Lichnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lichnice

Zřícenina hradu Lichnice
Základní informace
Výstavba 1250
Stavitel Ronovci
Poloha
Adresa Třemošnice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Lichnice
Red pog.svg
Lichnice
Další informace
Kód památky 51730/6-987 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lichnice či Lichtenburk je zřícenina hradu v Železných horách, nacházející se na stejnojmenném skalnatém návrší v nadmořské výšce 480 m n.m. nad městem Třemošnice, vzdušnou čarou 15 km jihozápadně od města Chrudim. Lichnice leží při hranici národní přírodní památky Kaňkovy hory a je součástí CHKO Železné hory. Postaven byl rodem Ronovců, a to buď Jindřichem ze Žitavy, nebo jeho synem Smilem, který se zval právě podle hradu Lichtenburk.

Konstrukce hradu[editovat | editovat zdroj]

Hrad Lichnice má tvar pravidelného trojúhelníku o rozměrech 120 × 110 × 80 metrů. 110 metrová východní část byla opatřena bránou s přístupovou cestou a byla chráněna mohutným příkopem s valem. Příkop se táhl i pod jihozápadní 120 metrovou stranou. Severní strana byla chráněna Lovětínskou roklí. V první (Lichtenburské) fázi výstavby měl hrad obvodovou hradbu se zašleněnou okrouhlou plochostropou obytnou věží na severovýchodním nároží. Kastelologové předpokládají i druhou věž s břitem v jižním nádvoří. Hradby byly opatřeny parkánem, který byl přístupný z hlavní obdélníkové brány. O stavbách uvnitř hradu se toho moc neví, zjištěna byla studna a zbytky obdélníkové stavby v západním nároží (Tomáš Durdík zde předpokládá dokonce třetí věž, obdélníkový donjon). Hrad pak prošel pozdně gotickou přestavbou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Smil ze Žitavy, potomek rodu Ronovců později zvaný z Lichtenburka získal zdejší panství v roce 1249 za odměnu od krále.[1]. Roku 1250 dal stavět na skalnatém kopci zvaným Světlice hrad, nazývaný nejdříve Lichtenburk a až od 16. století Lichnice. Název vznikl z přeložení slova Světlík do němčiny (licht = světlo, burg = hrad).

  • Hrad Lichnice byl často v zástavě a roku 1333 ho získal král Jan Lucemburský.
  • V roce 1350 jeho syn, král Karel IV. zařadil hrad do korunního majetku, patřil mezi královské hrady, které neměly být dávány do zástavy.
  • V roce 1377 byl hrad převeden do věn českých královen.
  • V roce 1421 hrad získává Hynek Krušina z Lichtenburka.
  • V roce 1428 Východočeští sirotci (označení pro husity ve Východních Čechách, takto si začali říkat po smrti vojevůdce Jana Žižky) obléhali Lichnici. Obléhání trvalo rok, na podzim roku 1429 se obránci hradu vzdali.
  • V roce 1490 hrad získal od Vladislava II. Mikuláš mladší Trčka z Lípy. Tato doba je velice významná pro hrad Lichnici, znamenala rozkvět a rozvoj hradu. Byly zde prováděné opravy hradu a vystavena nová pozdně gotická budova.
  • V roce 1555 byla Lichnice prodána Robmhápům ze Suché.
  • V roce 1610 hrad za vlády Zikmunda Robmhápa vyhořel. Zikmund ho již neobnovil a usadil se v Třemošnici.
  • V roce 1637 získal hrad císař Ferdinand II. a byla zde umístěna vojenská posádka.
    Žižkův dub
  • V roce 1646 byl hrad obléhán Švédy.
  • V roce 1649 vydal císař Ferdinand III. rozkaz zbořit hrady, týkalo se to i Lichnice. Neznamenalo to přímo zkázu hradu. Způsobilo to zpočátku pozvolný úpadek a později zpustnutí kdysi tak krásného hradu.
  • V roce 1747 Lichnici kupují Millesimové do ronovského panství.
  • V roce 1800 byla Lichnice převedena Nadaci pro zchudlé šlechtičny.

Nová historie[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti v okolí[editovat | editovat zdroj]

Žižkův dub[editovat | editovat zdroj]

Památný dub, podle odhadů 750 let starý, se nachází v malém městečku Podhradí, ležícím pod zříceninou hradu Lichnice. Pyšní se nejen svou košatou korunou, ale také kmenem měřícím v obvodu 9 metrů. Husité několikrát dobývali Lichnici, ale ani jednou se sám Jan Žižka tažení nezúčastnil, přesto lidé nazývají tento dub Žižkovým.

Dívčí kámen

Dívčí kámen[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dívčí kámen (vyhlídka).

