Ivan Klíma

Mgr. Ivan Klíma
Mgr. Ivan Klíma
	Ivan Klíma v roce 2015
Rodné jméno	Ivan Kauders
Narození	14. září 1931 (93 let); Praha; Československo
Povolání	spisovatel, dramatik, pedagog
Vzdělání	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Alma mater	Univerzita Karlova; Vysoká škola ekonomická v Praze
Ocenění	Cena Franze Kafky (2002); Cena Karla Čapka (2010); Magnesia Litera (2010); Medaile Za zásluhy I. stupeň (2002);
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
Manžel(ka)	Helena Klímová
Děti	Michal Klíma, Hana Pavlátová
Rodiče	Vilém Klíma
Příbuzní	bratr Jan Klíma (fyzik), strýc Otto Synek
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Klíma, rodným jménem Ivan Kauders (* 14. září 1931 Praha), je český spisovatel a dramatik s židovskými kořeny,^[1] syn vynálezce a světového odborníka na silnoproudé motory Viléma Klímy. V současné době je spolu s Patrikem Ouředníkem nejpřekládanějším žijícím českým autorem.

Život

Narodil se v Praze a za druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, ze kterého se dostal jako čtrnáctiletý. Jeho rodiče byli židovského původu. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Literárních novin, Literárních listů (až do jejich zákazu), do časopisů Květen, Plamen a Orientace. Vstoupil do KSČ v roce 1953, v roce 1967 byl ze strany vyloučen. V roce 1968 zrušila KSČ jeho vyloučení, a ačkoli byl oficiálně ve straně, neúčastnil se žádných stranických aktivit.^[2] Z KSČ ho definitivně vyloučili v roce 1970.^[3] V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi. Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: próza, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti. V roce 2013 podpořil založení LES (Liberálně ekologické strany), kterou zakládal Martin Bursík.^[4]

Ceny a vyznamenání

V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za celoživotní dílo a knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a dílu Karla Čapka.

V roce 2010 mu byla, v kategorii literatura faktu, udělena cena Magnesia Litera za paměti Moje šílené století.

Společně s Jiřím Peňásem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2013.^[5]

Dílo

Bezvadný den, 1960 – povídky s tématem osamocení
Mezi třemi hranicemi, 1960 – reportáže o nejvýchodnějším cípu Slovenska, líčí kraj staleté bídy
Karel Čapek, 1962 – eseje
Hodina ticha, 1963 – román
Milenci na jednu noc, 1964
Návštěva u nesmrtelné tetky, 1965 – umělecká reportáž
Klára a dva páni, 1968
Loď jménem naděje, 1969
Ženich pro Marcelu, 1969
Milenci na jeden den, 1970
Soudce z milosti, samizdat 1976 pod názvem Stojí, stojí šibenička, exil 1986, v Čechách tisk 1991, podle kritiků jeho životní dílo: psychologický román propracovaný i po stránce děje
Milostné léto, exil 1979
Má veselá jitra, exil 1979, 1990
Už se blíží meče, exil 1983, Čechy 1990 – eseje
Moje první lásky, exil 1985
Láska a smetí, samizdat 1987, exil 1988, v Čechách tiskem 1990
Moje zlatá řemesla, 1990
Čekání na tmu, čekání na světlo, 1993
Poslední stupeň důvěrnosti, 1996
Jak daleko je slunce, 1999
Ani svatí, ani andělé, 1999
Jak přežít blahobyt, 2001
Velký věk chce mít též velké mordy, 2001 – život a dílo Karla Čapka
Premiér a anděl, 2003
Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory, 2007
Moje šílené století, Academia 2009, ISBN 978-80-200-1697-3 – Magnesia Litera 2010 za literaturu faktu
Moje šílené století II. Academia 2010 ISBN 978-80-200-1854-0
Jak se nestát vrahem, Academia 2012, fejetony
Moje šílené století, souborné vydání, Academia 2021, ISBN 978-80-200-3209-6

Dramata

Zámek, 1964, drama kafkovského typu
Mistr, drama napsáno 1967, premiéra 1970 New York
Cukrárna Miriam, 1968
Porota, 1968
Amerika, 1974, adaptace Kafkova díla, napsáno spolu s Pavlem Kohoutem.
Ženich pro Marcelu, 1969
Pokoj pro dva, 1973
Hromobití, 1973

Odkazy

Reference

↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=643027
↑ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/210522161800011/obsah/106803-ivan-klima/
↑ DUDEK, Petr. Spisovatel Ivan Klíma na šílené století připraven nebyl. Teď už je [online]. Idnes.cz, 2009-07-08 [cit. 2010-05-31]. Dostupné online.
↑ Bursík zakládá stranu LES. Fandí mu Švejnar či Horáček. Týden.cz [online]. 2013-08-27 [cit. 2016-06-30]. Dostupné online.
↑ AUST, Ondřej. Cenu Ferdinanda Peroutky dostali Ivan Klíma a Jiří Peňás. Mediář [online]. 2014-02-06 [cit. 2014-02-07]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Klíma na Wikimedia Commons
Osoba Ivan Klíma ve Wikicitátech
Ivan Klíma ve Slovníku české literatury po roce 1945
Profil, rozhovor – Festival spisovatelů Praha
Medailon – Portál české literatury (anglicky)
Bočková K.: Povídková tvorba Ivana Klímy, bakalářská práce, MU Brno 2009 (formát PDF)
Ivan Klíma (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) – video on-line v archivu ČT
Rozhovor s Ivanem Klímou (česky)
Ivan Klíma zařízl Foglara Článek nečitelný.

Článek proti Foglarovi:

[1]^{[nedostupný zdroj]}

[2]

[1] ttp://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=643027

[2] ttp://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/210522161800011/obsah/106803-ivan-klima/

[3] DUDEK, Petr. Spisovatel Ivan Klíma na šílené století připraven nebyl. Teď už je [online]. Idnes.cz, 2009-07-08 [cit. 2010-05-31]. Dostupné online.

[4] Bursík zakládá stranu LES. Fandí mu Švejnar či Horáček. Týden.cz [online]. 2013-08-27 [cit. 2016-06-30]. Dostupné online.

[5] AUST, Ondřej. Cenu Ferdinanda Peroutky dostali Ivan Klíma a Jiří Peňás. Mediář [online]. 2014-02-06 [cit. 2014-02-07]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]