Igor Orozovič
MgA. Igor Orozovič | |
---|---|
Narození | 7. července 1984 (40 let) Praha, Československo |
Vzdělání | DAMU |
Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
Oficiální web | https://www.igororozovic.cz |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Igor Orozovič (* 7. července 1984 Praha) je český herec a muzikant.
Hraje na klavír, zpívá, skládá hudbu, tančí a maluje. Hovoří anglicky, francouzsky a srbsky.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Po maturitě na gymnáziu studoval dva roky muzikálové herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka a poté činoherní herectví na DAMU v Praze, kterou absolvoval v roce 2011[1] titulní rolí Molièrova Tartuffa a rolí Dr. Dorna v Čechovově Rackovi. V posledním ročníku DAMU obdržel Cenu Jiřího Adamíry, kterou uděluje Nadace Život umělce. V letech 2016 a 2017 na DAMU i herectví vyučoval.
V době studií hostoval ve Staročeských vánočních hrách Evy Kröschlové, ve studiu Saint Germain-Rock Café v Praze (Amin ve Svaté zemi), v Divadle Na prádle (Ambrož v Kříži u potoka), nebo v Divadle Ta Fantastika v Dámě s kaméliemi.
V roce 2009 prošel Igor Orozovič vítězně konkurzem na titulní roli Sofoklova Oidipa v činohře Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a získal zde zároveň stálé angažmá. V průběhu čtyř sezon ztvárnil například: Mozarta v Shafferově Amadeovi (2011 Nominace na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent a Cena divadelního festivalu OST-RA-VAR), Orsina v Shelleyově hře Cenci, Nikolu Šuhaje v Baladě pro banditu, Števu v Její pastorkyni Gabriely Preissové, Rudu Gotheina ve Smrtihlavovi M. Walsera, Jarka Lukavského v McNallyho a Yazbekově muzikálu Donaha! (Hole dupy), Algernona ve Wildově Jak je důležité míti Filipa, Petra v Kuřačkách nebo Faraona v muzikálu A. Lloyd Webera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť (2012 Nominace na Cenu Thálie v kategorii Muzikál). Od roku 2010 hrál Tybalta v ostravských Shakespearovských slavnostech a o rok později Jidáše v Evangeliu podle houslí od Pavla Helebranda.
Od roku 2013 je Igor Orozovič členem Činohry Národního divadla v Praze.[2]
Vytvořil zde již mnoho rozmanitých rolí – například: Švandu ve Strakonickém dudákovi J. K. Tyla, Pana Cvrčka v Čapkově Ze života hmyzu, Jiřího Traxlera v revue O. Havelky V rytmu swingu buší srdce mé (2016 Nominace na Cenu Thálie v kategorii Muzikál), Vasila Soleného v Čechovových Třech sestrách, Johna Majora v Audienci u královny P. Morgana, Johna Eastmana v Noční sezoně od R. Lenkiewiczové, legionáře Kalužu v Plukovníku Švecovi R. Medka, krále v Erbenově Kytici, Oronta v Molièrově Misantropovi a také Kreóna v Sofoklově Oidipovi.
V roce 2009 založil s Milanem Šotkem a Jiřím Suchým z Tábora Cabaret Calembour, který rozvíjí poetiku divadel malých forem a literárních kabaretů. Ke všem představením píše hudbu a podílí se na textech. Soubor získal cenu Český tučňák 2012 v oboru Mladé divadlo. Cabaret Calembour našel svoji domovskou scénu v Divadle pod Palmovkou a se hrou Plejtvák, která získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Nejlepší původní česká hra roku 2013, pravidelně hostuje na scéně Divadla Ypsilon.
V roce 2018 vydalo nakladatelství Paseka sebrané spisy Cabaretu Calembour Všechno nejlepší, mapující deset let jeho činnosti. Kniha vedle textů obsahuje i Orozovičovy autorské ilustrace.
Igor Orozovič spolupracoval a spolupracuje i s dalšími divadly, kde vystupuje jako host: Divadlo Komedie (Lazarus – komorní muzikál od D. Bowieho a E. Walshe), Divadlo Mír (Jak důležité je mít Filipa O. Wilda), Divadlo v Dlouhé (Lucerna A. Jiráska), Kalich (Božská Sarah od J. Murella), Činoherní klub (Dostojevského Bratři Karamazovi), Studio Dva (Les od A. N. Ostrovského), Ungelt (komorní muzikál M. Skarlandtové a K. Štolby Touha jménem Einodis či Kurtizána P. Ondrucha). Od roku 2017 spolupracuje také s Jihočeskou filharmonií na koncertním provedení Balady pro banditu.
