Dubští z Třebomyslic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
rodový erb

Dubští z Třebomyslic jsou původní českou vladyckou rodinou, která později přesídlila na Moravu a získala tu hraběcí titul. Pocházejí z Třebomyslic u Horažďovic, nazývají se podle statku Dub u Prachatic na Prácheňsku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním známým předkem se stal Oldřich z Třebomyslic, který zemřel koncem 14. století. Teprve Beneš z Třebomyslic roku 1509 koupil od prachatických měšťanů část statku Dub a poprvé se tak objevuje současná podoba jména. Beneš zplodil čtyři syny a dcery, z tohoto pokolení se uchytila v řadách české šlechty jedna linie rodu, a to potomci Jana Dubského. Jan Dubský (15241570) měl 4 syny, z nichž dva, Vilém a Petr, přišli na Moravu.

Vilém Dubský z Třebomyslic (15481626), Janův syn, se koncem 16. století přestěhoval na Moravu, zde si také našel manželku – Johanku, dceru Jana Vranovského z Vranova a na Rudolci, která ovšem zemřela již roku 1584. Jeho druhou manželkou se stala Kateřina Zahrádecká ze Zahrádek.

Díky podnikavosti a píli se Vilém domohl značného majetku. Již v roce 1585 (1587) koupil od Jana a Maxmiliána z Pernštejna za 18 000 zlatých celé panství Nové Město (na Moravě), roku 1603 od Petra a Jana Katarýnů z Kataru panství Jimramov a Dalečín. Roku 1605 své panství zvětšil nákupem statku Řečkovic od Aleny, Jiřího, Johanky, Kateřiny, Václava a Zuzany Pfeferkornů z Otopachu. Kolem roku 1610 už patřil k nejzámožnějším feudálním pánům na Moravě.

Jeho schopnosti jej dovedly k předním zemským úřadům, jmenovitě 1607 k funkci nejvyššího hofrychtéře moravského a císařského rady. Císař Rudolf jej v pondělí po sv. Tomáši (23. prosince) roku 1608 povýšil dědičně do baronského stavu.

Účastnil se stavovského povstání, po Bílé hoře se celé jeho obrovské jmění rozplynulo v neúprosných konfiskacích.

Jan Dubský z Třebomyslic byl Vilémův syn a správce Jimramova. Jeho manželkou byla Alina Zoubková ze Zdětína.

V 18. století se rod rozdělil do tří linii. Prostřední baronská vymřela v 19. století, mladší hraběcí linie (povýšená roku 1834) držela statek Zdislavice a později také Hoštice a Žádlovice. Pocházela z ní spisovatelka Marie Ebner von Eschenbach (1830–1916) nebo její bratr významný diplomat Viktor Dubský (1834–1915).

Nejstarší hraběcí linie vlastnila panství Lysice, získané sňatkem Františka Dubského (1749–1812) s Antonií Piati (1773–1843). Do hraběcího stavu byl František povýšen roku 1810. Posledním mužským členem této rodové linie byl hrabě Albrecht Dubský (1882–1962).

Dnes žijí pouze příslušníci linie zdislavické, a to v Německu a Rakousku.[1][2]

Významní členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Marie von Ebner-Eschenbach
  • I další členové rodu vykonávali důležité zemské i říšské funkce. Drželi mimo jiné Slavětice, Biskupice, Drnovice, Lysice; druhá větev získala Hoštice, Lebedov, Zdislavice a další panství. Ze tří pozdějších větví jedna setrvala ve stavu svobodných pánů, další dvě se v 19. století staly hraběcími.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Zachovali si původní erb, v němž se na modrém štítu nacházejí dva stříbrné odvrácené buvolí rohy, z nichž vyrůstají na vnější straně tři páry lidských rukou přirozené barvy.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenskými svazky se Dubští spojili s Kolovraty, Colloredy, Kinskými, Žerotíny, Příchovskými, Švábenskými a dalšími rody.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. 
  2. https://is.muni.cz/th/135469/pedf_b/BakalarskaPrace.pdf. is.muni.cz [online]. [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]