Portáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Portáš (chata).

Portáš je označení pro strážce hor, především v oblasti Valašska, které tvořilo zemskou hranici mezi Moravou a Uherskem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě na Bílé hoře vypuklo na Valašsku povstání, které bylo namířeno nejen proti zdejší vrchnosti, ale také proti církvi a státu (tedy Habsburkům). Během těchto nepokojů často docházelo ke krádežím a vraždám. Navíc na Moravu vpadli Turci a Tataři, které posléze vystřídali uherští povstalci a mor. Po roce 1700 se k tomu přidali vpády kuruců.

Základy pozdějším portášům položil v roce 1638 císař Ferdinand III., který zemskému hejtmanovi nařídil vytvořit ochranný sbor Věrných Valachů. Při tom měl dát bedlivý pozor, aby rozeznal spolehlivé Valachy od těch nespolehlivých. V roce 1666 vyšel na Buchlově seznam těchto osob, který čítal 23 jmen. Jejich přímým nadřízeným byl císař a po zklidnění situace v zemi došlo k rozpuštění sboru. Jakmile však hrozila zvýšená kriminalita, byl opět obnoven.

Později císař předal portáše pod moravský zemský sněm, který o svolávání a rozpouštění sboru rozhodoval do roku 1717, kdy se z něj stal stálý bezpečnostní sbor. Jejich hlavní úlohou bylo chránit bezpečí osob a majetku v Hradišťském (Vsetín, Vizovice, Valašské Klobouky a Brumov) a Přerovském kraji (Hranice, Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm). Pohybovali se ale i v dalších krajích, kde naháněli, zatýkali a předváděli zločince do žalářů.

V polovině 18. století byla spolu s vojáky vrchností vyslána asi třicítka portášů proti vzbouřenému lidu na meziříčsku. V roce 1758 nařídila vsetínská vrchnost obyvatelům Leskovce, aby rozorali a zaseli pastviny na Jahodném, ačkoliv je užívala sama obec. I na to museli dohlížet portáši. V roce 1786 zemský sněm rozhodl o rozšíření působnosti sboru na území celé Moravy, na konci 18. století se rozšířili i do Slezska.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název je odvozen pravděpodobně z latinského slova porta (= brána) či z maďarského portyáz (= strážce brány). Těmito branami se rozuměly průsmyky, kterými docházelo k vpádům na Moravu.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbrojí portášů byla ručnice zv. těšínka či dříve púlhák s prodlouženou hlavní. Dále nosili valašku, krátkou šavli a přes rameno mošnu na chleba. V ní nebo ve zvláštní kabele mívali provazy. Dále s sebou mívali čutoru a provaz s olověnou koulí na konci, který sloužil při chytání zločinců jako laso, a pak také toulec na prach a olovo. Oblečeni bývali v obyčejných valašských krojích. Odznaky hodnosti nepoužívali.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Každá jednotka se skládala z tzv. desátnictva, tedy deseti mužů. Služba bývala střídavá – pět bylo ve službě, pět doma a po měsíci se vystřídali. Ovšem i ti, kteří zůstávali doma, museli být neustále v pohotovosti. Ke služebním úkonům je svolával lajtnant, který zároveň kontroloval jejich službu a chování. Portáši, kteří bývali ve službě, pak přespávali v panských budovách, dědinách či v tzv. čartákoch, což byly dřevěné boudy umístěné na horách a kopcích.

Jejich hlavní funkcí bylo zamezovat šíření zločinnosti a zbojnictví. V dobách klidu se zaměřovali na všeobecný dohled, případně upozorňovali na možnosti vzniku požáru v chalupách. Později se starali také o chytání dezertérů z vojny či fungovali jako doprovod vojáků do války. Pokud se jim zločinec vzpouzel, mohli ho i zabít, za což se pak zodpovídali u nadřízených, nikoliv u soudu.

V případě šíření dobytčího moru, jako tomu bylo např. v roce 1739, museli se všichni zúčastnit uzavření hranic. Pokud se při této situaci některý z portášů nedostavil ani na třetí zavolání, mohl být okamžitě zastřelen.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]