Vyhlídka Dívčí kámen se nachází na skalnatém výběžku, ze kterého je možno vidět území podél řeky Doubravy a do Lovětínské rokle na NPR Lichnice - Kaňkovy hory.

Lovětínská rokle[editovat | editovat zdroj]

Touto roklí protéká Lovětínský potok, ve kterém můžeme nalézt obrovské balvany tzv. železnohorské krystaliniky. Rokle je sevřena skálou Krkaňkou (566 m n. m.), která se nachází naproti zříceniny hradu Lichnice. Lovětínská rokle patří do Národní přírodní rezervace Lichnice - Kaňkovy hory a Chráněné krajinné oblasti Železné hory.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Poklad[editovat | editovat zdroj]

O Lichnici se vypravuje, že se zde nacházela tajná chodba. Právě touto chodbou utekly tři dcery tamního rytíře, když Lichnici dobyl nepřítel. Schovaly se u lidu, který žil pod hradem. Prosily o pomoc, za kterou jim nabídly tři mošny. Obyvatelstvo je obléklo do starých šatů a cestou do bezpečí jim sestry vyprávěly, že na hradě zanechaly poklad, ale nikdo se ho nemůže zmocnit, protože ho hlídá obrovský černý pes. Obyvatelé tomu uvěřili a po pokladu nepátrali, ale po válce hrad zpustl a někteří lidé se odvážili jít do hradu a hledat poklad. Pokaždé když vešli dovnitř, zhaslo světlo a lidé se vraceli s prázdnou.

O kruté panně Miladě[editovat | editovat zdroj]

S vyhlídkou Dívčí kámen je spojena pověst o kruté lichnické hradní panně Miladě. Za deštivé a bouřlivé noci se kůň jejího otce splašil a oba se zřítili ze skály. Milada po smrti svého otce nenáviděla všechny skály kolem hradu. Udatní rytíři žádali o ruku Milady, ale ona prohlásila, že si vezme za muže pouze toho rytíře, který se vydá na osudný sráz nad Lovětínskou roklí, kde zemřel její otec a tam se s koněm třikrát otočí. Skála byla velmi tvrdá, takže se do ní nezaryly ani ty nejostřejší podkovy a rytíři, kteří ji chtěli získat za manželku umírali. Jednou se objevil odvážný rytíř (bratr jedné z obětí), který ve zkoušce obstál, protože vložil svému koni do podkov démanty. Vytáhl z toulce šíp a vystřelil na Miladu. Šíp jí projel srdcem a zabil ji. Rytíř zmizel na svém koni a nikdo ho už nikdy neviděl.

O původu jména Lichnice[editovat | editovat zdroj]

Na výběžku Železných hor si bohatý Ronovec Lidoslav vystavěl hrad, který obklopovaly lesy. Často sem jezdila knížata lovit zvěř. Jednou sem zavítal kníže s družinou, když byl na návštěvě v Kutné Hoře. Při lovu se z houští vynořil divoký kanec a družina se rozutekla, kníže zůstal sám a statečně zvíře skolil. Začalo se stmívat a kníže se chtěl vrátit, prodíral se houštím a byl velmi unavený. V tom před sebou spatřil strmou skálu a na jejím vrcholu jakýsi hrad, v jednom okně zářilo světlo. Zatroubil na lovecký roh a z hlásné věže se vyptávali, kdo je. Potom spustili padací most a knížete pustili do hradu. Lidoslav ho uctivě uvítal a pohostil. Ráno si kníže prohlédl hrad a byl udiven jeho krásnou polohou. Při loučení s Lidoslavem mu řekl, že bez světla z okna by zabloudil v lese a třeba i zahynul a ať se jeho hrad nazývá Světlice a on sám je rytířem Světlickým. (Světlice – německy Lichtenburg, odtud Lichnice, Licht – německy světlo)

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

  • Každoročně se zde pořádají folkové a rockové festivaly. Na rock festu, který se pořádá v srpnu fanoušci mohli vidět např. skupinu Volant, Duklu Vozovnu, Totální nasazení a mnoho dalších. Na folkovém festivalu, který se koná v červenci, příznivci tohoto žánru mohli vidět např. Pádlo, Pouta, Pidilidi, Detto, Wyrton a další.
  • Dále můžete obdivovat šermířské představení, které se koná většinou v létě. Objevili se tu kapely jako Fraternitas nebo Rytíři krále Jana.
  • Dále se na Lichnici konají dětské dny. Sjíždějí se sem lukostřelci z nedalekého městečka Ronova nad Doubravou a předvádějí dětem své umění.
  • Každoročně zde můžete vidět vždy koncem školního roku ohňové vystoupení a divadlo pořádané amatérskou skupinou Andor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 11.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dívčí kámen – Josef a Eva Prchalovi, Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1976

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]