Libuše Palečková
| Libuše Palečková | |
|---|---|
| Jiná jména | Ribushe Parechikobä |
| Narození | 4. září 1937 Milín |
| Úmrtí | 2013 (ve věku 75–76 let) Praha |
| Alma mater | Divadelní akademie múzických umění |
| Povolání | Filmová a divadelní scenáristka, scénografka, režisérka, spisovatelka, ilustrátorka, básnířka |
| Choť | Josef Paleček |
| Děti | Veronika Palečková |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Libuše Palečková (4. září 1937 Milín u Příbrami – 2013 Praha)[1][2] byla česká režisérka, scenáristka, básnířka, autorka dětských knih.
Život a studia[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Milíně u Příbrami 4. září 1937 jako Libuše Skočdopolová[2] V Broumově absolvovala gymnasium.[3] Po maturitě byla přijata na Divadelní fakultu AMU v Praze, obor režie, dramaturgie a scénické výtvarnictví, kterou absolvovala v roce 1960.[4] Používala pseudonym Ribushe Parechikobä[5].
Film a divadlo[editovat | editovat zdroj]
V roce 1960 napsala svůj první scénář k absolventské divadelní inscenaci podle Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější a Pierot a Kolombína. Je autorkou čtyř scénářů ke střihovým dokumentům, které napsala v roce 1964 pro Krátký film Praha: Smích a pláč; Šťastný Nový rok; Jak uzditi koně a Zlatý poklad republiky.
Od roku 1965 pracovala v Československé televizi a později v Ústředním loutkovém divadle. Jako asistentka režie spolupracovala s režiséry Františkem Vláčilem a Karlem Kachyňou.[6] Hrála ve filmu režiséra Juraje Herze Sběrné surovosti.[7]Na své náměty psala scénáře pro Filmové studio Barrandov.[6] Mezi úspěšné realizace se řadí námět a scénář k filmové povídce k celovečernímu filmu Dno, natočeném Filmovým studiem Barrandov v roce 1966.
Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, kdy došlo k výměně celých redakcí v různých médiích i ke změnám v dramaturgických záměrech, skončily všechny její dosavadní aktivity a zůstala bez práce.
Po delší přestávce byly realizovány v roce 1977 její tři scénáře pro Krátký film Praha: Čtyři doby (ke kolážím Ludmily Jiřincové); k filmové eseji - Pane a jakou máte vlastně cenu? a k filmové grotesce – Vždyť přece každé jablko má svého bubáka.[6]
Pro Krátký film Praha byl určen scénář k animovanému filmu Tylínek a v roce 1982 na svůj námět napsala scénář k animovanému filmu Kouzelný sad.[8] V letech 1985 až 1986 Československá televize ve spolupráci s Krátkým filmem Praha, realizovala na motivy příběhu Čaroděj ze země OZ podle jejího scénáře a za spolupráce s Václavem Nývltem, televizní seriál Kouzelník ze Smaragdového města.
V roce 1995 dostala od UNESCO objednávku na scénář pro film k Roku tolerance. Vzniklá synopse k moralitě Nejsem nepřítel, jsem jenom jiný, nebyla pro nedostatek financí realizována a konkurz byl předčasně zrušen.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Jako autorka poezie pro dospělého čtenáře napsala a do tisku předala v roce 1967 básnickou sbírku – Výprodej, která byla přijatá k vydání nakladatelstvím Československý spisovatel Praha, ale po okupaci 1968 byla vyřazena z výroby a autorce vrácena. Některé verše byly později publikovány v Literárních novinách.[9]
Publikovala verše v časopisech Host do domu, Orientace, Plamen, Mladý svět a Literární noviny. První společnou obrázkovou knihu pro děti vydala se svým mužem Josefem Palečkem ve Švýcarsku v nakladatelství Nord-Süd Verlag.[10] Od té doby vydala sama, nebo společně s manželem, mnoho titulů obrázkových knih ve více než 27 zemích světa (Rakousko, Německo, Dánsko, Francie, Japonsko a další).[10] Za obrázkové knihy získala sama, nebo společně s manželem, řadu ocenění a nominací.[11] V roce 2000 byla nominovaná za sbírku básní – Řádky na drážďanskou cenu Lyrika 2000.[6]
Je matkou Veroniky Palečkové (* 1962) akademické malířky, grafičky a majitelky nakladatelství Popokatepetl.[12]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Mimo knižní ceny byla oceňována sama, nebo společně s manželem i za scénáře či režijní práci pro český film.
