Jan Novák (skladatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Novák
Základní informace
Narození 8. dubna 1921
Nová Říše
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 17. listopadu 1984 (ve věku 63 let)
Nový Ulm
NěmeckoNěmecko Německo
Žánry klasická hudba, opera, filmová hudba a scénická hudba
Povolání hudební skladatel, scenárista a klavírista
Ocenění Medaile Za zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Novák (8. dubna 1921 Nová Říše17. listopadu 1984 Neu Ulm) byl český klavírista a hudební skladatel. Studoval u Viléma Petrželky, Pavla Bořkovce, Aarona Coplanda a Bohuslava Martinů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Nová Říše, náměstí, rodný dům skladatele Jana Nováka

Narodil se v moravské obci Nová Říše 8. dubna 1921. Své hudební nadání rozvíjel již od sedmi let, kdy se začal učit hrát na housle a od dvanácti let na klavír. V sedmnácti letech začal komponovat. Nejprve navštěvoval jezuitské gymnázium ve Velehradě, oktávu však studoval na klasickém gymnáziu v Brně, kde v roce 1940 i odmaturoval. Po maturitě navštěvoval Konzervatoř Brno, kde studoval skladbu u profesora Petrželky a hru na klavír u profesora Schäfra. Konzervatoř dokončil až v roce 1946, protože hudební studia musel během 2. světové války na dva a půl roku přerušit a odejít na nucené práce do Německa.[1]

Stáž[editovat | editovat zdroj]

Po krátkém studiu na AMU u profesora Pavla Bořkovce odejel na základě vyhraného konkursu Ježkovy nadace jako stipendista do USA. V létě v roce 1947 se zde setkal s Aaronem Coplandem na festivalu Tanglewood Music Center v Lenoxu a posléze s Bohuslavem Martinů v New Yorku. Setkání s Bohuslavem Martinů mělo pro jeho směřování klíčový význam, protože Martinů mu „otevřel nové světy, stal se jeho celoživotní láskou, stálicí, vzorem, na nějž pohlíží vždy s hlubokou úctou“.[1]

Padesátá a šedesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Po stáži se v únorových dnech roku 1948 vrátil zpět do vlasti s dokonalou přípravou, zvládnutou technikou a s vystupujícími charakteristickými rysy své tvorby. Těmi byly:

... jasnost, hravost až grotesknost, elegance, nepatetičnost, smysl pro humor, vtip pro zvukovou barvu, směřování k pevným obrysům, jasným formám, ke klasičnosti či novoklasičnosti, akcentuje tanečnost, rytmičnost a koncertantnost ...

[1]

Nalezl svůj umělecký svět a krédo zejména v orientaci jak na Bohuslava Martinů a Stravinského, tak i na jazz. Tento postoj byl však bezohledně konfrontován s nátlakem ždanovovců, kteří v 50. letech 20. století diktovali tehdejší kulturní politiku.[1][2]

Nová Říše, náměstí, rodný dům skladatele Jana Nováka, pamětní deska

V roce 1949 se v Nové Říši oženil s klavíristkou Eliškou Hanouskovou, se kterou společně koncertovali na dva [9klavíry. Skládal a také psal hudbu jak pro filmy (např. režisérů Kachyni, Trnky, Zemana, Brdečky aj.), tak i hudbu pro divadlo (např. Umučení našeho Pána J. Krista, Romeo a Julie, César, Totální kuropění. R. 1968).

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy volí raději svobodný život v emigraci, kam ho následovala i jeho manželka s oběma dcerami.[1]

Mezi jeho nejúspěšnější skladby se řadí Capriccio z roku 1958, které má verzi pro violoncello a klavír a pro violoncello a malý orchestr.[1]

Snoubí se v něm virtuosní koncertantnost a brilantní tanečnost. Je to třívětý cyklus s rozvrhem Allegro – Andante – Allegro. Hybná rychlá hudba naprosto převažuje, protože i uprostřed střední věty je kontrastní mobilní část. Jednoznačně taneční, jazzem inspirovaná je závěrečná věta – hra synkop „jazzové“ harmonie, bohaté použití bicích nástrojů v orchestrální verzi.

