Jaroslav Krátký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Krátký
Narození 8. října 1911
Střížov
Úmrtí únor 1945 (ve věku 33 let)
Ocenění Řád Bílého lva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Rodný dům Jaroslava Krátkého ve Střížově
Pamětní deska Jaroslava Krátkého na jeho rodném domě

Plukovník Jaroslav Krátký (8. října 1911, Střížov – únor 1945) byl český voják, příslušník výsadkové operace Karas a od roku 1998 nositel Řádu Bílého lva.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Krátký se narodil ve Střížově v domě čp. 4 do rodiny pozdějšího legionáře[1] jako nejmladší z 12 dětí (měl sedm bratrů a čtyři sestry). Otec Karel byl zemědělec, matka Marie, rozená Jičínská byla v domácnosti. Po absolvování obecné školy ve Střížově nastoupil na gymnázium v Třebíči, které v roce 1930 ukončil maturitní zkouškou.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roku 1931 absolvoval gymnázium a odešel k armádě (pěší pluk č. 31 „Arco“ v Jihlavě). Pro kariéru vojáka z povolání se rozhodl z ekonomických důvodů. Po absolvování školy pro poddůstojníky byl převelen k dělostřeleckému pluku v Plzni. Do srpna 1932 dosáhl hodnosti četaře. Od září téhož roku začal studovat Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Školu dokončil v hodnosti poručíka dělostřelectva v roce 1934 a nastoupil k dělostřeleckému pluku ve Znojmě. V březnu 1938 byl povýšen na nadporučíka. Při mobilizaci v roce 1938 byl umístěn do Bratislavy a koncem roku jmenován spojovacím důstojníkem pluku.

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem byl ze služebního poměru propuštěn. 21. června téhož roku překročil ilegálně hranice do Polska a odtud se lodí dostal do Francie.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie a byl přidělen k dělostřeleckému pluku do Dakaru. Po zahájení války se vrátil zpět do Francie. Po jejím pádu se 7. července 1940 dostal do Anglie.

V Anglii byl zařazen k čs. dělostřeleckému oddílu. 22. únor 1941 se stal prvním důstojníkem 3. baterie.

Poté, co byl v létě 1941 vybrán k plnění zvláštních úkolů ve vlasti, nastoupil 25. října do sabotážního kurzu a poté do kurzu parašutistického. V té době byl povýšen na kapitána.

V srpnu 1942 byl odeslán do Istanbulu na tamní čs. zpravodajskou expozituru. Zde působil pod krycím jménem Jaroslav Karas.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Karas.

Na Slovensko přijel mezinárodním rychlíkem s pasem na jméno Dezider Bukovský 20. března 1944. Kontaktoval příslušníky odbojové organizace Flora, díky nimž získal nové doklady na jméno Ing. Otto Brückner. Ve funkci zástupce čs. exilové vlády se snažil urovnat spory v nejednotném slovenském odboji, zároveň jednal se zástupci Rady tří (gen. Lužou).

V době Slovenského národního povstání působil na Sliači, v Banské Bystrici a na povstaleckých frontách v roli styčného důstojníka československého ministerstva národní obrany u 1. čs. armády na Slovensku. Z této funkce byli jeho nadřízenými generál Ján Golian a generál Rudolf Viest. Po vojenské porážce povstání s velením ustupoval z Banské Bystrice směrem na Donovaly. Všichni tři uvedení byli zajati dne 3. listopadu 1944 v Pohronském Bukovci, vyšetřováni v Banské Bystrici, Bratislavě a Praze a poté převezeni do Berlína. Po dalších výsleších v Berlíně byl Krátký umístěn v koncentračním táboře Flossenburg, kde byl v únoru 1945 popraven. Podle některých neověřených zdrojů byl po osvobození převezen do Sovětského svazu a zahynul v gulagu.[2]

Po osvobození[editovat | editovat zdroj]

8. října 1959 mu byla na rodném domě ve Střížově odhalena pamětní deska. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka dělostřelectva.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Krátký
  2. REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. S. 54.  
  3. Seznam vyznamenaných [online]. Pražský hrad, [cit. 2010-06-12]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]