Viera Husáková
| Viera Husáková | |
|---|---|
| 7. první dáma Československa | |
| V roli: 29. května 1975 – 20. října 1977 | |
| Předchůdkyně | Irena Svobodová |
| Nástupkyně | Olga Havlová |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Rodné jméno | Viera Čáslavská |
| Narození | 14. června 1923 Bratislava  Československo |
| Úmrtí | 20. října 1977 (ve věku 54 let) Bratislava Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Slávičie údolie |
| Choť | Gustáv Husák (1973–1977) Jozef Miller |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
| Profese | překladatelka a novinářka |
| Commons | Viera Husáková |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Viera Husáková, rozená Čáslavská, (14. června 1923 Bratislava – 20. října 1977 Bratislava) byla slovenská novinářka a překladatelka z francouzštiny a němčiny, první dáma Československa z pozice druhé manželky osmého československého prezidenta Gustáva Husáka.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v dobře zajištěné české rodině žijící v Bratislavě. Jejím otcem byl inspektor státních lesů Karel Čáslavský. Díky rodinnému zázemí jí bylo dopřáno dobré vzdělání, což později zúročila v roli první dámy. Vystudovala právnickou fakultu v Bratislavě, vstoupila do Komunistické strany Československa, pak se vdala za právníka Jozefa Millera. Z manželství s Millerem vzešly dvě děti – syn Vladimír a dcera Alexandra.
Od roku 1948 pracovala jako redaktorka komunistických novin Pravda. Poté, co její první manžel upadl v 50. letech 20. století v nemilost komunistického režimu, odešla do méně exponovaného místa v redakci časopisu Slovenka. Přes všechny ústrky zůstávala přesvědčenou komunistkou. Na začátku šedesátých let získala místo v časopise Kultúrny život, kde se poprvé potkala s Gustávem Husákem (podle jiné verze s ní měl Husák známost už v době Slovenského národního povstání[1]). Kvůli Husákovi se později rozvedla.
K sňatku došlo až v roce 1973,[2] když byl Husák, přední komunistický funkcionář, pozván Indirou Gándhíovou i s manželkou na oficiální návštěvu Indie.[3] Protože byl Husák rozvedený, proběhla před touto cestou urychlená a utajená svatba.[4] Viera i nadále poté žila v Bratislavě a do Prahy cestovala jen na oficiální akce nebo na víkendy. V roce 1975 se Gustáv Husák stal československým prezidentem.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
V pondělí 17. října 1977 byla Husáková hospitalizována v lázních Bardejov kvůli ozdravnému pobytu, a to společně se sekretářkou předsedy vlády SSR Blankou Schmizingovou. Ve čtvrtek 20. října kolem 13. hodiny šly spolu na oběd do vily Carola. Husáková, která byla silně krátkozraká a nosila tmavé brýle, přehlédla schod u vchodových dveří, zakopla o něj a upadla na levý bok. Protože trpěla zvýšenou lámavostí kostí, naštípla si při tomto pádu levou ramenní kost. Přestože by tuto frakturu dokázali ošetřit místní lékaři, byl o úrazu informován hlavní chirurg bratislavského Státního sanatoria profesor Pavol Novák (který Husákové v letech 1974 a 1976 ošetřoval dvě dřívější zlomeniny) a ten rozhodl o jejím převozu do Bratislavy, ačkoliv ho ředitel výslovně žádal, aby tento transport zvážil.