[1]

Latina[editovat | editovat zdroj]

Studoval na klasickém gymnáziu a měl znalosti latiny i řečtiny i přesto, že, jak sám prohlásil, „gymnazijní prostředí, školské metody, studijní tlak mu braly chuť a radost“.[1]

Svou lásku k latině však rozvinul až v 50. letech intenzivním zájmem a studiem, díky kterému latinsky nejenom četl, psal a hovořil, ale dokonce psal verše. V Brně založil kroužek latiny, kde se hovořilo pouze latinsky. Latině se nevyhnuly ani jeho dvě dcerky a přesvědčoval ke studiu latiny též své přátele a kolegy z Tvůrčí skupiny A, kterou přezval na „Parasiti Apollinis“. Pořádal i tzv. „latinské koncerty“. V Dánsku napsal skladbu Ignis pro Joane Palach inspirovanou upálením Jana Palacha. Po roce se z Dánska přestěhoval do Rovereta v Itálii a posléze do Německa, kvůli studiu svých dětí. V Německu 17. listopadu 1984 umírá a byl pochován – v souladu se svým přáním – na hřbitově Borgo Sacco v Roveretu.[1]

Dne 4. dubna 2011 byly jeho ostatky převezeny do Brna, kde byly uloženy do hrobu v čestném pohřebišti Ústředního hřbitova.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Skladby pro jeden nástroj[editovat | editovat zdroj]

  • Toccata chromatica for piano, 1957. SU 7'
  • Inventiones per tonos XII for harpsichord, 1960, Z 20'
  • Sonata brevis for harpsichord, 1960, PA
  • Toccata Georgiana for organ, 1963, Z
  • Puerilia, 10 easy little compositions for piano, 1970, Z
  • Iubilationes for organ, 1976, FM 10'
  • Cithara poetica for guitar, 1977, M
  • Cantica for piano, 1978 23'
  • Odae, 5 exercises in Horatius for piano, 1979, FM 15'
  • Two preludes and fugues for solo flute, 1979, Z 8'
  • Sonata for solo violin, 1980, Z 20'
  • Cinque capricci for piano, 1980, FM 19'
  • Sonata for piano, 1982, FM 19'

Skladby pro dva nástroje[editovat | editovat zdroj]

  • Pocket Sonata for violin and piano, 1973, Z
  • Rosarium, 9 divertimenti for two guitars, 1975, Z 18'
  • Sonatina for flute and piano, 1976, Z
  • Choreae vernales for flute and piano or guitar or string orchestra, 1977, Z 16'
  • Sonata gemella for two flutes, 1978, Z 16'
  • Nocturne for piano for four hands, 1980, FM 5'
  • Sonata super ,Hoson zes." for violin or flute and piano, 1981, FM 20'
  • Rotundelli for cello and piano, 1981, FM 17'
  • Sonata serenata for violin and guitar, 1981, M 21'
  • Sonata da chiesa I for viola and organ, 1981 19'
  • Sonata da chiesa II for flute and organ, 1981, FM 17'
  • Sonata rustica for accordion and piano, 1982, H 18'
  • Marsyas for piccolo and piano, 1983, FM 13'

Skladby pro tři a více nástrojů[editovat | editovat zdroj]

  • Baletti a 9 for nonet, 1955, SU, FM, r SU 19'
  • Concertino for wind quintet, 1957, Z, r SU 12'
  • Panisci fistula. 3 preludes for three flutes, 1972, Z 4,5'
  • Ioci pastorales for oboe, clarinet, horn and bassoon, 1974, Z 14'
  • String Quartet no 1, 1978
  • Sonata tribus for flute, violin and piano, 1982, FM 16'
  • Sonata phantasia for cello, bassoon and piano, 1982, FM 15'
  • VII Metamorphoses in Pastorale L. v. B. for flute, oboe, 2 violins, cello and piano, 1983, FM 9'
  • Aeolia for 2 flutes and piano, 1983, FM 8' String Quartet no 2, 1984

Koncerty[editovat | editovat zdroj]

  • Concerto for oboe and string orchestra, 1952, SU 25'
  • Concerto for 2 pianos and orchestra, 1955, FM 27'
  • Capriccio for cello and small orchestra, 1958, PA, FM, r SU 16'
  • Concentus Euridicae [Concerto per Euridice] for guitar and string orchestra, 1971, Z 18'
  • Concentus biugis for piano, four hands, and string orchestra, 1976, Z 21'
  • Choreae vernales for flute and small orchestra, 1980, Z 16'

Skladby pro komorní orchestr[editovat | editovat zdroj]

  • Odarum contentus, 5 Meditations in Horatius' metre for string orchestra, 1973, Z 13'
  • Elegante tripudiorum for small orchestra, 1980, FM 17'
  • Ludi concertantes for 18 instruments, 1981, FM 17'

Skladby pro orchestr[editovat | editovat zdroj]

