Jaroslav Krátký
| Jaroslav Krátký | |
|---|---|
| Narození | 8. října 1911 Střížov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | únor 1945 (ve věku 33 let) nebo 1945 (ve věku 33–34 let) Flossenbürg |
| Národnost | Češi |
| Povolání | voják a voják |
| Ocenění | Řád Bílého lva |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Plukovník Jaroslav Krátký (8. října 1911, Střížov – únor 1945[1]) byl český voják, příslušník výsadkové operace Karas a od roku 1998 nositel Řádu Bílého lva.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Jaroslav Krátký se narodil ve Střížově v domě čp. 4 do rodiny pozdějšího legionáře[2] jako nejmladší z 12 dětí (měl sedm bratrů a čtyři sestry). Otec Karel byl zemědělec, matka Marie, rozená Jičínská byla v domácnosti. Po absolvování obecné školy ve Střížově nastoupil na gymnázium v Třebíči, které v roce 1930 ukončil maturitní zkouškou.
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Roku 1931 absolvoval gymnázium a odešel k armádě (pěší pluk č. 31 „Arco“ v Jihlavě). Pro kariéru vojáka z povolání se rozhodl z ekonomických důvodů. Po absolvování školy pro poddůstojníky byl převelen k dělostřeleckému pluku v Plzni. Do srpna 1932 dosáhl hodnosti četaře. Od září téhož roku začal studovat Vojenskou akademii v Hranicích. Školu dokončil v hodnosti poručíka dělostřelectva v roce 1934 a nastoupil k dělostřeleckému pluku ve Znojmě. V březnu 1938 byl povýšen na nadporučíka. Při mobilizaci v roce 1938 byl umístěn do Bratislavy a koncem roku jmenován spojovacím důstojníkem pluku.
Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem byl ze služebního poměru propuštěn. 21. června téhož roku překročil ilegálně hranice do Polska a odtud se lodí dostal do Francie.[1]
V exilu
[editovat | editovat zdroj]Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie a byl přidělen k dělostřeleckému pluku do Dakaru. Po zahájení války se vrátil zpět do Francie. Po jejím pádu se 7. července 1940 dostal do Anglie.
V Anglii byl zařazen k čs. dělostřeleckému oddílu. 22. únor 1941 se stal prvním důstojníkem 3. baterie. Poté, co byl v létě 1941 vybrán k plnění zvláštních úkolů ve vlasti, nastoupil 25. října do sabotážního kurzu a poté do kurzu parašutistického. V té době byl povýšen na kapitána.
V srpnu 1942 byl odeslán do Istanbulu na tamní čs. zpravodajskou expozituru. Zde působil pod krycím jménem Jaroslav Karas.
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]Na Slovensko přijel mezinárodním rychlíkem s pasem na jméno Dezider Bukovský 20. března 1944]. Kontaktoval příslušníky odbojové organizace Flora, díky nimž získal nové doklady na jméno Ing. Otto Brückner. Ve funkci zástupce čs. exilové vlády se snažil urovnat spory v nejednotném slovenském odboji, zároveň jednal se zástupci Rady tří (gen. Lužou).
V době Slovenského národního povstání působil na Sliači, v Banské Bystrici a na povstaleckých frontách v roli styčného důstojníka československého Ministerstva národní obrany u 1. čs. armády na Slovensku. Z této funkce byli jeho nadřízenými generál Ján Golian a generál Rudolf Viest. Po vojenské porážce povstání s velením ustupoval z Banské Bystrice směrem na Donovaly. Všichni tři uvedení byli zajati dne 3. listopadu 1944 v Pohronském Bukovci, vyšetřováni v Banské Bystrici, Bratislavě a Praze a poté převezeni do Berlína. Po dalších výsleších v Berlíně byl Krátký umístěn v koncentračním táboře Flossenbürg, kde byl v únoru 1945 popraven. Podle některých neověřených zdrojů byl po osvobození převezen do Sovětského svazu a zahynul v gulagu.[3] Jeho příbuzní (celkem 22 lidí) byli roku 1945 zatčeni gestapem.[1]
Po osvobození
[editovat | editovat zdroj]8. října 1959 mu byla na rodném domě ve Střížově odhalena pamětní deska. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka dělostřelectva.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- 1944 –
Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítkem Francie a Velká Británie - 1944 –
Československá medaile za zásluhy, I. stupeň - 1945 –
Československý válečný kříž 1939 - 1945 –
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, in memoriam - 1998 –
Řád Bílého lva, IV. třída (vojenská skupina)[4], in memoriam
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1.. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17.
- ↑ Jaroslav Krátký
- ↑ REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. S. 54.
- ↑ Seznam vyznamenaných [online]. Pražský hrad [cit. 2010-06-12]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- NEDBAL, Lubor. Operace Karas (zpravodajský důstojník major Jaroslav Krátký ve službách čs. zahraniční armády a čs. vojenské zpravodajské služby v letech 2. světové války). Brno, 2009 [cit. 2021-10-17]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Malíř. Dostupné online.
- Českoslovenští váleční parašutisté 1941–1945: KRÁTKY Jaroslav [online]. Knihovna Akademie věd České republiky [cit. 2021-10-17]. Dostupné online.
- Příslušníci francouzské cizinecké legie
- Příslušníci výsadků do Slovenského státu
- Osobnosti Slovenského národního povstání
- Úmrtí v koncentračním táboře Flossenbürg
- Popravení lidé
- Nositelé Řádu Bílého lva IV. třídy
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem
- Nositelé Československé medaile za zásluhy
- Nositelé Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- Narození 8. října
- Narození v roce 1911
- Narození ve Střížově (Vladislav)
- Úmrtí v roce 1945