Ladislaus Hoyos
| Ladislaus hrabě Hoyos-Sprinzenstein | |
|---|---|
 Erb rodu Hoyosů | |
| Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii | |
| Ve funkci: 1883 – 1894 | |
| Předchůdce | Felix Wimpffen |
| Nástupce | Anton Wolkenstein-Trostburg |
| Rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku | |
| Ve funkci: 1878 – 1882 | |
| Předchůdce | nově zřízené diplomatické zastoupení |
| Nástupce | Ernst von Mayr |
| Rakousko-uherský vyslanec v USA | |
| Ve funkci: 1875 – 1878 | |
| Předchůdce | Wilhelm Schwarz-Senborn |
| Nástupce | Ernst von Mayr |
| Narození | 25. srpna 1834 Mauer  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. ledna 1901 (ve věku 66 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Titul |  hrabě |
| Choť | (1875) Františka Herbersteinová (1850–1920) |
| Rodiče | Jindřich Alfons z Hoyos-Sprinzensteinu (1804–1854) a Felicitas Zichyová (1809–1880) |
| Příbuzní | Arnošt Karel z Hoyos-Sprinzensteinu a Josef Hoyos (sourozenci) |
| Profese | diplomat a velvyslanec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ladislaus hrabě Hoyos-Sprinzenstein (německy Ladislaus Graf von Hoyos-Sprinzenstein, Freiherr von Stüchsenstein; 25. srpna 1834 Mauer, Rakousko – 23. ledna 1901 Vídeň, Rakousko) byl rakousko-uherský diplomat ze šlechtické rodiny. V diplomacii působil od roku 1856, později zastával funkci vyslance v různých zemích (USA, Rumunsko), svou kariéru zakončil jako dlouholetý velvyslanec ve Francii (1883–1894).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré šlechtické rodiny Hoyosů španělského původu[1], narodil se jako druhorozený syn hraběte Jndřicha Hoyose (1804–1854), matka Felicie (1809–1880) patřila k významné uherské rodině Zichyů, byla dcerou prezidenta uherské dvorské komory hraběte Karla Zichyho. Díky sňatkům dalších příbuzných měl Ladislaus rodové vazby také na rodiny Lambergů, Lažanských nebo Wallisů. Do diplomatických služeb v roce 1856, svou kariéru zahájil jako atašé v Mnichově, poté působil v Paříži, Berlíně a Darmstadtu. V roce 1875 krátce působil na ministerstvu zahraničí ve Vídni, v letech 1875–1878 byl rakousko-uherským vyslancem ve Spojených státech amerických. V letech 1878–1882 byl vyslancem v Rumunsku, poté se vrátil do Vídně, kde byl jmenován prvním sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí (1882–1883), zároveň byl jmenován tajným radou. V letech 1883–1894 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Francii, odkud byl odvolán na vlastní žádost, v roce 1896 byl penzionován.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1875 se oženil s hraběnkou Františkou Herbersteinovou (1850–1920), dcerou salcburského místodržitele Jana Bedřicha Herbersteina (1810–1861) a Terezie Herbersteinové (1822–1895), jedné z dědiček vymřelého rodu Ditrichštejnů. Měli spolu šest dětí. Díky svému sňatku byl Ladislaus Hoyos mimo jiné švagrem knížete Nikolause Wrede, rakousko-uherského vyslance v Bavorsku a generála Huga Kálnokyho, který byl mladším bratrem dlouholetého rakousko-uherského ministra zahraničí Gustava Kálnokyho.
Jeho starší bratr hrabě Ernst Karl Hoyos-Sprinzenstein (1830–1903) byl dědicem statků v Rakousku a dědičným členem rakouské panské sněmovny.[2]. Vzdálený příbuzný hrabě Alexander Hoyos (1876–1937) z mladší rodové linie byl též diplomatem a sehrál důležitou úlohu těsně před první světovou válkou.
Děti[editovat | editovat zdroj]
- 1. Bedřich Jindřich (17. 11. 1876 Washington – 9. 12. 1951 hrad Werenwag, Bádensko-Württembersko)
- 2. Jindřich (20. 5. 1878 Vídeň – 23. 6. 1957 Pörtschach am Wörther See, Korutany)
- 3. Ladislaus Gabriel (25. 8. 1879 Štýrský Hradec – 8. 3. 1939 Pörtschach am Wörther See)
- ⚭ (1910) Irena von Knorring (10. 4. 1889 Berlín – 11. 12. 1957 Pörtschach am Wörther See)
- 4. Marie (20. 4. 1883 Vídeň – 26. 4. 1967 Krumbach)
- ⚭ (1902) Alfons Rainer Ludvík Mirbach-Geldern-Egmont (3. 6. 1872 Mnichov – 20. 4. 1964 Roggenburg, Bavorsko)
- 5. Terezie Felicie (25. 8. 1885 – 17. 10. 1946 Vídeň)
- 6. Felicie Julie (10. 2. 1890 Paříž – 4. 10. 1942 Londýn)
- ⚭ George Watkins (?? – 4. 5. 1935 Londýn)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 716–717 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Ernst Karl Hoyos na webu rakouského parlamentu dostupné online Archivováno 11. 3. 2021 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
