Ludmila Jiřincová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ludmila Jiřincová
Narození 9. května 1912
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. ledna 1994 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání malířka, ilustrátorka a grafička
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Jiřincová (9. května 1912 Praha22. ledna 1994 Praha) byla významná česká malířka, ilustrátorkagrafička.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako nejmladší ze tří dětí pražského krejčího Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové. Přes babičku Karolínu, rozenou Engelmüllerovou, byla spřízněna s malířem Ferdinandem Engelmüllerem[1].

Studovala na soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha (1924-1934) na Vinohradech, v bechyňské keramické škole (1935) a studia ukončila v ateliéru grafiky  u T. F. Šimona na AVU v Praze (1939). Soukromě u ní studovala grafička Hana Storchová [2]. Své vzpomínky vyprávěla Ladislavu Danešovi, který je zaznamenal písemně, do zvukové podoby je převedl Milan Friedl.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Jejím druhým manželem byl malíř Jaroslav Novák.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se věnovala typicky ženským tématům, přírodním motivům květin, zátiší a krajinářství jižních Čech. Vytvořila velký počet grafických listůex libris, dále se věnovala ilustraci, malbě a plakátové tvorbě. Využívala často litografii nebo suchou jehlu, díky studiu v ateliéru a grafické dílně T. F. Šimona ovládala také méně obvyklé techniky, jako byla mezzotinta nebo tečkovací technika, a tehdy teprve nastupující serigrafie (sítotisk).

Ilustrovala často romantickou dívčí literaturu a poezii. Spolupracovala na vydávání bibliofilií např. s Lyrou pragensis. Vytvořila také kreslený film s titulem Slóvce M (1965), režírovaný J. Brdečkou, získala za něj ocenění na filmovém festivalu v Bologni [4]. Pro poetické vidění skutečnosti a stylizaci postav bývala její tvorba srovnávána s dílem Jana Zrzavého[5].

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnila se mnoha tuzemských i zahraničních výstav. Od roku 1941 pravidelně vystavovala na členských výstavách Hollaru a SVU Mánes.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, muzea v Mělníku, v Kabinetu ex libris Památníku národního písemnictví (pobočka v Chrudimi) a dalších institucích.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1960 získala ocenění za nejkrásnější knihu ČSSR
  • v roce 1982 obdržela titul zasloužilé umělkyně.

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Zemřela bez dědiců. Její pozůstalost byla předána do Národního muzea a rozdělena mezi oddělení starších českých dějin (nábytek a drobné starožitnosti) a Knihovnu (grafika, kresby a knihy).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archiv hl. m. Prahy, Konskripční přihlášky obyvatel:[1]
  2. Jiřincová Ludmila malířka - artbohemia. www.artbohemia.cz [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  3. LOJKA, Karel. Vzpomínka na malířku Ludmilu Jiřincovou. Pozitivní noviny. 9. 5. 1912. Dostupné online. 
  4. [2]
  5. L. Hlaváček, Ludmila Jiřincová, 1991, s. 25n.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ludmila Jiřincová, katalog výstavy. Předmluva Jaromír Pečírka. Praha 1951
  • HLAVÁČEK, Luboš: Ludmila Jiřincová. Odeon Praha 1991
  • REŽNÝ Pavel: Soupis grafického díla Ludmily Jiřincové. Hollar Praha 1964
  • STEHLÍKOVÁ Blanka: Současná česká ilustrace. Odeon Praha 1981

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]