenutelný současník Říjnové revoluce. Rudé právo. 1971-11-06, roč. 52, čís. 263, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-12-25].
- ↑ Setkání tří generací. Rudé právo. 1973-10-03, roč. 54, čís. 235, s. 4. Dostupné online [cit. 2017-12-25].
- ↑ Zemřela soudružka Marie Zápotocká. Rudé právo. 1981-06-10, roč. 61, čís. 135, s. 2. Dostupné online [cit. 2017-12-25].
- ↑ Čest a sláva vyznamenaným!. Rudé právo. 1968-04-30, roč. 54, čís. 235, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2017-12-25].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3, dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Marie Zápotocká (1890–1981). Jak se kalila ocel, s. 187–226.
- ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0.
- ZÁPOTOCKÁ, Marie. Můj život s Antonínem Zápotockým. [Říčany u Prahy] : Orego, 2001. ISBN 80-86117-71-5
- FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Marie Zápotocká, s. 53.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Zápotocká na Wikimedia Commons - Marie Zápotocká v databázi Středočeské vědecké knihovny
- PERNES, Jiří. Marie Zápotocká zůstala ženou v domácnosti [online]. iDNES.cz, 2008-01-30. Dostupné online.
