Irena Svobodová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o manželce prezidenta Ludvíka Svobody. Možná hledáte: československou plavkyni.
Irena Svobodová
Irena Svobodová.gif
Narození 10. ledna 1901
Cvrčovice
Úmrtí 17. července 1980 (ve věku 79 let) nebo 17. června 1980 (ve věku 79 let)
Příbuzní Milan Klusák (zeť)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irena Svobodová (roz. Stratilová; 10. ledna 1901 Cvrčovice17. července 1980 Praha[1]) byla manželkou sedmého československého prezidenta Ludvíka Svobody.

Život[editovat | editovat zdroj]

Irena Svobodová se narodila v rodině mlynáře. Ve 22 letech se na vojenském plese v Kroměříži seznámila s kapitánem Ludvíkem Svobodou. Církevní svatbu měli v roce 1923 na Velehradě[2]. Krátce po svatbě se přestěhovali na Podkarpatskou Rus, kde L. Svoboda sloužil jako důstojník Československé armády. V Užhorodě se jim 15. května 1924 narodil syn Miroslav a 4. prosince 1925 se narodila dcera Zoe. Později se rodina Svobodova vrátila na Moravu.

Po obsazení Čech a Moravy německými vojsky odešel Ludvík Svoboda se souhlasem manželky Ireny ilegálně do Polska. Irena Svobodová spolu se svou rodinou spolupracovala mimo jiné s odbojovou skupinou, členy výsadku S I/R, který byl vyslán československou vojenskou misí v SSSR, pomáhala rodinám zatčených gestapem a zásobovala je potravinami. Také se podílela na organizaci útěků důstojníků do Polska. Jeden z parašutistů z výsadku S I/R však nevydržel mučení při výsleších a prozradil, že je aktivní v odboji. Poté gestapo přišlo na jejich stopu a celou skupinu v listopadu 1941 zatklo.[3][4] Jediný syn manželů Svobodových Miroslav byl ve svých necelých 18 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. Tam byli popraveni i oba bratři Ireny Svobodové Jaroslav a Eduard Stratilovi a Svobodův synovec Jan Doležal. V koncentračním táboře Ravensbrück byla zavražděna Anežka Stratilová, matka Ireny Svobodové.[5] Dalších 15 členů z obou rodin manželů Svobodových bylo tři roky vězněno v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě.[5]

Samotná Irena Svobodová s dospívající dcerou Zoe unikly zatčení a od listopadu 1941 do května 1945 se skrývaly u statečných a obětavých lidí na Moravě. S jejich ukrýváním pomáhal mimo jiné katolický kněz Jan Dokulil, působící v Uhřínově, který byl švagrem katolického básníka a spisovatele Jana Zahradníčka. V posledních letech války, tedy od roku 1943 do května 1945, se Irena a Zoe Svobodovy ukrývaly v obci Džbánice blízko Moravského Krumlova.[5]

Po válce se Irena Svobodová angažovala v Červeném kříži a doprovázela svého manžela jako ministra národní obrany a armádního generála na různá oficiální setkání, která ovšem neměla ráda. Ministrem zůstal i po únoru 1948, ale postupně ztrácel důvěru vedení KSČ a v dubnu 1950 byl z funkce odvolán. Byl jmenován náměstkem předsedy vlády, pověřeným vedením Čs. státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. V září 1951 byl však odvolán i z této funkce a Svobodovi odešli do jeho rodiště – Hroznatína, kde pomáhali založit JZD. Poté, v listopadu roku 1952, byl Svoboda uvězněn a obviněn ze sabotáže. Propuštěn byl po několika výsleších v prosinci téhož roku, avšak rehabilitován byl až po Chruščovově přímluvě v roce 1954 a krátce nato se s manželkou vrátili zpět do Prahy.

Po zvolení Ludvíka Svobody prezidentem (1968) se Irena Svobodová stala první dámou Československa a starala se o prezidentskou domácnost. Odmítla bezplatné zásobování prezidentské kuchyně, a proto platila za vše jako všichni ostatní, podílela se na projektu SOS dětských vesniček. Mezi zaměstnanci hradu byla velmi oblíbená.[6]

Po manželově vynuceném odchodu z prezidentského úřadu (1975) oba dožili zbytek života v Praze. Irena Svobodová přežila svého manžela jen o 10 měsíců.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřela soudružka Irena Svobodová. Rudé právo. 18. 7. 1980, s. 2. Dostupné online. 
  2. Matrika oddaných, Velehrad, 1908-1929, snímek 163
  3. RICHTER, Karel, …a v zádech měli smrt, TEMPO, Třebíč, 1997.
  4. Život Ireny Svobodové byl jako na houpačce. iDNES.cz [online]. 2008-02-01 [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. 
  5. a b c KOSATÍK, Pavel. Devět žen z hradu. Praha: Mladá Fronta, 1999. 413 s. ISBN 80-204-0776-6. Kapitola 7, s. 256-290. 
  6. Jan Ziegler. Život Ireny Svobodové byl jako na houpačce [online]. Idnes.cz, 2008-02-01 [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]