Nejen herecky, ale i autorsky se Igor Orozovič podílel spolu s Tomášem Dianiškou na inscenaci Bezruký Frantík, kterou uvádí od září 2019 Divadlo pod Palmovkou. Je autorem i scénické hudby (ve spolupráci s Ivanem Acherem), stejně jako u představení Skořápka (Ungelt), Báječná neděle v parku Crève Coeur (Kalich) nebo dříve Lov na losa (2011, Jihočeské divadlo).
Igor Orozovič účinkoval také v řadě filmů a televizních seriálů, například: Bella Mia, Nepravděpodobná romance, Zakázané uvolnění, Laputa, Fotograf, Rapl, Polda, Případ dvou sester, Živé terče, Past.
S charakteristickým hlasem Igora Orozoviče se mohou posluchači setkat v nahrávkách: Jiří Traxler – Život v rytmu swingu (2019, Supraphon); Radůza – Uhlíř, princ a drak (2019, Supraphon); Černá Petra (2019, Český rozhlas); Balada pro banditu (2017, Radioservis); Ray Bradbury – Strom duchů (2016, Plus). S jeho hudbou určenou dětem vyšlo album Prasátko Pigy a kouzelná pohlednice plná písniček (2018, Supraphon – nominace na Audioknihu roku)
Igor Orozovič hovoří anglicky, francouzsky a srbsky. Hraje na klavír, věnuje se výtvarné práci (výstavy jeho koláží a linorytů proběhly např. v Kavárně Alibi, Alchymista…). Autorsky se podílí na hudební části speciálních večerů Národního divadla Nová krev. Také je občasným hostem pořadů Barování Sandry Novákové a Filipa Rajmonta v Malostranské besedě v Praze.
Divadelní role, výběr
[editovat | editovat zdroj]- Igor Orozovič v průběhu své herecké dráhy spolupracoval či spolupracuje s těmito scénami: Divadlo Disk, studio Saint Germain-Rock Café, A-Studio Rubín, Divadlo Na prádle, Divadlo Ta Fantastika, Jihočeské divadlo, Činoherní klub, Divadlo Ungelt, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Kalich, Studio Dva, Divadlo Mír, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Komedie (Městská divadla pražská). Řadu výrazných rolí ztvárnil především ve stálém angažmá Národního divadla moravskoslezského a Národního divadla Praha, kde je od roku 2013 členem Činohry Národního divadla.
Národní divadlo moravskoslezské
[editovat | editovat zdroj]- 2009 Sofoklés: Oidipus, Oidipus, král thébský, režie Jan Mikulášek
- 2010 Peter Shaffer: Amadeus, Wolfgang Amadeus Mozart, režie Pavel Šimák
- 2010 Percy Bysshe Shelley: Cenci, režie Anna Petrželková
- 2010 Michel Legrand, Jonathan Kent, Sean Alderking: Marguerite, Saurel, 1. policista, Letec, režie Gabriela Haukvicová
- 2011 William Congreve: Velkolepost vyvolených, O'Beyda, Mirabellův komorník, režie Janusz Klimsza
- 2011 Gabriela Preissová: Její pastorkyně, Števa Buryja, režie Martin Františák
- 2011 Terrence McNally, David Yazbek: Donaha! (Holé dupy), nezaměstnaný ocelář Jarek Lukavski, režie Pavel Šimák
- 2012 Milan Uhde/Miloš Štědroň: Balada pro banditu, Nikola Šuhaj, režie Peter Gábor
- 2012 Oscar Wilde: Jak je důležité mít Filipa, Algernon Moncrieff, režie Vít Vencl
- 2012 Tim Rice, Andrew Lloyd Webber: Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Faraón, režie Gabriela Petráková
- 2012 Anna Saavedra: Kuřačky, Petr, režie Janka Ryšánek Schmiedtová
- 2012 George Bernard Shaw: Pygmalion, Freddy Eynsford Hill, režie Pavel Šimák
- 2013 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Demetrius, režie Peter Gábor
- 2013 Martin Walser: Smrtihlav, Ruda Goothein, režie Peter Gábor
Národní divadlo
[editovat | editovat zdroj]- 2011 Juraj Herz, Jan Drbohlav, Josef Hanzlík: Deváté srdce, Martin (j. h.), Stavovské divadlo, režie Juraj Herz
- 2014 Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Les, Bulanov, Stavovské divadlo, režie Michal Dočekal
- 2014 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Cvrček, Národní divadlo, režie Daniel Špinar
- 2014 William Shakespeare: Othello, benátský mouřenín, Cassio, Stavovské divadlo, režie Daniel Špinar
- 2014 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Švanda, Národní divadlo, režie Jan Antonín Pitínský
