Přeskočit na obsah

Heracleum maximum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHeracleum maximum
alternativní popis obrázku chybí
Heracleum maximum v pohoří Sierra Nevada
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodbolševník (Heracleum)
Binomické jméno
Heracleum maximum
W.Bartram[2][3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heracleum maximum je jediným zástupcem rodu bolševník (Heracleum), jehož domovinou je Severní Amerika. V anglickém jazyce je rostlina známá také pod názvy American cow-parsnip,[4] Satan celery, Indian celery, Indian rhubarb,[5] poison turnip[6] či pushki.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Listy jsou až 40 cm široké a rozdělené na laloky.
Semena jsou 8–12 mm dlouhá a 5–8 mm široká.

Heracleum maximum je vysoká vytrvalá bylina,[7] která dosahuje výšky až 3 m.[8] Stonky jsou duté a opatřené hustými chlupy,[9] listy jsou velmi velké, dosahují velikosti až 40 cm v průměru a jsou rozdělené na tři laloky.[8] Heracleum maximum má charakteristické květní okolíky z čeledi miříkovitých (Apiaceae), které kvetou od února do září.[8] Okolíky mohou dosahovat průměru až 30 cm,[8] jsou ploché nebo kulaté a složené z malých bílých květů. Někdy jsou vnější květy okolíku mnohem větší než vnitřní. Semena dosahují 8–12 milimetrů na délku a 5–8 milimetrů na šířku.[10]

Podobné druhy

[editovat | editovat zdroj]

Heracleum maximum bývá běžně zaměňován za bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum),[11] jenž však dosahuje mnohem větší velikosti, má obvykle purpurové skvrny na stoncích a ostřeji pilovité listy.[12]

Mezi další vysoké invazní druhy rodu bolševník (Heracleum) patří bolševník velkolepý (H. mantegazzianum), bolševník Sosnowského (H. sosnowskyi) a bolševník perský (H. persicum). Mezi další podobné druhy patří mrkev obecná, kerblík lesní, bolehlav plamatý, pastinák setý a druhy rodu matizna (Angelica).[11]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

The Plant List (naposledy aktualizovaný v roce 2013) klasifikuje H. maximum, H. lanatum a bolševník obecný (H. sphondylium subsp. montanum) jako samostatné druhy.[13][14][15] Podle Integrated Taxonomic Information System (ITIS) nebo National Plant Germplasm System (NPGS) jsou H. lanatum a H. maximum synonyma pro bolševník obecný (H. sphondylium subsp. montanum),[16][17] jméno navržené Brummittem v roce 1971.[18][19]

Podle stránek The Plant List a Plants of the World Online jsou H. lanatum a H. maximum akceptovatelná jména, přičemž u druhého jmenovaného není uveden žádný infraspecifický taxon.[13][20][pozn. 1] Na druhou stranu ani jedno z jmen není uznáno jako přijaté v ITIS nebo NPGS. Kromě H. lanatum a H. maximum byla tomuto druhu přisuzována různá vědecká jména.[21]

Synonyma skupiny dříve klasifikované jako H. lanatum zahrnují:

  • Heracleum montanum
  • Heracleum sphondylium subsp. lanatum
  • Heracleum sphondylium var. lanatum
  • Heracleum sphondylium subsp. montanum

Mezi synonyma uvedená na webu Plants of the World Online patří:[20]

  • Heracleum douglasii DC.
  • Heracleum inperpastum Koidz.
  • Heracleum lanatum Michx.
  • Heracleum sphondylium var. lanatum (Michx.) Dorn
  • Heracleum sphondylium subsp. lanatum (Michx.) Á.Löve & D.Löve
  • Heracleum sphondylium var. tsurugisanense (Honda) H.Ohba
  • Heracleum turugisanense Honda
  • Pastinaca lanata Koso-Pol.
  • Sphondylium lanatum (Michx.) Greene

Jako H. lanatum je uvedena varieta asiaticum.[5][21][20]

Rodový název Heracleum (odvozeno od „Héraklés“) odkazuje na velmi rozsáhlé rozměry všech částí této rostliny.[22]

Heracleum maximum na břehu řeky Batiscan, Québec

Rozšíření a stanoviště

[editovat | editovat zdroj]
Heracleum maximum v Homeru, Aljaška
Heracleum maximum v Homeru, Aljaška
Stejné místo na konci zimy ukazující odumřelá bílé stébla
Stejné místo na konci zimy ukazující odumřelá bílá stébla

