Ladislaus Szögyény-Marich

Ladislaus hrabě Szögyény-Marich
Rakousko-uherský velvyslanec v Německu
Ve funkci: 1892 – 1914
Předchůdce	Emerich Széchényi
Nástupce	Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst
Ministr a latere uherské vlády
Ve funkci: 24. prosince 1890 – 24. října 1892
Předchůdce	Béla Orczy
Nástupce	Géza Fejérváry
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana (Uhersko) Deákova strana
Narození	12. listopadu 1841 Vídeň
Úmrtí	11. července 1916 (ve věku 74 let) Csór
Rodiče	László Szőgyény-Marich, Sr.
Profese	diplomat a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	László Szőgyény-Marich (1840–1916)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislaus hrabě Szögyény-Marich (Ladislaus/László Graf Szögyény-Marich von Magyar-Szögyen und Szolgaegyháza) (12. listopadu 1841, Vídeň – 11. června 1916, Csór, Uhersko) byl rakousko-uherský diplomat a politik. Od mládí byl státním úředníkem, později se uplatnil v politice a od roku 1882 působil v diplomacii, v této době byl patřil k důvěrným přátelům následníka trůnu prince Rudolfa. V letech 1890–1892 byl ministrem uherské vlády a nakonec dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem v Německu (1892–1914). Byl rytířem Řádu zlatého rouna a v roce 1910 byl povýšen na hraběte.

Životopis

Ladislaus Szögyény-Marich s rodinou (1898)

Erb rodu Szögyény-Marich

Pocházel ze šlechtické rodiny s tradicí ve státních službách, jeho otcem byl László Szögyény-Marich (1806–1893), předseda uherské panské sněmovny a rytíř Řádu zlatého rouna. Ladislaus, označovaný jako mladší, vystudoval práva na vídeňské univerzitě a původně působil jako státní úředník v Székesfehérváru, kde rodina vlastnila statky. Od roku 1869 byl poslancem říšské rady, kde byl zároveň členem výboru pro zahraniční záležitosti, politicky patřil ke stoupencům Ference Deáka. Od mládí byl přítelem uherského politika Benjamina Kállaye a v roce 1882 jej nahradil ve funkci sekčního šéfa na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí. Po odchodu L. Hoyose do Paříže byl od roku 1883 byl na ministerstvu zahraničí prvním sekčním šéfem, téhož roku byl jmenován tajným radou. V této době se stal jedním z blízkých přátel korunního prince Rudolfa, který s ním často konzultoval své politické názory. Rudolfovou poslední vůlí byl Szögyény-Marich pověřen delikátním úkolem uspořádat soukromé písemnosti v následníkově psacím stole. V uherské vládě Julia Szápáryho zastával v letech 1890–1892 funkci ministra a latere, tedy zástupce uherské vlády ve Vídni. V letech 1892–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Berlíně a v rámci upevňování spojeneckých vztahů s Německem patřil k významným osobnostem diplomacie. V celoevropském kontextu se také jednalo o jedno z nejdelších funkčních období na jednom diplomatickém postu. Odvolán byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů na jaře 1914 krátce před první světovou válkou. Zemřel o dva roky později na rodovém sídle Csór poblíž Székesfehérváru.

V roce 1900 obdržel Řád zlatého rouna, dále byl nositelem Řádu železné koruny (1886), velkokříže Leopoldova řádu (1896). Při odchodu do penze mu byl udělen Řád sv. Štěpána (1914). V roce 1910 byl povýšen do hraběcího stavu a stal se členem uherské panské sněmovny.

Jeho manželkou byla baronka Irma Gerambová (1848–1926), s níž měl pět dětí.

• Zikmund Maria (2. 7. 1874, Budapešť – 12. 3. 1880) zemřel v dětství,
• Kamila (4. 4. 1876, Budapešť – 11. 2. 1966), manž. 1899 hrabě József Somssich de Saard (19. 12. 1864, Štýrský Hradec – 22. 1. 1941, Budapešť), politik a diplomat, maďarský ministr zahraničí 1919–1920, velvyslanec ve Vatikánu 1920–1924
• Marie Anna (14. 7. 1877, Budapešť – 24. 2. 1965, tamtéž), manž. 1913 hrabě Géza Somssich de Saárd (16. 1. 1866, Nagyatád – 28. 12. 1929, tamtéž)
• Ilona (17. 3. 1879, Budapešť – 11. 12. 1950, Štýrský Hradec), manž. 1911 hrabě Karel Ferdinand Chorinský (3. 4. 1873, Veselí nad Moravou – 11. 3. 1948, Štýrský Hradec)

Odkazy

Literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel; Odeon, Praha, 1993; 437 s. ISBN 80-207-0433-7
• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
• STELLNER, František: Poslední německý císař; Praha, 1995; 472 s. ISBN 80-85846-04-7

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislaus Szögyény-Marich na Wikimedia Commons
• Ladislaus Szögyény-Marich in Österreichisches Biographisches Lexikondostupné online

Reference

Autoritní data	GND: 1019704195 VIAF: 232121513 WorldCat Entities: E39PBJqk4MT4jbm4pjjwcqqCwC WorldCat Identities: viaf-232121513