Irena Svobodová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Irena Fleissnerová, provdaná Svobodová.
Irena Svobodová
Irena Svobodová.gif
6. první dáma Československa
V roli:
30. března 1968 – 28. května 1975
PředchůdkyněBožena Novotná
NástupkyněViera Husáková

Narození10. ledna 1901
Cvrčovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. července 1980 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMěstský hřbitov v Kroměříži
ChoťLudvík Svoboda (1923–1979)
DětiMiroslav Svoboda
Zoe Klusáková-Svobodová
PříbuzníMilan Klusák (zeť)
CommonsIrena Svobodová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irena Svobodová, rozená Stratilová, (10. ledna 1901 Cvrčovice[1]17. července 1980 Praha[2]) byla první dáma Československa a manželka sedmého československého prezidenta Ludvíka Svobody.

Život[editovat | editovat zdroj]

Irena Stratilová se narodila v rodině mlynáře. Ve 22 letech se na vojenském plese v Kroměříži seznámila s kapitánem Ludvíkem Svobodou. Církevní svatbu měli 11. června 1923 na Velehradě.[1][3] Krátce po svatbě se přestěhovali na Podkarpatskou Rus, kde Svoboda sloužil jako důstojník Československé armády. V Kroměříži se jim 15. května 1924 narodil syn Miroslav a 4. prosince 1925 se v Užhorodu narodila dcera Zoe. Později se rodina Svobodova vrátila na Moravu.

Po obsazení Čech a Moravy německými vojsky odešel Ludvík Svoboda se souhlasem manželky Ireny ilegálně do Polska. Irena Svobodová spolu se svou rodinou spolupracovala mimo jiné s odbojovou skupinou, členy výsadku S I/R, který byl vyslán československou vojenskou misí v SSSR, pomáhala rodinám zatčených gestapem a zásobovala je potravinami. Také se podílela na organizaci útěků důstojníků do Polska. Jeden z parašutistů z výsadku S I/R však nevydržel mučení při výsleších a prozradil, že je aktivní v odboji. Poté gestapo přišlo na jejich stopu a celou skupinu v listopadu 1941 zatklo.[4][5] Jediný syn manželů Svobodových Miroslav byl ve svých necelých 18 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. Tam byli popraveni i oba bratři Ireny Svobodové Jaroslav a Eduard Stratilovi a Svobodův synovec Jan Doležal. V koncentračním táboře Ravensbrück byla zavražděna Anežka Stratilová, matka Ireny Svobodové.[6] Dalších 15 členů z obou rodin manželů Svobodových bylo tři roky vězněno v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě.[6]

Samotná Irena Svobodová s dospívající dcerou Zoe unikly zatčení a od listopadu 1941 do května 1945 se skrývaly u statečných a obětavých lidí na Moravě. S jejich ukrýváním pomáhal mimo jiné katolický kněz Jan Dokulil, působící v Uhřínově, který byl švagrem katolického básníka a spisovatele Jana Zahradníčka. V posledních letech války, tedy od roku 1943 do května 1945, se Irena a Zoe Svobodovy ukrývaly v obci Džbánice blízko Moravského Krumlova.[6]

Po válce se Irena Svobodová angažovala v Červeném kříži a doprovázela svého manžela jako ministra národní obrany a armádního generála na různá oficiální setkání, která ovšem neměla ráda. Ministrem zůstal i po únoru 1948, ale postupně ztrácel důvěru vedení KSČ a v dubnu 1950 byl z funkce odvolán. Byl jmenován náměstkem předsedy vlády, pověřeným vedením Čs. státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. V září 1951 byl však odvolán i z této funkce a Svobodovi odešli do jeho rodiště – Hroznatína, kde pomáhali založit JZD. Poté, v listopadu roku 1952, byl Svoboda uvězněn a obviněn ze sabotáže. Propuštěn byl po několika výsleších v prosinci téhož roku, avšak rehabilitován byl až po Chruščovově přímluvě v roce 1954 a krátce nato se s manželkou vrátili zpět do Prahy.

Po zvolení Ludvíka Svobody prezidentem (1968) se Irena Svobodová stala první dámou Československa a starala se o prezidentskou domácnost. Odmítla bezplatné zásobování prezidentské kuchyně, a proto platila za vše jako všichni ostatní, podílela se na projektu SOS dětských vesniček. Mezi zaměstnanci hradu byla velmi oblíbená.[7]

Po manželově vynuceném odchodu z prezidentského úřadu (1975) oba dožili zbytek života v Praze. Irena Svobodová přežila svého manžela o 10 měsíců.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika oddaných, Velehrad, 1908–1929, snímek 163
  2. Zemřela soudružka Irena Svobodová. Rudé právo. 18. 7. 1980, s. 2. Dostupné online. 
  3. KOSATÍK, Pavel. Osm žen z Hradu. Manželky prezidentů. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0367-1. S. 250. 
  4. RICHTER, Karel, …a v zádech měli smrt, TEMPO, Třebíč, 1997.
  5. Život Ireny Svobodové byl jako na houpačce. iDNES.cz [online]. 2008-02-01 [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. 
  6. a b c KOSATÍK, Pavel. Devět žen z hradu. Praha: Mladá Fronta, 1999. 413 s. ISBN 80-204-0776-6. Kapitola 7, s. 256–290. 
  7. Jan Ziegler. Život Ireny Svobodové byl jako na houpačce [online]. Idnes.cz, 2008-02-01 [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3, dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Irena Svobodová (1901–1980). Žena generála, s. 243–275. 
  • ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]