Kostel svatého Mikuláše (Nepomyšl)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Mikuláše
v Nepomyšli
Kostel svatého Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecNepomyšl
Souřadnice50°13′1,64″ s. š., 13°18′42,33″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostNepomyšl
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelMěstys Nepomyšl
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Architektonický popis
Stavební slohgotický, barokní
Výstavba14. století
Specifikace
Umístění oltářeseverovýchod
Stavební materiálkámen a zdivo
Další informace
Kód památky42850/5-1283 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Mikuláši v Nepomyšli v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Gotický kostel byl založen ve 14. století, ale dochovaná podoba je výsledkem barokních a pozdějších úprav. Hodnotné jsou fragmenty gotických maleb v interiéru.

Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Christologický cyklus na severní stěně lodi, po 1450

Nejstarší písemná zmínka o kostele je obsažena v konfirmačních knihách a vztahuje se k roku 1361. Tehdy si vyměnili místa dosavadní farář v Nepomyšli Jakub a farář z Hoštky Jan. Patronátní právo k nepomyšlskému kostelu měl tehdy Petr z Janovic, významný šlechtic, majitel blízkého Petrohradu.[2] Podle register papežských desátků platil kostel v letech 1369–1405 celkem 15 grošů ročně.[3] V té době měl patřit do žlutického děkanátu.[4] Podle soupisu poddaných podle víry z roku 1651 nebyla fara obsazena a bohoslužby konal kněz odjinud. Kostel ale stále měl své jmění v podobě kapitálu a pozemků.[5] V roce 1662 byla nepomyšlská fara obnovena. Za prvního duchovního správce byl ustanoven Johann Konrad Holzapfel.[6]

Podle podoby stavby a některých architektonických článků lze stavbu kostela uvést do souladu s první písemnou zmínkou o něm, tedy do poloviny 14. století.[7] Z té doby pochází loď, presbytář a přízemí věže. Na základě archeologického výzkumu, prováděného ve 2. desetiletí 21. století Vojtěchem Peksou, je pravděpodobné tvrzení, že stávající kamenný kostel měl dřevěného předchůdce.[8]

Klenba presbytáře

Studium písemností nepomyšlského velkostatku umožnilo přesné datování barokní přestavby kostela. Došlo k ní v letech 1706–1708.[9] Při ní byly zřízeny nové severní a jižní portály lodi a sakristie, navýšeno zdivo presbytáře a lodi a postavena věž. Původní lomená gotická okna byla nahrazena těmi stávajícími. Přístavek presbytáře v podobě oratoře je zřejmě pozdější, ale pochází rovněž z 18. století.

Během druhé poloviny 20. století kostel chátral a v roce 2007 byl uzavřen, a dokonce mu hrozila demolice. V roce 2011 kostel od římskokatolické církve získal městys Nepomyšl a následujícího roku zahájil rekonstrukční práce.[10] Roku 2015 byla obnovena zelená fasáda kostela, která respektovala barevnou úpravu z roku 1895.[11]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Kostel je jednolodní stavba s obdélným půdorysem a pětiboce uzavřeným presbytářem podepřeným opěráky. V západním průčelí stojí hranolová věž s předsíní v přízemí a k severní straně presbytáře je přiložena sakristie s plochým stropem. Fasády jsou rozčleněné lizénami a segmentově zakončenými okny, která jsou zvýrazněna jednoduchými zalomenými šambránami. Strop v lodi je plochý a zdobený štukovým rámcem z první poloviny osmnáctého století. V západní části stojí zděná kruchta podklenutá třemi poli křížové klenby. Presbytář je od lodi oddělený mírně hrotitým vítězným obloukem a zaklenutý křížovou klenbou.[12]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Pohled do interiéru z kůru

Hlavní portálový oltář je zděný a zdobí ho obraz od malíře Ludvíka Kohla darovaný kostelu v roce 1782. Zařízení doplňuje kamenná barokní křtitelnice, v níž je uložená cínová mísa původní křtitelnice z roku 1578. V presbytáři je osazený dětský figurální náhrobník Ludmily z Doupova z roku 1598. Ve věži jsou zvony z let 1592 a 1596, které nechali pro kostel pořídit bratři Štampachové ze Štampachu, kterým v té době Nepomyšl patřila.[13]

Nástěnné malby[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 byly v kostele kromě gotických architektonických článků objeveny ve dvou vrstvách i středověké nástěnné malby. Rok nato zahájili Michal Šelemba a Jan Frühauf jejich restaurování.[14]

