Hořeček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hořeček

alternativní popis obrázku chybí
Hořeček ladní (Gentianella campestris)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď: hořcovité (Gentianaceae)
Rod: hořeček (Gentianella)
Moench, 1794
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořeček (Gentianella) je rod rostlin z čeledi hořcovitých. Jsou to jednoleté až vytrvalé byliny s jednoduchými vstřícnými listy a čtyř nebo pětičetnými květy. Rod zahrnuje asi 250 druhů. Je rozšířen v Severní i Jižní Americe, Evropě, severozápadní Africe, Asii, Austrálii a na Novém Zélandu. V české přírodě hořečky rapidně ubývají, neboť jsou vázány na nehnojené pastvinné biotopy. V České republice rostlo celkem 12 taxonů, polovina z nich je považována za vyhynulé a ostatní jsou kriticky ohrožené.

Molekulárními studiemi bylo zjištěno, že rod Gentianella je v současném taxonomickém pojetí silně parafyletický taxon.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hořečky jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, dorůstající výšky od 3 cm až do 1 metru. Lodyha je přímá, již od báze nebo až v horní polovině větvená. Listy jsou jednoduché, vstřícné. Květy jsou čtyř nebo pětičetné, jednotlivé a vrcholové nebo uspořádané ve vrcholících. Kalich je nálevkovitý, obvykle do 1/2 až 2/3 členěný v úzce čárkovité až vejčité cípy. Mezi kališními cípy není na rozdíl od rodu trličník (Gentianopsis) vyvinuta blanitá membrána. Koruna je trubkovitá nebo nálevkovitá, u některých druhů jsou na bázi korunních laloků šupinovité, třásnité přívěsky. Na bázi korunní trubky jsou přítomna nektária. Tyčinky jsou přirostlé ke korunní trubce. Čnělka je krátká a tlustá, na vrcholu se 2 vytrvalými bliznami. Plodem je tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující mnoho drobných semen. Tobolky jsou válcovitě vřetenovité a v průběhu zrání dalece přesahují korunu.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod hořeček obsahuje asi 250 druhů. Celkový areál zahrnuje Evropu, Asii, severozápadní Afriku, Severní, Střední a Jižní Ameriku, Austrálii a Nový Zéland. V Jižní Americe se vyskytuje asi 170 druhů.[2] V asijských velehorách vystupují některé druhy do nadmořských výšek až 5400 metrů.[3] Z české přírody je známo celkem 12 taxonů, z toho 6 druhů.[1] Hořečky se celosvětově vyskytují zejména v alpínských a arktických oblastech.[2] Ve střední Evropě osidlují zejména pastviny.[1]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Květy hořečků jsou opylovány zejména hmyzem. V Jižní Americe je opylují také kolibříci.[2]

Hořečky vyskytující se v ČR jsou vázány na pastvou udržované biotopy. Vytvářejí sezónní i geografické formy, které způsobují silnou proměnlivost těchto rostlin. Zpravidla se rozlišuje aestivální forma, kvetoucí v časném létě, a autumnální, kvetoucí od srpna do října. Rozdíly mezi těmito 2 formami mohou být větší než rozdíly mezi druhy. V poválečném období začaly hořečky z české krajiny houfně mizet, což souvisí se zánikem drobné pastvy, změnou způsobu obhospodařování a celkovou eutrofizací krajiny.[1]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V rámci Ćeské republiky je na seznamu chráněných rostlin, vydaném vyhláškou ministerstva životního prostředí, zařazeno všech 12 taxonů, které zde byly zjištěny. Polovina z nich je vedena jako vyhynulé (kategorie A1) či nezvěstné (kat. A2) druhy. Jedná se o Gentianella amarella subsp. lingulata, G. campestris subsp. campestris, G. campestris subsp. suecica, G. germanica subsp. solstitialis, G. praecox subsp. praecox (A1) a G. germanica subsp. germanica (A2). Zbývajících 6 je řazeno do kategorie kriticky ohrožené (C1). Jedná se o G. amarella subsp. amarella, G. campestris subsp. baltica, G. lutescens subsp. carpatica, G. lutescens subsp. lutescens, G. obtusifolia subsp. sturmiana a G. praecox subsp. bohemica.[4][5]

Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je uvedeno 24 druhů, žádný z nich však není v kategorii kriticky ohrožené.[6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Gentianella je v rámci čeledi hořcovité řazen do tribu Gentianeae a subtribu Swertiinae. Poslední komplexní monografie rodu Gentianella byla publikována v roce 1896. Autor v ní rozdělil Gentiana sect. Gentianella do 8 sekcí. Některé z nich byly později převedeny do samostatných rodů Gentianopsis, Comastoma a Megacodon. Někteří taxonomové v minulosti spojovali rody Gentianella a Gentiana (hořec), v současné taxonomii jsou však řazeny do odlišných subtribů a nejsou bezprostředně příbuzné. Výsledky molekulárních studií ukazují, že tento rod je v současném pojetí silně parafyletický. Převážná část rodu Gentianella (celkem 244 druhů) je monofyletická a je označována jako Gentianella s.str. Její zástupci se vyznačují korunními laloky pouze s jediným nektáriem. Zbývající druhy jsou ve vývojovém stromu subtribu Swertiinae promíseny s druhy rodů Lomatogonium (hořepnička), Comastoma (hořkavka), Jaeschkea a rovněž silně parafyletického rodu Swertia (kropenáč). Celou skupinu tak čeká v budoucnu důkladná taxonomická revize.[2]

Přehled druhů zjištěných v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice bylo zaznamenáno šest druhů, většina z nich mizí nebo již vymřela. Tento přehled je založen na údajích z Klíče ke květeně ČR.[7]

  • hořeček ladní (Gentianella campestris) - vymírající druh
    • hořeček ladní pobaltský (G. c. baltica) - dříve roztroušený až vzácný, dnes pouze u osady Brejl na Křivoklátsku a na Rýchorách
    • USVA headstone emb-07.svg hořeček ladní švédský (G. c. suecica) - vyhynul r. 1953
    • USVA headstone emb-07.svg hořeček ladní pravý (G. c. campestris) - vyhynul r. 1970
  • hořeček nahořklý (Gentianella amarella) - teplomilný luční druh
    • USVA headstone emb-07.svg hořeček nahořklý jazykovitý (G. a. lingulata) - dříve v Polabí, dnes nezvěstný
    • hořeček nahořklý pravý (G. a. amarella) - dříve roztroušeně, dnes mizející
  • hořeček drsný (Gentianella obtusifolia) - dnes jen v okolí Karlových Varů a Blatné
  • hořeček žlutavý (Gentiana lutescens) - luční druh, dnes velmi vzácně Beskydy a Bílé Karpaty
    • hořeček žlutavý pravý (G. l. lutescens) - dnes velmi vzácně
    • hořeček žlutavý karpatský (G. l. carpatica) - dnes na pokraji vyhynutí
  • USVA headstone emb-07.svg hořeček německý (Gentianella germanica) - pravděpodobně vyhynulý
    • USVA headstone emb-07.svg hořeček německý pravý (G. g. germanica) - pravděpodobně vyhynulý
    • USVA headstone emb-07.svg hořeček německý letní (G. g. solstitialis) - dávno vyhynulý
  • hořeček mnohotvarý (G. praecox) - luční druh
    • USVA headstone emb-07.svg hořeček mnohotvarý pravý (G. p. praecox) - vyhynulý
    • hořeček mnohotvarý český (G. p. bohemica) - endemit, roztroušeně především v jižních Čechách, mizející

Význam[editovat | editovat zdroj]

Esence z hořečku nahořklého (Gentianella amarella) je součástí Bachovy květové terapie pod názvem hořec.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 6. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1.  
  2. a b c d e VON HAGEN, K. Bernhard; KADEREIT, Joachim W.. The phylogeny of Gentianella (Gentianaceae) and its colonization of the southern hemisphere as revealed by nuclear and chloroplast DNA sequence variation. Organisms Diversity & Evolution. 2001, čís. 1.  
  3. a b HO, Ting-nung; PRINGLE, James S.. Flora of China: Gentianella [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  4. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition (stav v roce 2012). Preslia. 2012, roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  5. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.  
  6. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. KUBÁT, K.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  8. SCHEFFER, Mechthild. Bachova květová terapie. [s.l.] : Pragma, 1994.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]