Dubští z Třebomyslic
| Dubští z Třebomyslic | |
|---|---|
 | |
| Zakladatel | Oldřich z Třebomyslic |
| Větve rodu |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dubští z Třebomyslic jsou původní českou vladyckou rodinou, která později přesídlila na Moravu a získala tu hraběcí titul. Pocházejí z Třebomyslic u Horažďovic, nazývají se podle statku Dub u Prachatic na Prácheňsku.
Historie[editovat | editovat zdroj]
2.JPG)
Prvním známým předkem se stal Oldřich z Třebomyslic, který zemřel koncem 14. století. Teprve Beneš z Třebomyslic roku 1509 koupil od prachatických měšťanů část statku Dub a poprvé se tak objevuje současná podoba jména. Beneš zplodil čtyři syny a dcery, z tohoto pokolení se uchytila v řadách české šlechty jedna linie rodu, a to potomci Jana Dubského. Jan Dubský (1524–1570) měl 4 syny, z nichž dva, Vilém a Petr, přišli na Moravu.
Vilém Dubský z Třebomyslic (1548–1626), Janův syn, se koncem 16. století přestěhoval na Moravu, zde si také našel manželku – Johanku, dceru Jana Vranovského z Vranova a na Rudolci, která ovšem zemřela již roku 1584. Jeho druhou manželkou se stala Kateřina Zahrádecká ze Zahrádek.
Díky podnikavosti a píli se Vilém domohl značného majetku. Již v roce 1585 (1587) koupil od Jana a Maxmiliána z Pernštejna za 18 000 zlatých celé panství Nové Město (na Moravě), roku 1603 od Petra a Jana Katarýnů z Kataru panství Jimramov a Dalečín. Roku 1605 své panství zvětšil nákupem statku Řečkovic od Aleny, Jiřího, Johanky, Kateřiny, Václava a Zuzany Pfeferkornů z Otopachu. Kolem roku 1610 už patřil k nejzámožnějším feudálním pánům na Moravě.
Jeho schopnosti jej dovedly k předním zemským úřadům, jmenovitě 1607 k funkci nejvyššího hofrychtéře moravského a císařského rady. Císař Rudolf jej v pondělí po sv. Tomáši (23. prosince) roku 1608 povýšil dědičně do baronského stavu.
Účastnil se stavovského povstání, po Bílé hoře se celé jeho obrovské jmění rozplynulo v neúprosných konfiskacích.
Jan Dubský z Třebomyslic byl Vilémův syn a správce Jimramova. Jeho manželkou byla Alina Zoubková ze Zdětína.
V 18. století se rod rozdělil do tří linii. Prostřední baronská vymřela v 19. století, mladší hraběcí linie (povýšená roku 1834) držela statek Zdislavice a později také Hoštice a Žádlovice. Pocházela z ní spisovatelka Marie Ebner von Eschenbach (1830–1916) nebo její bratr významný diplomat Viktor Dubský (1834–1915).
Nejstarší hraběcí linie vlastnila panství Lysice, získané sňatkem Františka Dubského (1749–1812) s Antonií Piati (1773–1843). Do hraběcího stavu byl František povýšen roku 1810. Posledním mužským členem této rodové linie byl hrabě Albrecht Dubský (1882–1962).
Dnes žijí pouze příslušníci linie zdislavické, a to v Německu a Rakousku.[1][2]
Významní členové rodu[editovat | editovat zdroj]
- Ferdinand Leopold Dubský z Třebomyslic (1647/50–1721) se stal velkopřevorem maltézského řádu a zemským místodržícím.
- Karel Zikmund Dubský z Třebomyslic (1681–1744) byl velitelem portášského sboru v letech 1735 – 1740/1741.
- Emanuel Dubský z Třebomyslic (1806–1881), moravský zemský hejtman v letech 1861–1870, majitel panství Lysice a statku Drnovice.
- Marie von Ebner-Eschenbachová (1830–1916) byla rakouská spisovatelka píšící v českých zemích
- Adolf Dubský z Třebomyslic (1833–1911), poslanec moravského zemského sněmu a Říšské rady, doživotní člen Panské sněmovny
- Viktor Dubský z Třebomyslic (1834–1915), rakousko-uherský generál a diplomat, velvyslanec ve Španělsku
- Quido Dubský z Třebomyslic (1835–1907), poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady
- Erwin Antonín Anna Dubský (1836–1909) fregatní kapitán, cestovatel po Dálném Východu zdokumentované jedinečnou kolekcí předmětů z Japonska, Číny a Severní Ameriky včetně podrobných deníkových zápisů, jejichž významná část je dodnes uložena v prostorách zámku v Lysicích.
- Albrecht Dubský z Třebomyslic (1882–1962), poslanec Moravského zemského sněmu, poslední majitel velkostatku Lysice
I další členové rodu vykonávali důležité zemské i říšské funkce. Drželi mimo jiné Slavětice, Biskupice, Drnovice, Lysice; druhá větev získala Hoštice, Lebedov, Zdislavice a další panství. Ze tří pozdějších větví jedna setrvala ve stavu svobodných pánů, další dvě se v 19. století staly hraběcími.
Erb[editovat | editovat zdroj]
Zachovali si původní erb, v němž se na modrém štítu nacházejí dva stříbrné odvrácené buvolí rohy, z nichž vyrůstají na vnější straně tři páry lidských rukou přirozené barvy.
Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]
Příbuzenskými svazky se Dubští spojili s Kolovraty, Colloredy, Kinskými, Žerotíny, Příchovskými, Švábenskými a dalšími rody.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2021-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-20.
- ↑ https://is.muni.cz/th/135469/pedf_b/BakalarskaPrace.pdf. is.muni.cz [online]. [cit. 2021-03-22]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- D'ELVERT, Christian. Geschichte der Grafen Dubský von Třebomyslic. Schriften der historisch-statistischen Sektion der k.k. mähr. schles. Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. 1853, čís. V, s. 3–21. Dostupné online [cit. 2013-06-23]. (ger)
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dubští z Třebomyslic, s. 46–47.
- VAŇKOVÁ, Lenka. Významné osobnosti lysické větve rodiny Dubských v 19. století. Brno, 2007. 52 s. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Tomáš Jeřábek. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dubští z Třebomyslic na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Dubský z Třebomyslic v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