- 1972 Cena města Vídně (společně s manželem)
- 1974 Čestné uznání za nejkrásnější knihu Rakouska roku 1974 Veselý pán
- 1974 Francouzská literární cena Grand Prix de Treize
- 1978 Cena festivalu animovaných filmů v Gottwaldově (dnes Zlín) za film Tylínek
- 1980 Italská cena Premio di letteratur per L´infanzia za publikaci Malá večerní hudba.
- 1982 Cena Národní galerie za film Kouzelný sad (společně s Josefem Palečkem).
- 1983 Ocenění za animovaný film Kouzelný sad
- 1989 Státní cena Rakouska za obrázkovou knížku Kouzelná mašlička
- 2000 Cena za přínos k rozvoji dětského čtenářství
- 2000 Zlatá stuha za ediční počin při vydání celkově mimořádné publikace Dárek[13]
Knižní dílo[editovat | editovat zdroj]
- Hvem er den staerkeste in hele verden. [Kodaň]: Bergs forlag, 1973.
- Lykkefuglen. Copenhagen: Palbe, 1973.
- Je ne me plais pas partout... [Paris]: Hatier, 1974.Der kleine Tiger. Hamburg: Friedrich Oetinger, 1974.
- Der lustige Mann. Wien: Jungbrunnen, 1974.
- Filínek: příběh malého hrocha. 1.vyd. Praha: Albatros 1975.
- Siločáry : výběr z básní : 1960 - 1965. Soukromý tisk 1980. 19 s.
- The Bird of Happiness: Based on a Czech folktale. Guilford: Lutterworth Press, 1980.
- O malém tygrovi. 1.vyd. Praha: Albatros,1985.
- Kouzelný sad: orientální pohádka.1.vyd. Praha: Mladá fronta,1986. 48 s.
- Das Zauberband. Wien: Jungbrunnen, 1988.
- Nee ik ben niet bang. [Naarden]: Vier Windstreken, 1995.ISBN 90-5579-013-3
- Non, je n'ai pas peur! Non, non. Gossau Zurich: Nord-Sud,1995.ISBN 3-314-20874-X
- Řádky: (1964-1968). Vydání první. Praha: Popokatepetl, 1998. ISBN 80-238-3491-6
- Dárek. 1.vyd. Praha: Popokatepetl, 2000. ISBN 80-238-5422-4
- Kaba no Tirīnekku. Překlad Sakae Kimoto. 1. vyd. Tōkyō: Purojekuto ano, 2006. ISBN 4-903117-03-0
- Kdo je kdo? 1.vyd. [Praha]: Popokatepetl, 2009. 55 s. ISBN 978-80-904434-3-3
- Chiisana yoru no ongakukai / Ribushe Parechikobā; [illustration: Yozefu Parecheku; traduction: Yūko Kimura]. Tōkyō: Attoāmuzu. ISBN 978-4-903116-02-0
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Jako členka Českého svazu výtvarných umělců se zúčastňovala kolektivních výstav[5]
- 1979 Výtvarní umělci dětem, Praha
- 1985 Vyznání životu a míru , Praha, Bratislava
Žila v Praze. Zemřela v roce 2013.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Palečková, Libuše, 1937–2013 [online]. Knihovna Památníku národního písemnictví [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Libuše Palečková. Filmový přehled [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Víte, že Josef a Libuše Palečkovi získávali světová ocenění. Školy Nome [online]. Gymnázium Broumov [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Palečková Libuše (1937–2013) [online]. Obec Milín [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Libuše Palečková [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Libuše Palečková. FDb.cz [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Sběrné surovosti (1965). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Libuše Palečková. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ PALEČKOVÁ, Libuše. Najít to slovo... Snad ... Literární noviny. 1994, roč. 5, čís. 47, s. 8. ISSN 1210-0021.
- ↑ a b STEHLÍKOVÁ, Blanka. Abeceda lásky: Osobnosti které jsem znala. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 238 s. ISBN 978-80-2041917-0. S. 212,213,214.
- ↑ ŠUBRTOVÁ, Milena. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 465 s. ISBN 978-80-7277-506-4.
- ↑ Popokatepetl. www.popokatepetl.cz [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ STEHLÍKOVÁ, Blanka. Dárek (nejen) dětem. Nové knihy. 2000, roč. 40, čís. 47, s. 50. ISSN 0322-922X.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění. Praha: Český fond výtvarných umění. 1984. 156 s.
- Kdo je kdo Česká republika, Federální orgány ČSFR 91/92. Praha: Nakladatelství Kdo je kdo. 1991. 662 s. ISBN 80-901103-0-4
- TRANTINA, Václav. Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu. Příbram: Knihovna Jana Drdy. 2001. 304 s. ISBN 80-86240-44-4
- ŠUBRTOVÁ, Milena. Slovník autorů pro děti a mládež II. Praha: Libri 2012. ISBN 978-80-7277-506-4
