Přeskočit na obsah

Kolenec pětimužný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKolenec pětimužný
alternativní popis obrázku chybí
Kolenec pětimužný (Spergula pentandra)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďhvozdíkovité (Caryophyllaceae)
TribusPolycarpaeae
Rodkolenec (Spergula)
Binomické jméno
Spergula pentandra
L., 1753
Synonyma
  • Spergula vernalis Willd.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lodyha, listy a květ
Květ s pěti tyčinkami
Semena s lemem

Kolenec pětimužný (Spergula pentandra) je tmavě zelená, jednoletá, slabě trsnatá rostlina vysoká 10 až 30 cm, která obvykle roste na písčitých půdách. V české přírodě je sice původní druh, ale je rostlina vzácná a ohrožená vymizením.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Bylina pochází z teplých oblastí, především z jihozápadní, střední a jižní Evropy a dále z jihozápadní Asie a severní Afriky. Nejhojněji se vyskytuje v zemích okolo Středozemního moře, včetně Kanárských ostrovů. Druhotně byl kolenec pětimužný lidmi rozšířen do Pobaltí, do Spojených států amerických (zjištěn v roku 1956) i do Austrálie.

Severní hranice rozšíření kolence pětimužného prochází Německem, jižní Moravou a jižním Slovenskem. V Čechách historicky rostl koncem 19. století v Praze, v přírodní památce Modřanská rokle, což dokládá herbářový exemplář. Na Moravě se vyskytuje hojněji, po delší dobu podél dolních toků řek Dyje a Morava, nejvíce na Břeclavsku v okolí Poštorné a Hlohovce). Ještě koncem 20. století byl pravidelně pozorován v písčitých dunách v bezstromovém protipožárním pásu u železnice mezi městy Hodonín a Veselí nad Moravou. Asi od konce první dekády jednadvacátého století roste kolenec pětimužný výhradně v národní přírodní památce Váté písky u Bzence, podél tratě mezi železničními stanicemi Bzenec přívoz a Rohatec.[3][4][5]

Konkurenčně velmi slabý druh, který preferuje plochy s obnaženým písčitým nebo drobným štěrkovitým substrátem, který může být i kyselý. Je terofyt, jenž prosperuje v mělkých, přes léto vysychavých půdách s křemičitými písky chudými na živiny a s nízkým obsahem humusu. Rostliny obvykle klíčí z přezimujících semen pospolitě až na jaře, od března do dubna. Mladé semenáče se rychle rozrůstají a na vlhkých půdách vytvářejí trsy.

Květy se otvírají jen na krátkou dobu a pouze za slunného počasí, v dubnu až květnu, Za deště a tudíž i nedostatku opylovačů se neotvírají vůbec a opylují se vlastním pylem. Počet chromozomů 2n = 18 a stupeň ploidie x = 2. Druhové jméno rostliny „pětimužný“ je odvozeno od počtu tyčinek v květu.[1][2][3][6]

Jednoletá rostlina s jednou až třemi lodyhami, které jsou přímé či vystoupavé, jednoduché nebo chudě rozvětvené do poléhavých větví. Rostlina má štíhlý kůlovitý kořen. Lodyhy bývají nejčastěji vysoké okolo 25 cm a mají ořechovou až mahagonově hnědou barvu, vespod jsou lysé, nahoře žláznaté a mají tři až čtyři články. V uzlinách vyrůstají ve zdánlivých přeslenech přisedlé, tmavě zelené, nitkovité listy dlouhé 15 až 25 mm a široké asi 2 mm. Jsou dužnaté, oblé, hladké, lysé nebo řídce chlupaté a mají drobounké palisty.

Poslední prodloužený lodyžní článek je ukončen květenstvím, řídkým vidlanem. Jeho bělavé květy jsou drobné, mají asi jen 4 mm v průměru, jsou pětičetné a oboupohlavné. Stopky bývají dlouhé okolo 10 mm a po odkvětu se ohýbají. Vytrvalé kališní lístky jsou vejčitě kopinaté až kopinaté, asi 3 mm dlouhé, lysé a po obvodě mají blanitý lem. Volné korunní lístky jsou bílé, úzké, špičaté, o málo delší než lístky kališní a nepřekrývají se. Tyčinek je pět a nesou prašníky otevírající se podélnými štěrbinami. Semeník je horní, pestík je jeden. Květy jsou opylovány hmyzem, někdy dochází k  jejich samoopylení.

Plod je vejčitě kulovitá, 4 až 5 mm velká, pukající tobolka. Obsahuje čtyřicet až sedmdesát matně černých, ploše čočkovitých semen asi 1 mm velkých s lesklým blanitým křídlem. Jsou velmi lehká a díky křídlu mohou být na velké vzdálenosti šířena větrem. Na jednom trsu uzrávají tisíce semen, která si podržují klíčivost po dlouhou dobu, nejlépe klíčí z hloubky 0,5 cm.[1][2][3][6][7]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Kolenec pětimužný je vzácný druh nacházející se v Česku na severní areálové hranici. Je ohrožen změnou přírodních podmínek, jeho stanoviště zarůstá borovicí lesní, trnovníkem akátem nebo třtinou křovištní. Je také ohrožován těžbou písku a provozem přilehlé železniční tratě. Proto je ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb."i v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2017 zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (§1) a (A1t).[3][8][9]

  1. a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Spergula pentandra, s. 81. 
  2. a b c MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Spergula pentandra [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2016-03-29 [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 
  3. a b c d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Spergula pentandra [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 2021-03-05 [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 
  4. KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; EKRT, Libor et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 9. S. 255–340. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2020 [cit. 2022-09-24]. Roč. 92, s. 255–340. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-23. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  5. POWO: Spergula pentandra [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b CIBULKA, Radim. Spergula pentandra [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 2017-02-11 [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 
  7. CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Spergula pentandra [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2021 [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 
  8. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, rev. 18.07.2017 [cit. 2022-09-24]. cz/cs/chranene-rostliny/ Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2022-09-24]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-12. ISSN 1211-3603. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]