Vrtulník Leteckého oddílu Federálního ministerstva vnitra Mi-8, s imatrikulací B-8428, přistál v Bardejově před 17. hodinou. Profesor Novák, který s ním přiletěl, po prohlédnutí rentgenových snímků potvrdil svůj předchozí příkaz okamžitě transportovat Husákovou do Bratislavy (ačkoliv vedení lázní počítalo s tím, že odlétat budou až druhý den po rozednění a všem zařídilo nocleh a stravu). Kapitán letu Milan Fabík také naléhal na co nejrychlejší odlet zpět. V 17:13 tak vrtulník s Husákovou, Novákem a třemi členy posádky odstartoval nejprve do Popradu, kde natankovali palivo, a poté přímo do Bratislavy. Během letu se však výrazně zhoršilo počasí na letišti v Bratislavě: zatímco v 17:30 bylo jasno s viditelností 1800 m, vzápětí se začala tvořit mlha a v 18:00 už byla viditelnost jen 400 m, v 19:00 dokonce jen 50 m a letiště přestalo odbavovat, dispečink posádce vrtulníku doporučil přistát v Piešťanech. Kapitán Fabík to odmítl a místo toho v 19:20 (kdy byli cca 9 km od cíle) požádal o plné rozsvícení naváděcích světel v Bratislavě. První pokus o přistání kolem 19:30 se nezdařil, pilot byl zřejmě oslněn naváděcími světly a požádal o jejich ztlumení. Při druhém pokusu v 19:35 však vrtulník pár metrů od okraje dráhy havaroval, došlo k jeho částečnému roztříštění a k vymrštění většiny členů posádky do okolí. V husté mlze a bez naváděcích signálů byly trosky vrtulníku nalezeny až ve 20:38. Husáková i personál vrtulníku byli po smrti, profesora Nováka vyprostili z kabiny v bezvědomí, ale i on zemřel během několika hodin.
Podle závěrečné zprávy z 15. listopadu 1977, kterou sepsal podplukovník Juraj Gbúr, byl pilot během přistání v mlze oslněn světelnou řadou Calvert a po jejím ztlumení začal s vrtulníkem prudce klesat k ranveji. Poté, co se v malé výšce dostal nad posekané kukuřičné pole, se ve vzduchu zvířily zbytky rostlin a prach, pilot ztratil prostorovou orientaci a vlivem setrvačnosti stroje už nedokázal vystoupat zpět, vrtulník naopak ještě několik sekund klesal a nakonec zavadil předním podvozkovým kolem i okrajem listů rotoru o zem. Za příčinu nehody tak byla označena chyba posádky, která se rozhodla letět v krajně nevhodných podmínkách: „Povětrnostní podmínky v době přiblížení na přistání na Letišti Bratislava Ivanka byly naprosto nevhodné pro přistání a již předem vylučovaly úspěšné dokončení přistání.“[5][6]
Prezident republiky Husák byl o nehodě informován téhož večera (ostatně sám několikrát telefonoval do Bratislavy, aby mu potvrdili, zda jeho žena v pořádku dorazila do sanatoria). Úmrtí manželky jím velmi otřáslo, na několik týdnů se zcela stáhl z veřejného života a jeho psychický stav byl zjevný i při jeho novoročním projevu 1. ledna 1978.
Pohřeb Viery Husákové se konal 24. října 1977 v Bratislavě.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ŠTROUGAL, Lubomír. Paměti a úvahy. Praha: Nakladatelství Epocha; Pražská vydavatelská společnost, 2009. 226 s.
- ↑ Osamělý vlk z hradu, časopis Týden 45/2011 str.32
- ↑ PÁNEK, Jiří. Smrt, která zdrtila Husáka. O manželku přišel při nehodě vrtulníku. iDNES.cz [online]. 2017-10-20 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online.
- ↑ KOSATÍK, Pavel. Osm žen z Hradu. Manželky prezidentů. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0367-1. S. 320.
- ↑ FOJTÍK, Jakub. Policejní vrtulníky. Praha: Naše vojsko, 2007. 173 s. ISBN 978-80-206-0870-3. S. 43.
- ↑ PÁNEK, Jiří. Smrt, která zdrtila Husáka. O manželku přišel při nehodě vrtulníku. iDNES.cz [online]. iDNES.cz, 2017-10-20 [cit. 2021-03-22]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Viera Husáková (1923–1977). Manželkou prezidenta zapomnění, s. 303–315.
- ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viera Husáková na Wikimedia Commons - Viera Husáková se na Pražský hrad provdala
- Ecce Homo – Viera Husáková-Millerová, rozená Čáslavská Archivováno 1. 2. 2009 na Wayback Machine.
- Katastrofa 20. 10. 1977
- Neznáma história: Havária Husáka zlomila
- https://www.sme.sk/c/2325941/dve-manzelky-gustava-husaka.html Dve manželky Gustáva Husáka]
- Gustáv Husák
- Historie.cs – Mesiáš Husák (video)