V presbytáři byly odhaleny dvě vrstvy maleb. Starší z nich lze datovat do období stavby kostela, tedy třetí čtvrtiny 14. století. Mezi okny presbytáře jsou stojící postavy světců, z nichž bylo možné identifikovat pouze apoštola Matěje. Mladší vrstvu výzdoby lze datovat do doby po roce 1450. Z této doby pocházejí vyobrazení svatého biskupa a světice nebo světce s knížecí čapkou na severní straně presbytáře. Je možné, že se jedná – vzhledem k černé benediktinské řeholní kápi – o svatého Vojtěcha, druhá postava nabízí více možností (sv. Ludmila, sv. Vít, sv. Václav). Na jižní straně presbytáře lze spatřit anděla s nápisovou páskou se slovy "Ave" a "Gratia". Naproti andělovi, snad archandělu Gabrielovi, je fragment ženské hlavy, snad Panny Marie. Klenba presbytáře nese na klenebních polích obrazy čtyř zvířat, symbolů evangelistů. Na stěnách lodi se nachází fragment christologického cyklu rovněž z doby po roce 1450.[15]

Na zdi u vítězného oblouku jsou umístěny výjevy Umučení deseti tisíc rytířů a svatého Jiří bojujícího s drakem. Na jižní zdi se nachází malba svatého Kryštofa.[10] Restaurování maleb v lodi probíhalo až do konce roku 2020. Odkryv a restaurování nástěnných maleb v kostele byly v roce 2021 vyznamenány cenou Patrimonium pro futuro za rok 2020, kterou udílí Národní památkový ústav (kategorie Restaurování památky).[16]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Oltářní obraz se sv. Mikulášem od Ludvíka Kohla
    Oltářní obraz se sv. Mikulášem od Ludvíka Kohla
  • Malby světců ze 14. století na klenbě presbytáře
    Malby světců ze 14. století na klenbě presbytáře
  • Býk – symbol evangelisty Lukáše na klenbě presbytáře
    Býk – symbol evangelisty Lukáše na klenbě presbytáře
  • Gotické sedile v presbytáři
    Gotické sedile v presbytáři
  • Zmrtvýchvstání na severní stěně lodi
    Zmrtvýchvstání na severní stěně lodi
  • Epitaf Ludmily Doupovské z Doupova z roku 1598
    Epitaf Ludmily Doupovské z Doupova z roku 1598
  • Jeden ze zvonů ze 16. století
    Jeden ze zvonů ze 16. století
  • Kazatelna a křtitelnice z roku 1576
    Kazatelna a křtitelnice z roku 1576

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-08-26]. Identifikátor záznamu 155071 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: Eduard Grégr, 1867. 212 s. Dostupné online. S. 150. 
  3. ↑ Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Příprava vydání Václav Vladivoj Tomek. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 71. 
  4. ↑ Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Příprava vydání Wenzel Rott. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. S. 443. Dále jen Rott 1902. 
  5. ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko. Praha: Státní ústřední archiv v Praze, 2017. 761 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7469-072-3. S. 416. 
  6. ↑ Rott 1902, s. 443–444.
  7. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 277. 
  8. ↑ Středověké venkovské kostely okresu Louny. Příprava vydání Jaroslav Skopec. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 405. Dále jen Skopec (2022). 
  9. ↑ Skopec (2022), s. 409.
  10. ↑ a b STRNADOVÁ, Miroslava. Kostelík málem zanikl, objevené malby ho povýšily na cennou památku. iDnes.cz [online]. 2020-12-20 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Skopec (2022), s. 412.
  12. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nepomyšl, s. 466. 
  13. ↑ Skopec (2022), s. 407.
  14. ↑ ŠELEMBA, Michal. Nepomyšl, kostel sv. Mikuláše: významné nálezy středověkých nástěnných maleb a architektonických prvků. In: ŠMIED, Miroslav; ZÁRUBA, František. Obrazy uctívané, obdivované a interpretované: Sborník k 60. narozeninám profesora Jana Royta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-382-2. S. 326–345.
  15. ↑ Nepomyšl v proudu času. Příprava vydání Martin Kaše, Zbyněk Holub. Nepomyšl: Městys Nepomyšl, 2023. 855 s. ISBN 978-80-86948-35-5. Kapitola M. Šelemba: Kostel sv. Mikuláše v Nepomyšli, s. 439–456. 
  16. ↑ Ceny Patrimonium pro futuro mají své vítěze [online]. Národní památkový ústav, 2021-11-11 [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Mikuláše_(Nepomyšl)&oldid=23846952“