Tento druh pochází ze Severní Ameriky a je rozšířen na většině území kontinentálních Spojených států (mimo pobřeží Mexického zálivu a několika sousedních států), od Aleutských ostrovů a Aljašky na severozápadě až po Newfoundland na východním pobřeží, na jihu až po Kalifornii, Nové Mexiko, Kansas, Ohio a Georgii. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 0 m až do nadmořské výšky kolem 2 700 m.[10] Zvláště rozšířený je na Aljašce, kde často roste mezi rostlinami, jako je oplopanax hrozivý, jenž je téměř stejně velký a poněkud vzhledově podobný, a oměj, což je velmi jedovatá květina. V Kanadě se vyskytuje ve všech provinciích a teritoriích mimo Nunavut. V Kentucky je vedena jako „ohrožená" a v Tennessee jako „zvláště ohrožená“.[23] Rostlina se vyskytuje také na Sibiři, ve východní Asii a na Kurilských ostrovech.[21][5][24][25]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je všeobecně uznáván jako cenná pastevní rostlina pro krávy, ovce a kozy. Je také známo, že je důležitou součástí jídelníčku mnoha volně žijících zvířat, zejména medvědů, a to jak medvěda grizzlyho, tak medvěda černého.[21] Slouží jako hostitelská rostlina motýlů Papilio polyxenes, Papilio brevicauda, otakárka fenyklového (Papilio machaon), Papilio zelicaon a můry Eupithecia tripunctaria, Papaipema harrisii, Papaipema impecuniosa, Agonopterix clemensella, Agonopterix flavicomella a Depressaria pastinacella.[26]

Toxicita

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina obsahuje furanokumariny, jako je xantotoxin,[27] angelicin, pimpinellin a isopimpinellin, isoimperatorin, bergapten a isobergapten, 6-isopentenyloxyisobergapten a sfondin.[28][29][27] Podle jedné studie mladé listy neobsahovaly xantotoxin, ale starší, stárnoucí listy jej obsahovaly „značné množství“.[27] Některé z těchto furanokumarinů obsažených v bolševnících mají antimikrobiální[28][27] vlastnosti a jsou zodpovědné za vyrážku vytvářející erytematózní puchýřky (puchýře podobné spálenině) a hyperpigmentaci, která se objevuje poté, co se na kůži dostane čirá šťáva.[30][27][31] Jsou fotosenzitivní, vyrážka se objevuje pouze po vystavení ultrafialovému světlu.[27][31] Z tohoto důvodu může po kontaktu s mízou za slunečného dne dojít k fytofotodermatitidě způsobující puchýře na kůži.[31] Jizvy a pigmentace po těchto puchýřích způsobené některými druhy rodu bolševník (Heracleum) mohou přetrvávat měsíce či roky.[28]

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Silné květní stonky, které začínají kvést na začátku léta, se mohou loupat a jíst vařené, jakožto činili původní obyvatelé Ameriky.[32][8] Je třeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť květy se podobají květům vysoce jedovatého druhu Cicuta maculata.[33]

Původní obyvatelé Severní Ameriky měli pro bolševník různé využití a často na jaře překonávali veliké vzdálenosti, 80 kilometrů i více, aby našli šťavnaté výhonky této rostliny.[5] Mladé stonky a listové stonky se loupaly a obvykle se jedly syrové, zatímco první američtí osadníci rostlinu vařili.[34] Chutí, strukturou a výživnými látkami se loupané stonky podobaly celeru, což dalo vzniknout obecnému názvu „indiánský celer“. Domorodci si byli vědomi toxických účinků rostliny a že pokud se vnější slupka neodstraní, vznikne „svědění v ústech“ nebo puchýře na kůži.[5][30] Těhotné ženy byly varovány před stonky květních pupenů, aby se novorozenci při pláči neudusili.[5]