  • Philharmonic dances [Choreae philharmonicae], 1956, FM 16'
  • Variations on a Theme of Bohuslav Martinu, version for two pianos 1949, orchestration 1959, PA 15'
  • Musica Caesariana, suite for wind orchestra, 1980 12'
  • Ludi symphoniaci I, 1978, FM 23'
  • Symphonia bipartita, 1983, FM 20'

Skladby pro sólový hlas a hudební doprovod[editovat | editovat zdroj]

  • Carmina Sulamitis for mezzosoprano and chamber orchestra [Vulgata - Song of Songs, 1947] SU canto e pianoforte 19'
  • The Song of Zavis for tenor and orchestra [old Czech text 1958], FM 28'
  • Horatii carmina for voice and piano, 1959
  • Dulces cantilenae for soprano and cello [Campanus Vodnansky, 1961 ) PA 8'
  • Passer Catulli for basso and nonet, 1962, SU, r SU 9'
  • Ioci vernales for basso, 8 instruments and tape (Carmina burana, 1964) SU, FM, r SU 22'
  • Mimus magicus for soprano, clarinet and piano [Vergil, 1969] Z, r Audite [with flute) 15'
  • Duo fragmenta for alto and string quartet [R. Pandulova, 1970] Z 5'
  • Apicius modulatus for higher voice and guitar (recipees from Apicius and Martial 1971), Z 15'
  • Orpheus et Euridice for soprano, viola d'amore and piano [ Vergil, 1972 ] Z 24'
  • Columbae pacis et aliud pecus for high voice and piano (Novak, 1972), FM 18'
  • Collections of Latin songs to texts by different authors for voice and piano: Cantica latina, Artemis Verlag, Munchen und Zurich, 1985 Schola cantans, Z 1973
  • Florilegium cantionum latinarum, 3 volumes, Z 1972–4

Sborová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Three Cantilenas [Tres cantilenae) for three voices [ V. Nezval, 1957 ] SU
  • Meditatio canina, for 4 female voices [J. Novak, 1967) Z 8'
  • Sulpicia [Amores Sulpiciae) for four female voice [Tibullus, 1967], Z 10'
  • Catulli Lesbia, for male choir, 1968, Z 13'
  • Rana rupta, for mixed choir [Phaedrus, 1971) Z
  • Servato pede et pollicis ictu, 9 mixed choirs (Horatius, 1974) Z 13'
  • IV Fugae Vergilianae, for mixed choir, 1974, FM 19'
  • Eis Aphroditen, hymn for mixed choir in six parts [Pseudohomerus, 1980] FM 6'
  • In tumulum Paridis, mixed choir [Martialis, 1983] FM

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • Dido, naratio cantica lamenta for mezzosoprano, reciter, male choir and orchestra [Vergil, 1967] FM 35'
  • Ignis pro Ioanne Palach, for choir and orchestra [ J. Novak, 1969 ] Z 8'
  • Planctus Troadum, for alto, female choir, 8 celli
  • 2 double basses and 2 percussion [Seneca, 1969] Z 21'
  • Invitatio pastorum, small Christmas cantata for soloists and choir in six part [Carmina burana, 1974] Z 12'
  • Vernalis temporis symphonia for soloist, choir and orchestra, 1982, FM 31'

Skladby pro divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • The Spectre's Bride. Ballet in 4 scenes on a story of K. J. Erben, 1954, Dilia, r SU [ orchestral suite ]
  • Dulcitius. Lyrical opera in 14 scenes on a religious play by Hrosvitha von Gandersheim, 1974, FM 60'
  • Aesopia. 6 sung and danced fables to themes from Phaedrus, 1981, for choir and small orchestra 33'
  • ballet version with introduction, finale and interlude for two pianos 45'
  • Incidental music to the Marriage of Figaro, Romeo and Juillet, Eugene Onegin, and to the Comedy on the Martyrdom and Gloricus Resurrection of our Lord and Saviour Jesus Christ, 1984, and film music

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i Obec Nová Říše - Jan Novák [online]. www.novarise.cz, [cit. 2011-04-21]. Dostupné online.  
  2. Antologie české hudby - Období 1945–1989 (ca 1945 - 1989) [online]. www.antologiehudby.cz, [cit. 2011-04-21]. Dostupné online.  
  3. MENŠÍKOVÁ, Miroslava; ŠIBÍČKOVÁ, Jitka. Uložení ostatků Jana Nováka [online]. Encyklopedie.brna.cz, rev. 2011-04-07, [cit. 2011-04-08]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]