- 2015 Ondřej Havelka, Martin Vačkář: V rytmu swingu buší srdce mé, Jiří Traxler, Národní divadlo, režie Ondřej Havelka
- 2015 Anja Hillingová: Spolu/Sami, Marc, Nová scéna, režie Daniel Špinar
- 2015 Peter Morgan: Audience u královny, John Major, Stavovské divadlo, režie Alice Nellis
- 2016 René Levínský: Dotkni se vesmíru a pokračuj, Mgr. Jonáš Kristek, termitolog, Nová scéna, režie Jan Frič
- 2016 Lenka Lagronová: Jako břitva (Němcová), Doktor, Stavovské divadlo, režie Štěpán Pácl
- 2016 Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry, Vasilij Solený, Stavovské divadlo, režie Daniel Špinar
- 2016 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Florindo Aretusi, Národní divadlo, režie Ivan Rajmont
- 2017 Rebecca Lankiewiczová: Noční sezóna, John Eastman, Stavovské divadlo, režie Daniel Špinar
- 2018 Moira Buffini: Vítejte v Thébách, Faex, Stavovské divadlo, režie Daniel Špinar
- 2018 Rudolf Medek: Plukovník Švec, Kaluža, Nová scéna, režie Jiří Havelka
- 2019 Karel Jaromír Erben: Kytice, Král, Národní divadlo, režie SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka)
- 2019 Molière: Misantrop, Oront, Stavovské divadlo, režie: Jan Frič
- 2019 Sofoklés: Král Oidipús, Kreón, Národní divadlo, režie: Jan Frič
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Rok | Název | Role | Poznámky |
---|---|---|---|
2008 | Anglické jahody | ||
2009 | Přešlapy | seriál, díl: Překvapení | |
2012 | Occamova břitva | kriminalista | televizní film |
2013 | Bella Mia | Vítek | |
Nepravděpodobná romance | Pavel Goldberg | ||
Ordinace v růžové zahradě 2 | Radek Sýkora | televizní seriál, epizoda: „Něco je špatně“ | |
2014 | Kriminálka Anděl | jachtař Lukáš | televizní seriál, epizoda: „Jachtklub“ |
Zakázané uvolnění | svědek Tomáš | ||
2015 | Fotograf | mladý Jan | |
Laputa | Merlot | ||
2016 | Mordparta | ženich | televizní seriál, epizoda: „Nevěsta“ |
Rapl | doktor Zíka | televizní seriál | |
Doktor Martin | terapeut Marcel Michlů | televizní seriál, epizoda: „V kurníku“ | |
2016–2020 | Polda | Andrej Křížek | televizní seriál |
2017 | Milada | Pepík Tůma | |
2019 | Případ dvou sester | Ing. Borec | televizní film |
Živé terče | Jakub Rovenský | televizní minisérie | |
2020 | Past | vyšetřovatel Doubek | televizní film |
2021 | Jedině Tereza | Tomáš Zajíček | |
Adam stvořitel | Miles | ||
2022 | Devadesátky | Karel Kopáč | televizní seriál |
Řekni to psem | Filip | ||
Idiot | Rogožin | ||
Za vším hledej ženu | Albert Junior | ||
Přání k narozeninám | Petr |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Absolventi DAMU 1949–2017, vyd. Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2018, str. 84
- ↑ Igor Orozovič [online]. Národní divadlo, 1.10.2018 [cit. 2019-09-04]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Absolventi DAMU 1949–2017, vyd. Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2018, str. 84
- Kateřina Ondroušková: Je to samorost a rozervaný mladík... (rozhovor s Igorem Orozovičem), In.: Informační zpravodaj Národního divadla, č. 4, prosinec 2013, 131. sezona 2013–2014, Národní divadlo, Praha, 2013, str. 8–10
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Orozovič na Wikimedia Commons
- Igor Orozovič v databázi Archivu Národního divadla
- Igor Orozovič v Česko-Slovenské filmové databázi
- Igor Orozovič ve Filmové databázi
- http://www.narodni-divadlo.cz/cs/cinohra/umelci/igor-orozovic
- https://www.idnes.cz/revue/spolecnost/igor-orozovic-serialy-pod-lupou-divadlo-film-televize.A190122_111143_lidicky_zar
- https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/igor-orozovic-za-scenou.A190509_123043_filmvideo_kiz
- https://radiozurnal.rozhlas.cz/chceme-jit-vlastni-cestou-rika-igor-orozovic-jeho-cabaret-calembour-inspirovala-7698250
- https://www.facebook.com/IgorOrozovic.OfficialFanPage/
- https://www.youtube.com/watch?v=5KWNcuO_ZHk