Nejméně sedm domorodých skupin v Severní Americe používalo rostlinu jako dermatologickou pomůcku.[5] Mohla být součástí obkladů na pohmožděniny či vředy.[5][35] Obklad připravený z kořenů se používal na otoky, zejména nohou.[21] Sušené stonky se používaly jako brčka na pití pro staré či nemocné lidi nebo se z nich vyráběly flétny pro děti. Nálev z květů se mohl potírat na tělo k odpuzování much a komárů. Z kořenů lze vyrobit žluté barvivo.[35]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Označení Heracleum maximum je také akceptováno v Database of Vascular Plants of Canada (VASCAN) s odkazem na přípravné zpracování čeledi v projektu Flora of North America.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heracleum maximum na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ Heracleum maximum | International Plant Names Index. beta.ipni.org [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ http://data.canadensys.net/vascan/taxon/2583
  4. ↑ Heracleum maximum (American cow-parsnip): Go Botany. gobotany.nativeplanttrust.org [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h https://ethnobiology.org/sites/default/files/pdfs/JoE/6-2/KuhnleinTurner1986.pdf
  6. ↑ Dictionary of Newfoundland English A-Z Index. www.heritage.nf.ca [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. CRC World Dictionary of Medicinal and Poisonous Plants: Common Names, Scientific Names, Eponyms, Synonyms, and Etymology (5 Volume Set). [s.l.]: CRC Press 4038 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e RICHARD SPELLENBERG. National Audubon Society field guide to North American wildflowers, western region. [s.l.]: Knopf 874 s. Dostupné online. ISBN 978-0-375-40233-3. 
  9. ↑ FOSTER, Steven; HOBBS, Christopher. A Field Guide to Western Medicinal Plants and Herbs. [s.l.]: Houghton Mifflin Harcourt 478 s. Dostupné online. ISBN 978-0-395-83806-8. (anglicky) Google-Books-ID: tg_bPUzhJ9oC. 
  10. ↑ a b WEEDEN, Norman F. A Sierra Nevada Flora. 4. ed. vyd. Berkeley, CA: Wilderness Pr, 1996. 259 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89997-204-6. 
  11. ↑ a b Heracleum maximum. iNaturalist [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Giant Hogweed and Lookalikes: Giant Hogweed: Horticulture: APH: Maine ACF. www.maine.gov [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Heracleum maximum W. Bartram — The Plant List. www.theplantlist.org [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ Heracleum lanatum Michx. — The Plant List. www.theplantlist.org [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  15. ↑ Heracleum sphondylium subsp. montanum (Schleich. ex Gaudin) Briq. — The Plant List. www.theplantlist.org [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  16. ↑ ITIS - Report: Heracleum sphondylium ssp. montanum. www.itis.gov [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  17. ↑ Heracleum sphondylium L. subsp. montanum (Schleich. ex Gaudin) Briq. GRIN-Global. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ ROBINSON, BENJAMIN LINCOLN,; ROBINSON, Benjamin Lincoln; FERNALD, Merritt Lyndon. Rhodora. Svazek v.73 (1971). [Cambridge, Mass., etc.]: New England Botanical Club [etc.] 608 s. Dostupné online. 
  19. ↑ PAGE, Nicholas A.; WALL, Ronald E.; DARBYSHIRE, Stephen J. The Biology of Invasive Alien Plants in Canada. 4. Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier. Canadian Journal of Plant Science. 2006-05-05, roč. 86, čís. 2, s. 569–589. Dostupné online [cit. 2024-08-04]. ISSN 0008-4220. DOI 10.4141/P05-158. (anglicky) 
  20. ↑ a b c Heracleum maximum W.Bartram | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b c d e CAMPBELL, Robert. Ecology of Heracleum lanatum Michx. (cow parsnip) communities in northwestern Montana. Graduate Student Theses, Dissertations, & Professional Papers. 1991-01-01. Dostupné online [cit. 2024-08-04]. 
  22. ↑ HORN, Elizabeth L. Sierra Nevada wildflowers. Missoula, Mont: Mountain Press Pub. Co, 1998. 215 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87842-388-0. 
  23. ↑ USDA Plants Database. plants.sc.egov.usda.gov [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ Heracleum lanatum Michx.. www.gbif.org [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ cow parsnip maps - Encyclopedia of Life. eol.org [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  26. ↑ ROBINSON, Gaden S.; ACKERY, Phillip R.; KITCHING, Ian. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. data.nhm.ac.uk. 2023-03-23. Dostupné online [cit. 2024-08-04]. DOI 10.5519/havt50xw. (anglicky) 
  27. ↑ a b c d e f CAMM, Edith L.; WAT, Chi-Kit; TOWERS, G. H. N. An assessment of the roles of furanocoumarins in Heracleum lanatum. Canadian Journal of Botany. 1976-11-15, roč. 54, čís. 22, s. 2562–2566. Dostupné online [cit. 2024-08-04]. ISSN 0008-4026. DOI 10.1139/b76-275. (anglicky) 
  28. ↑ a b c BAHADORI, Mir Babak; DINPARAST, Leila; ZENGIN, Gokhan. The Genus Heracleum : A Comprehensive Review on Its Phytochemistry, Pharmacology, and Ethnobotanical Values as a Useful Herb. Comprehensive Reviews in Food Science and Food Safety. 2016-11, roč. 15, čís. 6, s. 1018–1039. Dostupné online [cit. 2024-08-04]. ISSN 1541-4337. DOI 10.1111/1541-4337.12222. (anglicky) 
  29. ↑ O׳NEILL, Taryn; JOHNSON, John A.; WEBSTER, Duncan. The Canadian medicinal plant Heracleum maximum contains antimycobacterial diynes and furanocoumarins. Journal of Ethnopharmacology. 2013-05-02, roč. 147, čís. 1, s. 232–237. Dostupné online [cit. 2024-08-04]. ISSN 0378-8741. DOI 10.1016/j.jep.2013.03.009. 
  30. ↑ a b Turner, N. J. 1973. The ethnobotany of the Bella Coola Indians of British Columbia. Syesis, 6: 193-220.
  31. ↑ a b c Northern Ontario Plant Database. www.northernontarioflora.ca [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  32. ↑ LYONS, C. P. Trees, Shrubs and Flowers to Know in Washington. 1st. vyd. Canada: J. M. Dent & Sons, 1956. S. 125, 196. 
  33. ↑ NIERING, William A.; OLMSTEAD, Nancy C. The Audubon Society field guide to North American wildflowers, eastern region. New York: Knopf : distributed by Random House, 1979. 863 s. Dostupné online. ISBN 978-0-394-50432-2. 
  34. ↑ REINER, Ralph E. Introducing the Flowering Beauty of Glacier National Park and the Majestic High Rockies. [s.l.]: Glacier Park, Inc., 1969. S. 18. 
  35. ↑ a b BRIT - Native American Ethnobotany Database. naeb.brit.org [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heracleum_maximum&oldid=24305401“